Luboš Beňa a Bonzo Radványi se vydávají na Mississippi ve střední Evropě

Duo Peter Bonzo Radványi a Luboš Beňa se přihlásilo s novou společnou deskou. Za našimi slovenskými sousedy zabrousíme v bluesových tónech tradičních skladeb tohoto žánru, ale také v několika autorských počinech.

Luboš Beňa & Bonzo Radványi - Nemám hlad, nemám smäd Luboš Beňa & Bonzo Radványi - Nemám hlad, nemám smäd Zdroj: přebal CD

Na albu Nemám hlad, nemám smäd se posluchači nabízí dvanáct kousků, které se ve spolupráci rozhodli nahrát dva přední hudebníci bluesové scény na Slovensku. Kytarista Luboš Beňa začínal ve skupině Trdelník Band, ze které se postupně vypracoval až k prestižním bluesovým oceněním v rodné zemi. Za klasickým blues vyjel taktéž do Ameriky, stal se předskokanem Johnnyho Wintera při jeho vystoupení v České republice a dlouhodobě spolupracuje s hráči na harmoniku - Charlie Slavíkem a Matějem Ptaszkem.

Peter Bonzo Radványi je součástí slovenské scény od šedesátých let. Jako profesionální hudebník se věnoval big beatu, působil jako hudební publicista a spoluzaložil festival Dobrofest - Trnava. Zakotvil ale u blues. Pro nové album se stává důležitá jeho hra na rezofonickou kytaru. Celé album je věnované slovenskému rodákovi Jánovi Johnu Dopyerovi (1893 - 1988), který se zabýval výrobou strunných nástrojů a vynalezl onu rezofonickou kytaru.

 

 

Album je vcelku vyrovnané, co se týče výběru autorských písní a písní přejatých. Přesto vlastní tvorba má vyšší zastoupení. Začněme tradičním blues. Ze skladeb se line kromě velkého nasazení, změn rytmu (například v Big Road Blues) také zvuk připomínající daleké končiny oblastí, kde blues vznikalo. Řekněme, že jde o velmi plastické pojetí, výběr těchto skladeb zapadá mezi ostatní a aranže upravené oběma hudebníky přímo vyzývají k opakovanému poslechu. Vyzdvihnout jednu za všechny rozhodování neusnadní, avšak vyznění rezofonické kytary zapadající do úderného rytmu ukazuje na Diving Duck.

Deska překvapí nápaditostí, zpěv hraje prim

S vlastní tvorbou, na které se podílel hlavně Bonzo Radványi, duo vysloveně odkazuje k pravému blues. Hlas Radványiho výrazně vystupuje mezi nástroji, pracuje s tiššími i výraznými částmi, jež se posluchači odhalí během refrénu. Lehce zastřený zpěv se střídá se sólovými vstupy. Textově se dostáváme dál. Témata v anglických textech se sice drží klasických bluesových: nalezneme zde alkohol, blues samotné či zamyšlení nad ztrátou peněz. Propracovanost slov však nepůsobí prvoplánově, nesou se spolu s melodií a znovu Radványi - vyznívá v angličtině přirozeně a nenuceně.

Desku oživí i dvě autorské skladby ve slovenštině. Titulní píseň alba, která nese název celého počinu, Nemám hlad, nemám smäd, vyniká rytmem, slovenština této písni zcela sedí, stejně tak ne zrovna optimistické téma samoty. Od prvního poslechu se zaryje chytlavým nápěvem do paměti. Druhá slovenská Zdá sa, že končím působí poklidným dojmem, melancholickou melodií, kterou doprovází jemná kytara. Skladba na posluchače přenáší mnoho emocí.

Oživení kytarových linek převezme v několika partech host Mike Kramár, který obstarává hammondky. Hudebníci také vkládají nápadité zvuky, například luskání prsty či při poslední skladbě I Had a Battle with My Whiskey Bottle využívají cinkot lahví, kterým celá deska končí.

 

 

Vydat se na cestu blues není rozhodně lehkou záležitostí. V pojetí této hudby dvěma kytaristy se setkáváme s dořečeným blues. Tím je myšleno blues, které přesně ví, kam směřuje, co chce sdělit. I když pracuje s jasně rozpoznatelnými postupy, celek otevírá novou cestu a pohled do bluesových krajin.

Posluchač album po jednom poslechu rozhodně neodloží. Energie propojená s výrazně profesionálním přístupem obou muzikantů se ani na okamžik nezmírní a z desky je cítit ono nahrávání na jeden zátah, jak duo o vzniku svého počinu prozradilo. Značná část syrovosti, přehledně zahrané kytarové linky i nápadité rytmy, to vše zahrnuje album v každé skladbě. Posluchač se neustále ujišťuje, zda právě stojí na koncertě, či jestli opravdu hraje nahrávka. Dovolit si říci, že je to jedno z nejlepších počinů (pro některé nejen) roku 2012, není zas tak nadsazené. Za tuto nahrávku lze jen poděkovat, že takoví hudebníci v blues existují i ve střední Evropě, a říci: Bravo!

Přehled

  • Interpret: Luboš Beňa & Bonzo Radványi
  • Název: Nemám hlad, nemám smäd
  • Formát: CD
  • Skladby: Big Road Blues, I Love to Live My Life Today, Travelling Blues, Zdá sa, že končím, Diving Duck, Drinking Blues, Nemám hlad, nemám smäd, She´s about a Mover, Talkative Woman, The King of the Blues, Stop Drinking that Wine, I had a Battle with My Whiskey Bottle
  • Čas: 36:31
  • Datum vydání: 2012
  • Vydavatel: Indies Happy Trails Records
  • Hodnocení: 95 %
Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Soutěžte o 2x1 lístek na koncert Gogo Penguin

    >Vzrušující pulzující jazz ovlivněný elektronikou. Proměnlivé lámané beaty, telepatická souhra a slabost pro hymnické melodie. Pojďte soutěžit o lístky na 3. dubna do Paláce Akropolis na Gogo Penguin! 

  • Soutěžte o 2x1 lístek na koncert Maarja Nuut & Ruum

    Houslistka a zpěvačka Maarja Nuut čerpá z hudby estonského venkova. Z prastarých melodií cítíme návaznost na jazykově příbuzné Finsko, někdy ale znějí písně tak povědomě, že mohly vzniknout i dle české předlohy. Pojďte na koncert 9. prosince do Paláce Akropolis!

  • Egberto Gismonti v Praze ukázal mistrnou hru na kytaru i klavír

    Na festival Struny podzimu zavítal sedmdesátiletý brazilský hudebník Egberto Gismonti. Během jednoho večera v krásných prostorách Anežského kláštera ukázal posluchačům ve dvou koncertech svůj mistrovský um jak ve hře na kytaru, tak i na klavír.

  • Historicky první koncert Buddyho Guye se blíží

    Ve čtvrtek 8. listopadu se splní sen všech českých bluesových fanoušků. V Praze vůbec poprvé zahraje kytarista a zpěvák Buddy Guy, jednoznačný úřadující bluesový král, poslední aktivní pamětník rozkvětu chicagského blues na přelomu 50. a 60. let, velký vzor kytarových es Jimiho Hendrixe, Erica Claptona, Jeffa Becka či Jimmyho Page.

Další podobné články