Pat Metheny nezačal s kytarou tak brzy jako řada ostatních velkých kytaristů a v provopočátcích nebyla kytara dokonce ani jeho původní nástroj. Zpočátku totiž hrál na trubku a až ve věku okolo 13 let přesedlal na kytaru. Ovšem už v této době hodně cvičil, prý až okolo 20 hodin denně a už ve 14 letech (v době, kdy hraje asi jeden a půl roku!) vyhrává soutěž pořádanou Downbeatem (za svou imitaci skladby Bumbin´n On Sunset od Wese Montgomeryho - jeho tehdejšího velkého vzoru).

Odjíždí tedy jako vítěz této soutěže do Illinois na masterclass maďarského kytaristy Attily Zollera, což byla pro něj velmi zásadní zkušenost. Téměř o dvě generace starší Zoller Methenyho následně zve do New Yorku, kde s ním tráví asi měsíc a půl, společně hrají a chodí na koncerty tehdejších jazzových ikon: Jima Halla, Rona Cartera, Frediho Hubbarda, Billa Evanse a dalších. Poměrně raketový start nemyslíte?

Po návratu domů již pravidelně hraje s řadou místních kapel a právě po jednom koncertu v Kansas City ho slyší Dr. Bill Lee, děkan hudební univerzity v Miami, na kterého zapůsobí do takové míry, že mu v roce 1972 v jeho 18 letech nabídne učitelskou pozici právě na této univerzitě. Tam mimochodem v té době vyučuje baskytaru i Jaco Pastorius a netrvá tedy dlouho a dva velikáni strunných nástrojů se spolu seznamují.

V Miami ovšem Metheny příliš dlouho nezůstává, oslovuje ho totiž legendární vibrafonista Gary Burton, který tehdy již vyučuje na Berklee a přizve ho do svého tehdejšího kvartetu. Připomeňme také, že v této době je Metheny již plnohodnotným autorem skladeb a řada z nich se objevuje právě i na tehdejších deskách Burtonova kvartetu. Jeho dalšími spoluhráči jsou zde například kytarista Mick Goodrick a pochopitelně také Jaco Pastorius, se kterým v roce 1974 nahrává Pastoriovu debutovou desku Jaco. Na desce se podílí ještě klavírista Paul Bley a bubeník Bruce Ditmas a slyšíme zde zejména skladby klavíristy Paula Blaye a jeho tehdejší manželky, také klavíristky, Carly Bley. Už na této desce, značně freejazzové, jsou slyšet ohromné technické dovednosti mladého kytaristy.

O dva roky později, v autorových 21 letech, vychází i debutové album Pata Methenyho, Bright Size Life, na kterém slyšíme opět Jaca Pastoria a na bicí Boba Mosese. Již s prvním albem dává Metheny najevo, jaká hudební poloha je pro něj příjemná – hraní v triu je totiž jeden z jeho poznávacích znaků, které dodržuje (s mírnými přestávkami) po celou dobu své kariéry. Album sestává kompletně z Methenyho autorských skladeb. Úvodní kompozice, která dala zároveň jméno celému albu, Bright Size Life, již odhaluje "typického Methenyho". Zpěvné téma, virtuózní melodická sóla a kdesi v dálce odlesky country a folku - muziky, kterou Metheny miluje už od dětství.

V roce 1977 vychází další album Watercolors, na kterém poprvé slyšíme i dlouholetého kamaráda a pozdějšího spoluhráče na klávesové nástroje Lyle Mayse a mimochodem i německého kontrabasistu Eberhardta Webera. V témže roce zakládá legendární Pat Metheny Group a již následující rok vychází stejnojmenná debutová deska uskupení, ve kterém v této době slyšíme Lyle Mayse na klávesové nástroje, Marka Egana na baskytaru a Dannyho Gottlieba na bicí. Právě na této desce poprvé Metheny více experimentuje se zvuky, syntezátory a různými netypickými druhy kytar, což je pro něj i v dalších letech velmi typické. Z alba připomeňme například úvodní skladbu Phase Dance, kde experimentuje i s různými druhy ladění.

Přečtěte si také rozhovor s Patem Methenym: S dobrým nářadím vyčaruje šikovný tesař cokoli

Na počátku 80. let přichází do kapely baskytarista Steve Rodby a v roce 1982 vzniká album Offramp, na kterém můžeme nalézt bezpochyby jednu z nejkrásnějších Methenyho skladeb vůbec – skladbu James, věnovanou americkému zpěvákovi a kytaristovi Jamesi Taylorovi. V dalších letech přichází do kapely bubeník Paul Wertico a argentinský zpěvák a multiinstrumentalista Pedro Aznar.

V tomto složení se zvuk kapely více obrací směrem k latině a vokální složka Pedro Aznara se stává jedním z dominujících prvků tehdejšího zvuku kapely. V roce 1984 vzniká album First Circle s úžasnou stejnojmennou skladbou, a v roce 1987 jedno z nejkrásnějších alb tehdejšího uskupení Still Life Talking s nádhernou skladbou Minuano a Last Train Home, kde bubeník Paul Wertico obdivuhodně imituje typické klapání pražců jedoucího vlaku bubenickými štětkami.

V této době je Pat Metheny Group velmi známou kapelou, kterou navštěvují na koncertech desítky tisíc lidí. V roce 1989 vzniká ještě album Letter From Home a posléze je aktivita uskupení mírně oslabena Methenyho sólovými a jinými projekty. Významnější návrat na scénu i do studia pak přichází v roce 1995 s albem We Live Here. Zásadní změna pak přichází v roce 2002 s albem Speaking Of Now, kdy do kapely přichází bubeník Antonio Sanchez a baskytarista Richard Bona. V dalších letech uskupení více experimentuje, například na albu The Way Up můžeme vysledovat vliv minimalistického skladatele Steve Reicha, se kterým Metheny spolupracoval dříve.

Za dobu své kariéry spolupracoval Metheny s obrovským množstvím dalších hudebníků napříč žánry. Jmenujme například zpěvačku Joni Mitchell, se kterou, společně s Jaco Pastoriem a Michaelem Breckerem, natočil v roce 1980 live album Shadows and Light, na desce Upojenie v roce 2002 spolupracoval s polskou zpěvačkou Annou Marií Jopek... Spolupracoval také s Herbie Hancockem, Ornettem Colemanem a s celou řadou dalších. Zajímavým počinem bylo také zcela ojedinělé album Orchestrion v roce 2010. V roce 2012 založil také uskupení Unity Band s Antonio Sanchezem na bicí, Benem Williamsem na kontrabas a Chrisem Potterem na saxofon.

V současnosti koncertuje Pat Metheny, kromě postu bicích, ve zcela novém složení. Na kontrabas uslyšíme na pražském koncertě malajsko-australskou kontrabasistku Lindu Oh a na klavír britského pianistu Gwilyma Simcocka. Na bicí se představí v dnešní době již dlouholetý Methenyho spoluhráč Antonio Sanchez.

Pat Metheny je v oblasti jazzu obrovskou postavou a kromě jiného o tom svědčí i 20 cen Grammy, kterými je tento 62letý kytarista ověnčen. Ovšem patrně cenou největší by pro něj mohl být fakt, že svou hudební vytříbeností a upřímností dokáže oslovit posluchače s různorodým hudebním vkusem a cítěním.