Rozhovor s Danem Bártou: Kdybych sebou nešil, zbylo by mi víc energie na zpěv

Přední český interpret, Dan Bárta, se netají svými sympatiemi ke Karlu Schwarzenbergovi, kterého podpoří i svou hudbou. V rozhovoru jsme se ale nebavili jen o politice. Dan prozradil něco o svém tiku, vážkách i herectví.

Dan Bárta Dan Bárta Foto: Eva Makovská, musicweb.cz

Budete letos volit budoucího prezidenta ČR?

Budu. Obě kola, přičemž v tom prvním pana Schwarzenberga.

Účastníte se jako vystupující koncertu na podporu Karla Schwanzenberga (Karel na Hrad). Měl jste nabídky zúčastnit se prezidentské kampaně i jiných kandidátů?

Neměl. Ona ale ta podpora z mé strany vyplynula docela logicky. Nebylo to tak, že by mne někdo zdáli oslovoval jen pro nějaké společenské postavení nebo tak něco.

Pokud by vám více kandidátů na prezidenta dalo nabídku podpořit jejich kandidaturu, přijal byste nabídku někoho jiného?

No, upřímně věřím, ba ne, jsem si jist, že nikoho jiného. Ani za peníze, natož dobrovolně. Do té míry vlastně svou občanskou angažovanost přehánět nemusím. Karel Schwarzenberg je pro mne vážně bezrozporný kandidát. Z mého pohledu, když na to koukám navíc ze všech úhlů pohledu, je prostě jediný vhodný, je to zkrátka sympaťák už od pohledu (smích).

Co mohou účastníci koncertu vidět a slyšet během koncertu Karel na Hrad přímo od Vás? Chystáte něco speciálního, překvapujícího?

Ne, ne. Zahraju si s The Tap Tap a pak s Robertem Balzarem a Filipem Jelínkem, což vlastně svým způsobem speciální je, poněvadž jsme v takhle postaveném triu ještě nehráli.

Chtěl byste si vyzkoušet být třeba na měsíc prezidentem?

Chtěl bych si to vyzkoušet proto, že bych mohl letět někam na výlet a po cestě, když by ostatní spali, bych se, zatímco jen má lampička by ještě svítila, zakoukal dolů tuše pod sebou nějaký oceán. A třeba by mi došlo, že ten oceán je vlastně taková velikánská nádrž plná vody. Tak bych si to zapsal: oceán je plný vody. A pak bych vzbudil kluky, kancléře a poradce a mluvčího a oni by to rychle odeslali k nám domů. A zatímco by má lampička stále ještě svítila, nejčtenější server u nás by to uveřejnil jako svou hlavní zprávu, takové mé zamyšlení z cest, to by bylo pěkné.

Na druhou stranu bych to nechtěl vyzkoušet proto, protože to je jistě dost veřejný post a já bych někde něco tak jako pokoutně zařídil, aby se něco jiného nepovedlo, a kdejaký drzý falešník by si o mne kvůli tomu mohl otřít hubu a já bych mu jí nemohl zavřít.

 

 

Opusťme politiku a zaměřme se více na hudbu. Jste často titulován jako jeden z nejlepších českých interpretů. Cítíte v sobě a ve své tvorbě nějakou výjimečnost?

A jo, tak dejme tomu, že třeba kvůli řemeslu a kvůli takové vzrorovité tvůrčí svobodě své. Hraju s výbornýma muzikantama. Živě. A hraju už skoro čtvrt století. Ale znáte to, přiznávat takové věci se nesluší, ani se to nehodí, ani se to nemá. A přitom je vlastně nejjednodušší říct, že jsem výjimečný asi tak, jako je výjimečný každý autor. Teda když tvoří svobodně a snaží se dělat pořádně řemeslo (smích).

Zpěv neuvěřitelně prožíváte. Váš styl tance se stal legendárním. Pomáhají vám ruce (i zbytek těla) ve vyjádření té správné hudební emoce?

