Na deseti autorských kouscích se Milan Konfráter pustil do tvorby, která v sobě skrývá mnoho vlivů. Album autor věnoval svému otci, Milanu Konfráterovi staršímu. Pusťme se do první skladby nazvané Bývalý.com. Velmi dobrý začátek. Rozhodně s tímto číslem jedna posluchač neskončí v poslechu a zajímá ho, do jakého směru deska zamíří dál, protože první píseň není zcela typickou ukázkou z celku. Vtipný název, který evokuje zahraniční internetovou stránku, však skrývá zcela něco jiného. Bývalý komunista je tématem celé písně, často se sousloví opakuje a přerušují ho jen vokálové vložky beze slov. Skladba jasně odkazuje k folkovým kořenům a lehce k protestsongům.
Řezaný rytmus se vydává se skladbou Blues o Láske na bluesovou štreku. Kytarová přesnost donutí posluchače ihned podupávat do rytmu, a když si zpěv vymění role s vybrnkávanou melodií, ukáže se talent hudebníka ve hře na nástroj. Milan Konfráter nepotřebuje ke svému zpěvu za sebou ani celou kapelu, jeho mírný hlas, nijak extrémní hlasový rozsah však nebrání atmosféře, kterou zpěvem vytváří. Naopak tišší zpěv nesoucí se ve stejných tóninách dává prostor pro vnímání textů, které v sobě skrývají pointu.
Kdo by si však pomyslel, že právě tato skladba bude vyprávět klasický bluesový příběh nenaplněné lásky, byl by na omylu. Štíhlé tělo, oblaky vášně, když ji nemá na blízku, je nervózní, ale mnoho lidí stihla pochovat i zruinovat. To vše zpívá o cigaretě. Velmi dobře pojaté a zde (na celém albu) se potvrzuje, jak důležitá je pro skladbu nejen inovativní kompozice, ale také text bez klišé a závanu „to už jsem někde slyšel“. Přesně tuto větu si při poslechu těchto písní posluchač neřekne.
Sledujte jazz a blues na Facebooku:
V Hej Mama se pozornost upíná na zpěvákův hlas, který vyzpívává opakující se refrén. Velmi slibným oživením se stává foukací harmonika a kytarová linka, která si pohrává s tichem, rytmem a akordy. Poklidnou, jasně vyznívající melodii nic nenarušuje. Vystavění aranží pro desku se povedlo dovést do velmi kvalitního znění.
Melancholičtější notu nastolí Anjeli sú s Tebou se stupnicovou kytarou, která se z celé písně nejvíce vyjímá. Jemný a příjemný hlas připomínající písničkářské vsuvky vypráví příběh a doplňuje ho již jmenovaná výrazná kytara. Na albu mezi ostatními nijak výrazná skladba Linda, která má základ v neměnném rytmu a textu o lásce, uvolní přesně uprostřed atmosféru na poklidnou a nijak více přemýšlivou. Posluchač si ji však snadno zapamatuje, protože mu na mysli utkví velmi chytlavá, pronikavá melodie.
Jasně vycházející skladba z lidových tradic se nazývá Medík. Nejvíce upoutá opakující se vzestupná a sestupná kytarová linka v této nejkratší písni na albu. Následující Nebo přichystá osobní, zajímavou, smutnější skladbu, kde převezme sólo teskně znějící kytara s doprovodnou a procítěným hlasem. Text k této písni je z pera Patrika Lančariče.
Přečtěte si také recenzi alba Matěje Ptaszka
Již název Polnočný vlak předpovídá, že se navrátíme k bluesovému rázu. Kytara jede svou zpěvnou linku a výrazně doprovází zpěv. Text o tom, že není komu věřit, objevuje se samota i strach – to je jasný odkaz na klasické bluesové básnění. Postupné odpočítávání, kdy vlak bude odjíždět, se dokončí s jeho příjezdem, kdy už je vidět. Akustický folk s sebou přinese skladba Tato, která si nachází sílu v jednoduchosti. Hlasové party se drží v rytmice kytary, nijak se linka neobměňuje, však slova v takovémto nápěvu tvoří posmutnělou atmosféru.
Skladby přecházejí jedna v druhou. Velkou výšinou počinu Milana Konfrátera je vlastní pohled, se kterým skladby hraje. Vše se zdá jednoduché, nepotřebuje okolo nástroje na vyšperkování, vybírá si komornější ráz desky, a tak to i celému albu sluší. Kytara zde zní po celou dobu jako vedoucí nástroj a hra už na první poslech zaujme jako excelentní.