Předloni jste s Rimortis oslavili neuvěřitelné čtvrtstoletí na scéně. Když se ohlédneš zpět do roku 1999, napadlo by tě tehdy, že kapela bude i po 25 letech vydávat nová alba a mít takhle pevnou pozici na scéně?

Na začátku naší existence jsem vůbec nepřemýšlel nad tím, jak dlouho asi budeme fungovat, jen jsem věděl, že chceme psát písně a texty a hrát. To v nás přetrvalo doteď, i když s jinými spoluhráči, a asi právě proto je ta pozice pevná.

Výroční koncert musel být i pro tebe osobně plný emocí a nostalgie. Jaký moment z těchto oslav ti utkvěl v paměti úplně nejvíce?

Vybavuji si ten koncert docela dobře i po dvou letech. Měli jsme skvělé hosty, Milan po sedmi letech opět na scéně, emotivní závěr koncertu... stalo se tam toho opravdu hodně.

Za těch 25 let prošel český powermetalový underground obrovskými změnami, řada kapel vznikla a zanikla. Co je podle tebe ten hlavní hnací motor, který drží Rimortis stále při životě a v takové formě?

Jak jsem říkal, pořád nás baví hrát a skládat. Snad se to i daří a žene nás to dál.

Zásadní událostí poslední doby je návrat Milana Hloucala za mikrofon. Jak vlastně celá ta „operace návrat“ proběhla? Kdo udělal ten úplně první krok k obnovení spolupráce?

Když se plánoval ten zmiňovaný výroční koncert, bylo jasné, že musím oslovit Milana, aby se zúčastnil. Bez něj by ta akce neměla smysl, když u nás zpíval 16 let. Jenže jemu se do toho zpočátku vůbec nechtělo, protože 7 let ze sebe nevydal v podstatě hlásku. Nakonec se rozhodl, že do toho půjde, a zpívání ho začalo bavit zase jako kdysi. Takže když později přišel stávající zpěvák Jaromír s tím, že bude končit, dohodnout se s Milanem už bylo snadné.

Milan v kapele nezpíval sedm let. V čem vidíš největší rozdíl mezi Milanem, který z kapely tehdy odcházel, a tím, který se teď vrátil do zkušebny a do studia?

Věkem Milanovi sedl hlas trochu níže, což je přirozené, ale pořád se dokáže dostat do vyšších poloh. Rozdíl tedy není prakticky žádný. Neměnili jsme nic na starých skladbách a nové jsem psal tak, jak jsem byl na Milana zvyklý z dob dřívějších.

Jaromír Bartoš odvedl v kapele obrovský kus práce a natočil s vámi předchozí desku. Jak fanoušci na tuto personální rošádu zareagovali?

Všichni víme, že výměny zpěváků jsou vždy nejkomplikovanější a fanoušci to řeší horem dolem. Pak se ale situace uklidní, protože všichni tři naši zpěváci jsou kvalitní a ve své době odvedli pro kapelu maximum.

Návrat starého zpěváka logicky znamená, že se na koncertech můžete vokálně opřít i o ty úplně nejstarší legendární kousky. Jak se vám teď tvoří koncertní setlisty, abyste vybalancovali nostalgii s prezentací novinek?

Ano, oprášili jsme pár starších, dlouho nehraných kousků, nicméně pořád hrajeme dost skladeb z éry, kdy u nás Milan nezpíval. Ovšem setlist se tvoří těžko, protože bychom chtěli zahrát mnohem více skladeb, než časové možnosti nabízejí.

Pojďme k aktuálnímu albu Pán skal. Vznikal tento materiál už s vědomím, že ho bude zpívat Milan, nebo se musely některé vokální linky a texty dodatečně přizpůsobovat pro jeho hlas?

Písně vznikaly dávno po Milanově návratu, takže se vše tvořilo v klidu a s jasným cílem.

Titulní skladba Pán skal má velmi silnou a epickou atmosféru. Kdo nebo co bylo pro tento konkrétní příběh a text tvou hlavní inspirací?

Život samotný. Jsou prostě momenty, kdy člověk touží být samostatný, nezávislý, svobodný a nespoutaný.

V čem se podle tebe Pán skal hudebně i zvukově nejvíce liší od předchozí desky Věčnost živlů?

Zpěvákem, skladateli, využitím dvou kytar v sestavě a ještě lepším studiovým zvukem.

