Jedna z hlavních jazzových událostí tohoto roku je za námi. V Brně vystoupila japonská klavíristka Hiromi Uehara, která na JazzFestu Brno představila svoji novou desku. Repertoár navíc překvapivě tvořily právě pouze skladby z tohoto nového alba.
Pojí-li se hudebníkovo jméno všude se slovem legenda, nemělo by se u něho pochybovat snad o ničem. U jedenaosmdesátiletého Američana Charlese Lloyda, jednoho z posledních hrajících poválečných bohů saxofonu, tím spíš. Tedy ani o tom, že asi jako první jazzman oslovil rockery, přátelil se a hrál s nimi na festivalech, vdechl své hře rockovou uvolněnost i žhavost fúzí podnícených rockovou explozí 60. let, ne náhodou hrál i nahrával s The Doors, Beach Boys i Canned Heat a dle mnohých stál i blízko pramenů jazzrocku…
The Unity zahráli v Praze již potřetí, z toho podruhé v roli headlinera. Rockový klub Nová Chmelnice poskytuje kapelám toho typu ideální prostor. I vzhledem k tomu, že se koncert odehrál v pátek jsem byl udiven poměrně nízkou návštěvou.
Ačkoli Martin Barre již řadu let upíná své aktivity k sólové dráze, k jeho kariéře neodmyslitelně patří působení v kapele Jethro Tull, jejíž byl po několik desetiletí hlavním kytaristou.
Australská rocková senzace je od vydání svého debutového alba Runnin' Wild v roce 2017 na stálém vzestupu. Na festivalech Airbourne hrají ve stále prestižnějších časech. Do Prahy přijeli představit nové album Boneshaker, které ale vyjde až 25. října.
Spáchat v Lucerna Music Baru současně komorní i monstrózní koncert najednou se moc každému nepodaří. V případě tria minus123minut se to ale ve čtvrtek 25. září povedlo. A navíc přišel i Petr Čtvrtníček.
Jméno klavíristy Ethana Iversona je spojeno bezesporu se skupinou The Bad Plus, kterou v roce 2000 zakládal se svými přáteli. Po létech jejího působení v roce 2017 ovšem oznámil, že kapelu opouští. Ethan Iverson navštívil tak klub Jazz Dock ve středu 18. září 2019 poprvé se svým novým projektem.
Metallica už dnes netvoří žánry, ani nepřepisuje dějiny hudby. Její jméno je ale stále pojmem, který dokáže na koncert přilákat pestrou paletu návštěvníků všech věkových kategorií. Na letiště v pražských Letňanech jich dorazilo přes sedmdesát tisíc.
České Budějovice zažily v sobotu 10. srpna hudební zázrak v podobě koncertu světoznámého francouzského houslisty Jeana-Luca Pontyho. Šestasedmdesátiletý virtuos vystoupil na závěr devátého ročníku South Bohemia Jazz Festu a nenechal nikoho na pochybách, že ač je drobné postavy, právem mu náleží titul největšího houslisty současnosti v jazzu i navazujícím stylu fusion.
Zatímco sobotní dvojka Tarja a Within Temptation spolu báječně souzněla, nedělní finálový pár mohl jenom těžko být rozdílnější. Předtím se ale ještě na pódiu vystřídala řádka kapel, z nichž mnohé lze dnes již považovat klasiky.
Pokud jste fanoušci ženských vokálů v metalu, měl pro vás Masters of Rock něco každý den, ale sobota byla v tomto ohledu rozhodně nejdál. Pokud vás dámy za mikrofonem neberou, určitě jste si v nabídce našli to svoje, protože i tento den byla nabídka patřičně rozmanitá.
Pátek byl na Masters of Rock asi nejdeštivější den, ale protože nebyla zima, dalo se to vydržet. Na Ronnie James Dio stagi hřály diváky v prvních brázdách nejen plameny z pyroefektů, ale také plameny pekelné. Menu, které pořadatelé pro tento den nabídli, bylo totiž patřičně pestré.
Veliká show a prověřené hity. Tak by se dal ve zkratce shrnout zážitek z koncertu skupiny Rammstein, který se konal v úterý 16. července. V den, kdy byl článek vydán, kapela odehrávala právě druhý vyprodaný koncert.
Do Vizovic se po roce opět sjely tisíce fanoušků metalové muziky ze všech koutů Evropy, kteří si nechtěli nechat ujít další ročník Masters of Rock. Počasí bylo letos milosrdné a kromě jedné jedné krátké nedělní průtrže mračen, nebombardovalo návštěvníky ani přívaly deště, ani nemilosrdnými slunečními paprsky. Většinou bylo pod mrakem s občasnou sprškou. Na seznamu kapel byla znovu spousta navrátilců, ale jako vždy se tu dalo najít pár nových jmen. A některá z nich mě obzvláště zajímala.
Kabáti se v rámci oslav třicetiletého výročí vydali na velké turné po českých a slovenských stadionech a bylo jasné, že hlavní město v jejich cestovních plánech nemůže chybět. Poprvé se tak představili v pražském Edenu, kam se dokázalo napasovat třicet tisíc natěšených fanoušků.
Druhý den Metronome festivalu nejen potvrdil nadčasovost hudby takových ikon jako jsou Kraftwerk nebo Primal Scream, ale nabídl i soutěž mladých českých talentů Czeching.
Pražský Metronome Festival se po čtyřech ročnících vyprofiloval jako festival pro starší a pokročilé. Letošní line-up na mě nepůsobil tak lákavě jako v uplynulých letech, ale hned v úvodu je třeba přiznat, že slabších míst nebylo mnoho. Headlinery prvního dne festivalu byla Morcheeba nebo Liam Gallagher, ale i vedlejší stage stály za pozornost.
Ačkoliv je Praha v dnešní době neodmyslitelnou zastávkou na turné většiny velkých zahraničních kapel a časy, kdy se vyhýbaly Čechám obloukem a museli jsme za nimi jezdit do Německa, jsou již dávno pryč, málokdy se podaří do Pražské kotliny přivézt téměř celou hudební scénu. Multižánrovému festivalu Prague Music Performance se takovýto mimořádný organizátorský počin podařilo letos v červnu uskutečnit.