CD: Racek Tomáše Kluse je syrový i emotivní

Český písničkář Tomáš Klus nedávno vydal nové album s názvem Racek. Hudební experiment, částečně inspirovaný divadlem, nehledí na stereotypy a oddává se novému pokušení bez bicích, se zubním kartáčkem a psacím strojem.

Přebal desky Racek Přebal desky Racek Zdroj: přebal CD

Tomáš Klus se díky svému třetímu studiovému albu zařadil mezi nejposlouchanější české interprety. Racek roztáhl svá křídla a lehce se vznáší nad těžkými mraky české hudební scény.

Tomáš Klus se narodil 15. května 1986 v Třinci. Jeho srdce zaplňují tři lásky – sport, herectví a hudba. První skladby Tomáše Kluse slýchávali večeřící lidé v baru, dnes má ale na svém kontě již tři studiová alba (Cesta do záhu(d)by, Hlavní uzávěr splínu, Racek) a soundtrack k filmu Anglické jahody. V roce 2010 získal ocenění Zpěvák roku hudebních cen Óčko a Anděl, v roce 2011 přidal ještě titul stříbrného Českého slavíka.

Mistr slova a kytary pro své posluchače chtěl připravit lahodné menu v podobě čtrnácti chodů. Něco se ale stalo a všechny pokrmy zůstaly syrové. Žádné koření, žádná omáčka, žádné přílohy. Díky bohu. Protože jen tak mohly vyniknout plné chutě kytar a Tomášova hlasu.


Syrovost Racka je patrně tím nejlepším, co si posluchači nového písničkářského počinu mohli přát. Tomáš desku nahrával doma, což se na výsledném efektu značně odrazilo. Skladby nejsou přeumělkované, hudební nástroje se nesnaží vyhrát bitvu o nejsilněji zahraný tón. Z hudby prýští živočišnost, která člověku dává pocit, že zpěvák stojí přímo v jeho pokoji a hraje jen pro něj. Tento pocit ještě umocňuje smích, výkřiky a komentáře, které zpěv doplňují.

Album otevírá přibližně půlminutová Teplota vody, která je spíše pro usmání. Jedná se o jednoduchý návod k použití sprchové hadice, jež je patrně zdařilou improvizací, kterou si její aktéři oblíbili natolik, že ji zařadili i na album.

Podobné kousky se na desce objeví ještě dvakrát. Okoloběhu a Textovka v hudbě jsou taktéž velmi krátké a úderné. Jejich přítomnost na albu může někoho rušit, hravá duše v nich ale najde zalíbení.

Ostatní písně jsou již plnohodnotnými hudebními počiny se skvěle promyšlenými texty. Každé slovo má své určené místo, aby mohlo probudit v posluchači emoce. Dvanáct na první poslech obyčejných skladeb se pyšní vskutku širokou škálou nálad. Hudebně i textově. Racek posluchače provede od sarkasmu a ironie, přes lásku a něhu až k rozčilení a strachu.


Sibyla a Soběc jsou živějšími kousky, které v člověku probudí dobrou náladu a touhu. Naopak Trigorin nebo Nina jsou klidné skladby nutící přemýšlet. Pánubohudooken svým způsobem provokuje. Dno za dnem zastupuje temnější část celé desky, která s sebou přináší úzkost. V Podléhnutí se velmi nápaditě mění rytmus, což je vítaným zpestřením. Zkrátka po každého něco.

Bystřejší ucho bude ve skladbách postrádat rytmický nástroj. Jak bylo již zmíněno, Racek je vystavěn pouze na kytarách, pro bicí tak na albu již nezbylo místo, což dodává skladbám tu správnou náladu. Ale protože si český písničkář se zvukem rád hraje, použil k dokreslení melodie jakési ruchy. Tyto špinavé zvuky měly na svědomí nejrůznější předměty, které měl muzikant zrovna při ruce. A protože deska vznikala v domácím prostředí, hrálo se mimo jiné i na psací stroj nebo zubní kartáček.

Racek je zakončen nádhernou skladbou Ledaco. Vánoční tematika a jemná melodie působí mile. Navíc zpěvák v posluchačích probouzí kromě dobré nálady i zvědavost.

Tomáš Klus si na svém novém albu hraje. Hraje si s melodiemi, se zvukem, se slovy. Výsledkem je album, které baví. Nešikovnost i ladnost českého jazyka společně s promyšlenými melodiemi namíchaly báječný koktejl, který potěší veškeré chuťové buňky hudebního nadšence.  

Tomáš Klus, Racek

Teplota vody, Dobrý mrav(enci), Pánubohudooken, Okoloběhu, Sibyla, Soběc, Dno za dnem, Textovka v hudbě, Podléhnutí, Trigorin, Nina, Arkadina, Treplev, Ledaco, Děkujeme za pozornost

40:02

Sony Music

Září 2011

Hodnocení: 90 %

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Counterfeit o pražském Aerodromu: Byli bychom blázni, kdybychom takovou příležitost nevzali!

    V rámci Aerodrome festivalu k nám do Prahy letos už podruhé zavítala londýnská punk-rocková kapela Counterfeit. Kvůli nehodě v Německu se bohužel na akci nedostavili britští Mallory Knox, díky čemuž se pořadatelům lehce změnily plány a nám tak zbyl jen poměrně omezený čas na rozhovor. I přesto se nám ale v zákulisí letňanského Aerodromu členové Counterfeit rozpovídali nejen o právě uplynulém koncertu, ale prokázali i výtečné nadání na češtinu a skvělý smysl pro humor. Díky čerstvě vyplaveným endorfinům jsme je snad nemohli zastihnout v lepší náladě.

  • Druhý den Metronome festivalu a jeho hudební překvapení

    Druhý den festivalu Metronome 24. června byl opět nabitý. Bez předchozích velkých očekávání nabídl samá příjemná vystoupení, ať už česká, nebo zahraniční.

  • Foto: Metronome festival, Výstaviště, Praha, 24. 6. 2017

    Sobotní Metronome festival pokračoval hlavně s dalším headlinerem - kapelou Kasabian. Ale posluchači se mohli těšit i na Klara and the Pop, kapelu The Pretty Things, Baby in Vain, Lenny či Lanugo. Z festivalu Vám přinášíme fotoreport. 

  • První den Metronome festivalu ve znamení Stinga

    Po prvním dnu by se Metronome festival mohl spíše přejmenovat na Sting festival a ačkoli byla úvodní den k vidění a hlavně slyšení celá řada zajímavých kapel, právě Stingovo vystoupení zcela bez diskuzí kralovalo. Než se ale pustíme do detailnějšího popisu největšího lákadla festivalu, pojďme se podívat, co se dělo na vedlejších scénách. 

Další podobné články