Skládání v Rimortis vždy stálo na poctivých kytarách a klávesových melodiích. Jak v současné sestavě funguje tvůrčí proces? Nosíš většinu nápadů do zkušebny ty, nebo je to u nové desky spíše kolektivní práce?

Tvůrčí proces je roky stejný, zažitý a funkční. Kdokoli z kapely může přinést hudební nápady, které pak já dotvářím společně s psaním textu k písni. Tentokrát mi přinesli nápady Martin s Marcem a v jednom případě i Milan.

Kde po těch více než dvou dekádách stále bereš nápady na nová témata do textů, aby ses neopakoval?

Tuto otázku slýchám velmi často a sám neznám úplně odpověď. Ale život přináší všelijaké příběhy, tak se mi snad podaří ještě něco napsat.

Najdeme na albu Pán skal nějaký hudební experiment, netradiční aranž nebo zajímavého hosta, který fanoušky překvapí?

Doufám, že potěší opakované hostování zpěváka Petra Dolénka, a to v písni Babylon. Textově jsme zkusili jeden experiment – odlehčený kousek v podobě písně „Nablejskanej bourák“, ke kterému chystáme parody videoklip.

Potřetí jste ve studiu vsadili na spolupráci s producentem Martinem „Hollym“ Hollanderem. Co vám na něm vyhovuje?

Holly je velký profík se zkušenostmi a zná Rimortis velmi dobře. Jsme dlouholetí přátelé žijící pár kilometrů od sebe, takže jasná a jediná volba.

Klávesák Jirka Vrba kapelu opustil po letech, kdy se u vás velmi výrazně podílel i na skládání materiálu. Jak velký zásah do autorského chodu Rimortis to byl a jaké důvody vlastně stály za jeho odchodem?

Zásah to nebyl nijak velký, co se týče množství nápadů. Spíše jsme už v nových písních nedali klávesám tak důležitou roli v hlavních nosných melodiích skladeb a nechali jsme to na kytarách. Jirkův odchod byl pro něj celkem bolestivá osobní záležitost, ke které bych se už nerad vracel. Nicméně jsem rád, že přátelství se současnými členy stále přetrvává a Jirka se na vývoji kapely podílí výrobou lyric videí a klipů.

Namísto hledání nového klávesáka jste se rozhodli pro nečekaný krok – do sestavy přibyl druhý kytarista Marco Massa. Byla to z nouze ctnost, když se nedařilo najít vhodnou náhradu, nebo jste už delší dobu koketovali s myšlenkou zvuk Rimortis kytarově přitvrdit?

Z nouze ctnost to nebyla, my jsme vhodnou náhradu za Jirku vůbec nehledali. Prostě jsme se rozhodli spontánně a rychle pro druhou kytaru a Marcův příchod byl skvělou volbou.

Jde o opravdu zásadní milník, protože od vydání debutu Proud času fungují Rimortis vůbec poprvé bez živých kláves. Jak tahle změna proměnila celkovou chemii a tvrdost kapely, ať už na pódiu, nebo při nahrávání aktuální desky?

Chemie se nijak zvlášť nezměnila. Jirka i Marco jsou výborní hráči a skvělí parťáci, takže v tomto ohledu žádná změna. Naživo se může zdát náš projev dravější a tvrdší, ale je to otázka vkusu každého fanouška.

Váš powermetal vždy stavěl na silných klávesových melodiích a sólech. Jak nyní řešíte starší repertoár na koncertech? Přearanžovali jste klávesové linky pro dvě kytary, nebo jste sáhli po samplech a pouštíte si klávesy ze záznamu?

Dobrá otázka, je to taková kombinace. Několik zásadních klávesových melodií jsme nechali v samplech, ale drtivou většinu aranží po Jirkovi zdědil Marco. Hraje občas dost netradičním způsobem na kytaru, ale jsme nadšeni, jak se s tím vším popral, zní to skvěle.

Co za svěží vítr vlastně Marco s novým bubeníkem Honzou Svitačem do kapely přinesli? Zapojili se už aktivně do tvorby riffů na novince Pán skal?

Oba kluci jsou bezva lidi, to je nejpodstatnější. Jak už jsem zmínil, Marco se zapojil do tvorby na novince velmi. Honza přišel v době, kdy už byly všechny písně napsané, nestihl je nějak víc ovlivnit.