Värttinä se na desce Viena vydala do Karélie. Cesta se vydařila

Finská skupina Värttinä, která má opravdu velkou fanouškovskou základnu v České republice, přišla s novým albem nazvaným Viena. V jakém duchu se deska nese? Můžete se těšit hlavně na práci s vokály, ale i na inspiraci joiky.

Värttinä - Viena Värttinä - Viena Zdroj: přebal CD

Je tomu už neuvěřitelných třicet tři let, co ve finském městě Rääkkylä založily dvě sestry Sari a Mari Kaasinen kapelu Värttinä. Město se nachází v Karélii, která vždy byla a nadále je velkou hudební inspirací pro hudbu kapely. V devadesátých letech se obměnili členové kapely a přišly první úspěchy, jež překročily i finské hranice například s alby Seleniko nebo Ilmatar. Kapela čerpá z nejrůznějších žánrů, třeba z jazzu nebo rocku, které pak mísí s hlavní linií a to s finskou a karelskou lidovou muzikou.

Pokud někdo slyšel kapelu Värttinä živě, rozhodně si odnesl zážitek, který se jen tak nezopakuje. A to především díky hlasům a energickému vystoupení. Tři zpěvačky, které stojí v čele uskupení – Mari Kaasinen, Susah Aho a nově Karoliina Kantelinen –, na sebe upoutají nejen tradičním barevným oblečením, ale především hlasy. Jinak tomu není ani na novém albu nazvaném Viena (část Karélie, nikoli rakouské hlavní město). Když se rovnou po hlavě pustíme do poslechu, tak například a capella píseň Karuliinan kangaspuut si vyhrává se všemi třemi hlasy, které se překrývají, zpívají ve stejnou chvíli, rozcházejí se a každý zpívá něco jiného, aby se pak zase sjednotily v opakování názvu skladby. Tato šamansky magická skladba ukazuje, s jakou elegancí dokážou vyznít ženské vokály v tradičním pojetí.

Šamanský nádech přináší též hned druhá skladba na albu Raijan Joiku. I zde se zpěvačky obejdou bez instrumentálního doprovodu a vyzněním se přesunou spíše na sever Finska, jak už název napovídá slovem joik, do Laponska. Tuto inspiraci do kapely nejspíše přinesla nejnovější členka Karoliina Kantelinen, která se zabývá etnickým zpěvem, především zpěvem joik, což je tradiční sámský zpěv, jež často využívá samohlásky a opakování, stejně jako například inuitský zpěv. Velmi silný začátek v hlasovém provedení střídání krátkého sólového zpěvu s trojhlasým, který by se klidně poslouchalo déle, nechal vyznít pěvecký um i rozsah všech zpěvaček.

Nechybí samozřejmě ani kapela, byť je tato deska snad ještě více zaměřená na vokály, než ty předešlé (pokud je to vůbec možné). Poklidné houslové a kytarové party vyznívají například v intimní skladbě Kelo. Nechybí ani akordeon, nástroj typický pro kapelu, nebo flétna. Pokud jsme se dlouze zabývali hlasovou propracovaností a důrazem na zpěv, nelze nezmínit skladbu Kiri, jedinou zcela instrumentální na albu. Akordeon Matti Kallia zde vévodí, ale pozadu nejsou ani doprovodné akordy kytaristy Matti Laitinena stejně jako rozverná, až irsky znějící houslová linka Lassi Logréna.

 

 

Nebyla by to Värttinä, aby se na albu neobjevila i pořádně svěží a svižná skladba, se kterou zabodují při živých vystoupeních a roztančí publikum. Takovou je Otavaiset, která sice předznamenává konec desky, ale velmi trefně je umístěna právě na konec cesty po Karélii. Zakončení je symbolické s písní Oi Dai, kterou již kapela nahrála na začátku své kariéry, tentokrát se ale k posluchačům dostává přemýšlivá verze a zasněnost posluchači ponechává i po poslechnutí celé desky.

Sledujte jazz a blues na Facebooku:
 

Pokud se jedná o folkovou hudbu, Värttinä je v tomto směru jedinečná. I po tak dlouhé době, co se na hudební scéně pohybuje, dokáže přijít s neotřelým a vyváženým albem, které posluchače přenese do chladné přírody a nabídne všechny polohy finské folkové muziky. Raijan Joiku, Kiri nebo Karuliinan Kangaspuut si už teď Värttinä může připočíst k nejvydařenějším kouskům vůbec. Toto silné album je důkazem, že akusticky pojatá hudba dokáže promlouvat intimním hlasem a dostane se blíže k posluchači. Stejně tak je nutné vyzdvihnout pěvecké výkony všech tří zpěvaček, které si poradily s různorodostí skladeb s přehledem. Už nyní se těším na živé provedení alba!

Přehled

  • Interpret: Värttinä
  • Název: Viena
  • Formát: CD
  • Skladby: Taivasranta, Raijan Joiku, Kanaset, Kelo, Ukonlammas, Kokko, Tietäväinen, Kiri, Ikuikävä, Karuliinan Kangaspuut, Otavaiset, Oi Dai
  • Čas: 45:05
  • Datum vydání: leden 2016
  • Vydavatel: Westpark Music
  • Hodnocení: 90%
Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Bagatelles Marathon Johna Zorna představí ve čtvrtek elitu amerického jazzu

    Již tento čtvrtek 20. června odstartuje v pražskému Foru Karlín Bagatelles Marathon - unikátní projekt, v němž fenomenální hudebník a skladatel John Zorn představí publiku výběr 50 skladeb z cyklu The Bagatelles. Elita amerických muzikantů, seskupená do čtrnácti úderných sestav, rozproudí více než čtyřhodinový gejzír úchvatné hudební kreativity, který v podstatě vydá za samostatný skvěle obsazený jazzový a alternativní festival.

  • Kytarista Al McKay k nám přiveze zvuk slavných Earth, Wind & Fire

    Dynamickou a pestrobarevnou dobu přelomu éry hippies a třpytivých funky sedmdesátých a osmdesátých let symbolizuje kapela Earth, Wind and Fire. Hudbu, která zásadně ovlivnila vývoj funku a R'n'B, přiveze do Velkého sálu pražské Lucerny kytarista Al McKay, jenž byl její oporou a významným spolutvůrcem v klíčových sedmdesátých a osmdesátých letech.Majitelem šesti cen Grammy vystoupí ve stylovém prostředí Lucerny s jeho formací Earth, Wind & Fire Experience.

  • Blues Alive 2019 se ponese ve znamení velkých ženských hlasů i mistrovských kytaristů

    Letošní držitel nejprestižnější ceny bluesového světa Blues Music Award v kategorii současného blues, louisianský multiinstrumentalista a zpěvák Kenny Neal. Nejlepší současná pianistka podle týchž cen Marcia Ball, jeden z nejvýznamnějších představitelů střední generace chicagského blues Ronnie Baker Brooks či mimořádně úspěšná gospel-bluesová zpěvačka Lizz Wright. To jsou jen některá ze jmen hvězd letošního čtyřiadvacátého ročníku mezinárodního festivalu Blues Alive. 

  • Kenny Wayne Shepherd našel svou cestu

    Kytarista a zpěvák Kenny Wayne Shepherd se svou kapelou vydává nové, již osmé studiové album. The Traveler, jak se deska jmenuje, nabízí deset skladeb, které se pohybují na pomezí blues, country a kytarového rocku. Kenny působí po skladatelské stránce čím dál sebejistěji a stejně tak se pouští více do zpěvu. A jak působí album jako celek?

Další podobné články