Možná, že kdybych sebou tak nešil, zbylo by mi víc energie na zpívání samo. Ale mám už vlastně takový tik, ruka mi vylítne hned nahoru. A jo, pomáhá to při frázování, ten pohyb, vlastně tak jako hraju na sebe. Když jsem byl malej, měl jsem takovou neurózu, že jsem sebou před spaním házel ze strany na stranu a u toho si tak jako kníkal a kňoural. Takže je vlastně bezva, že mě naši nedali na léčení, ale naopak se tím dneska můžu živit, no ne?

Patrně nejčastěji je o Vás slyšet v souvislosti s Illustratosphere a J.A.R. Jsou pro Vás tato dvě uskupení odlišnými světy?

Ani vlastně moc ne, jen Illustratosphere je víc moje, takový uzavřenější, intimější tvar. J.A.R. je humorná, expresivní, bláznivá podívaná. Ale o naprosto odlišné světy nejde. Ani nemůže jít, pomalu půlka kluků z J.A.R. hraje v Illu. V J.A.R. Jsem třetina frontlajny a taky hraju na perkuse. To je vlastně rozdíl, že v Illustratosphere jsem skoro pořád sólo, kdežto v J. A. R. hraju občas hezky pěkně jen beglajt.

 

Čtěte také: J.A.R. rozžehli funky svíčku a posvítili si na Lucernu

 

Vaše tvorba dokáže uspokojit velmi náročného i komerčního posluchače. Podílel jste se na hitech On My Head či Šestej pád. Jste v osobním životě také takto všestranný jako v hudbě?

Přesně nevím, jak to myslíte. Jestli umím udělat nějakou věc na víc způsobů? No, umím (smích).

Účastnil jste se III. ročníku charitativní kampaně týkající se nemoci motýlích křídel. Jak jste se k této aktivitě dostal?

Zavolala mi Jitka Čvančarová, jestli bych nechtěl. A já jsem chtěl.

Ovlivnila vám tato charitativní kampaň nějakým způsobem život?

Musel bych být robot nebo magor, aby se mě nedotklo přichomítnout se k tomu a vidět, jak velké a opravdické mají někteří lidi starosti, aniž by si je sami zavinili. Je to podobné, skoro totéž. Někdo potřebuje pomoci a jiný se na něj nevykašle. Jedni jsou vlastně vděčni druhým. A ta sounáležitost, někdy v nějakém prchavém okamžiku opravdicky silná, je důležitá, lidská, nutná. To děvčátko, Markétka, kterému jsem patronem nebo kmotříkem, je stejně staré jako moje dcerka. Kdo můžeš a umíš, potěš celou její rodinu. A tak dále. Vždycky se našinec aspoň na chvíli přistihne v jistotě, že může být rád, že je rád.

Kromě hudby se zabýváte také fotografováním. Ve spojení s vaším jménem si vybavím vážky. Máte k nim nějaký speciální vztah? Fascinují Vás?

No, vlastně jo. Zajímají mne, vidím je o něco větší, barevnější, zajímavěji tvarované, důležitější, než ve skutečnosti jsou (smích).

dan barta vazka 08 01 2013Prosadil jste se i v drobných hereckých rolích. Objevil jste se v muzikálu Jesus Christ Superstar nebo ve filmu Kytice, kde jste ztvárnil roli vodníka...

Myslím, že v tuhle chvíli všichni herci buď omdleli, nebo se začali tajně smlouvat, že vám (ach, anebo, ó, sobě!) něco udělají (smích). Jsem rád, že jsem měl možnost pracovat v Jesus Christ Superstar, že jsem, abych tak řekl, pomáhal budovat legendu o zlatém věku českého muzikálu. Pánbůh mě netrestej, ale Jidáš byla hlavně zpěvácká role, vlastně jsem tak jako zpíval v kostýmu. A kdyby se vodník netočil pod vodou a s takovým důrazem na obrazovou složku, vím jistě, že bych to dělat nemohl.

