Příběh Sonnyho Rollinse začíná opravdu již v hodně dávné době. Když se ke konci čtyřicátých let tehdy mladý hudebník začínal zabývat jazzovou hudbou, neměl ještě ani jasno, jakému nástroji by se v budoucnu chtěl věnovat. Do roku 1946 tak vystřídal nejprve klavír, poté přešel k alt saxofonu, aby nakonec přesedlal na tenor saxofon.
Spolupracoval s Milesem Davisem, stejně jako on byl závislý na drogách
V té době již spolupracoval s hudebníky, jejichž jména dnes patří do jazzových učebnic. Od roku 1951 se podílel na tvorbě Milese Davise, Charlieho Parkera, Buddyho Powella či Thelonia Monka. Stihl si také, byť pouze na jedné skladbě, v roce 1956 zahrát s Johnem Coltranem. Bohužel styk s jazzovým prostředím ho zavedl stejně jako Milese do drogového světa jazzové elity. Sonny Rollins si prošel závislostí na heroinu, a dokonce i seděl ve vězení za ozbrojenou loupež. Po těchto zkušenostech se mu ovšem povedlo z problémů s drogami vymanit, a mohl se tak plně věnovat své hudební kariéře.
Hvězda Sonnyho Rollinse dále stoupala, postupně si vytvořil svůj charakteristický styl kombinující jazz s bebopem a rhytm & blues, čímž dosáhl perfektně rytmického a svobodomyslně radostného pojetí své hudby. Kromě bohaté sólové dráhy i nadále spolupracoval s ostatními slavnými hudebníky. V roce 1956 mu vyšla jeho dodnes nejznámější deska Saxophone Colossus, na které je i jedna z jeho nejpopulárnějších skladeb St.Thomas. Na desce se podíleli Max Roach a Doug Watkins.
Sonny Rollins na koncertě v Praze v roce 1982
Ke konci padesátých let pociťoval Sonny Rollins velkou tvůrčí krizi, kterou se rozhodl řešit pauzou, během níž se stáhl z hudebního světa. Když poté v roce 1962 ohlásil svůj comeback vynikající nahrávkou The Bridge, bylo nad slunce jasné, že Sonny má stále ambiciózní plány.
Přestože však byl i nadále velmi aktivní, stále častěji se jeho pozornost, podobně jako u jiných umělců, obracela směrem k východní filozofii a kultuře. Věnoval se józe, studiu a meditacím, cestoval do odlehlých japonských a indických klášterů. To ovlivnilo i další jeho hudební utváření. V sedmdesátých letech vrcholila éra rockové a funkové hudby, což se zákonitě promítlo i do jazzu. Sonny Rollins tyto vlivy nadšeně vstřebával a využíval i pro své účely.
Čtěte také: Gregory Porter předvedl na Strunách podzimu osobitý hlas a skvělou kapelu
V roce 1978 po svém druhém hudebním návratu složil supersestavu hudebníků čítající taková jména jako Ron Carter, Al Foster a McCoy Tyner. Divoké koncerty plné improvizací a radosti ukázaly Sonnyho inovativní přístup k hudbě. Jazzrockové směřování tak přiblížilo k sobě do té doby dva odlišné světy jazzu a rocku, což způsobilo i nevšední spolupráce hudebníků z obou těchto světů. Hudební zajímavostí je také například jeho hostování na desce Tattoo You skupiny Rolling Stones, která vyšla v roce 1981.
Do současnosti stačil Sonny Rollins nahrát téměř šedesát svých desek a na nesčetně jiných hostoval. Za své snažení byl v roce 2001 odměněn cenou Grammy za desku This Is What I Do. O devět let později, u příltežitosti osmdesátých narozenin, ho poctil medailí americký prezident Barack Obama.
Do Prahy zavítá Sonny Rollins 31. října v rámci festivalu Struny podzimu, na den přesně po třiceti letech od jeho prvního koncertu v Praze v roce 1982, kde tak bude moci opět předvést svoji stále velmi ucházející formu tenorsaxofonového hráče. Do Velkého sálu Lucerny ho přijede doprovodit sestava: Clifton Anderson (pozoun), Bob Cranshaw (kontrabas), Saul Rubin (kytara), Kobie Watkins (bicí) a Sammy Figueroa (perkuse).
Koncert začne v půl osmé večer. Na programu budou zřejmě kromě starších skladeb i novější kusy z posledních dvou desek Sonnyho Rollinse, nazvané Road Shows, Vol. 1 z roku 2008 a Road Shows, Vol. 2 z roku 2011. Cena vstupenek se pohybuje od 650 do 2 200 korun.