Daleko nejzábavnější je fakt, že jsem ve třech filmech, ve kterých jsem „hrál“ a se kterými jsem spojen, fungoval v obraze asi tak dohromady osm minut a řekl asi dvanáct spíše holých vět. Že jsem několikrát mistrovsky zapojil i obličejové svalstvo a v jemných mimických nuancích odstiňoval emoce své postavy, o tom neví nikdo, většinou mě totiž snímali z větší vzdálenosti. Přitom všem jsem dvakrát ukázal svou vypracovanou a harmonickou figuru v celé její nahotě, jednou utrhl hlavu svému dítěti a jednou odpráskl hocha, který si se mnou chtěl jen tak pohrát. Ale přesto, možná právě proto, jsem si zcela jist, že jako herec jsem se neprosadil a asi ani neprosadím.

Jaká akce pro vás byla z hudebního hlediska v roce 2012 nejzajímavější? V čem její zajímavost spočívala?

Ach, ksakru, něco jsem zažil, slyšel, vždycky si říkám, že to byla bomba, ale nepamatuju si to. Byli Simply Red v Praze v roce 2012? Pak třeba tohle, skvělý koncert. Mick Hucknall je jeden ze zpěváků, kterému bych s chutí a úklonou vypulíroval boty. Sting tu byl. S Colaiuttou a Millerem, parádní, bavilo mě to. Hráli s takovým nadhledem, tak muzikálně a tvrdě. Antony and the Johnsons na Colours ostravských, to byl silný, překvapivý zážitek. Líbilo se mi, jak to bylo opravdicky patetické a přitom křehké a vlastně odvážné, svým způsobem minimalistické, rozhodně inspirativní, jako v přístupu, myslím. A určitě i jiné věci, na které si právě teď nemohu vzpomenout...

Co plánujete ve své kariéře pro rok 2013? Na co se vaši fanoušci mohou těšit?

Právě jsme udělali s Illustratosphere novou věc v nové sestavě, panejo. Takže plánujeme v první půlce roku spíš v téhle nové sestavě zkoušet a psát, v druhé ideálně nahrávat a vydat. No a pak hrát. Myslím, že se fanoušci můžou těšit na změnu.

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Jazz Dock přivítá dvoudenní Europe Blues Train Festival

    Již osmý ročník Europe Blues Train festivalu začíná v tomto roce svou cestu v Praze dvěma společnými koncertními dny protagonistů z České republiky a Německa. V druhé polovině září se tato výjimečná akce uskuteční v hudebním klubu Jazz Dock.

  • Zemřel rockový varhaník Marián Varga

    Ze Slovenska přišla smutná zpráva, že v nemocnici podlehl rakovině legendární rockový varhaník a skladatel Marián Varga. Stalo se tak půl roku poté, co oslavil sedmdesátiny. Zdravotní problémy trápily tohoto virtuósa dlouhá desetiletí, nezdravý způsob života ohrožoval jeho žaludek, on přesto dokázal být muzikantsky aktivní i v době, kdy mu plicní choroba už nedovolila ani promluvit. Jeho řečí tak doslova zůstala hudba.

  • Královna světového bluegrassu Rhonda Vincent vystoupí v Rudolfinu

    Jedna z největších osobností současné bluegrassové scény Rhonda Vincent se po dvou letech vrací do České republiky. Hudbu apalačských horalů zahraje se svojí kapelou The Rage 6. září v pražském Rudolfinu.

  • Colours of Ostrava: Poslední den s Katarzií a Jamiroquai

    Poslední den Colours of Ostrava byl ve znamení studené sprchy. Netýkala se však žádného hudebního zklamání, ale průtrže mračen, která v podvečerních hodinách doslova propláchla celý areál Dolních Vítkovic.

Rozhovory z rubriky

Rozhovory měsíce

Nenalezeny žádné aktivní soutěže