Rozhovor s Kennym Nealem: Fotbal jsem nehrál, moje hračka byla kytara Doporučený

Kenny Neal je již druhou generací jiholouisianských bluesmanů, jež je držitelem řady poct a ocenění. Syn známého hudebníka Rafula Neala poskytl rozhovor redakci musicweb.cz a povídalo se o blues, o hudební tradici v rodině i o novém Nealově albu. Kenny s ním vystoupí v rámci Bluefestu 22. října v Lucerna Music Baru. 

Kenny Neal Kenny Neal Zdroj: pořadatel festivalu Bluefest

Kdy jste se, Neale, rozhodl, že z vás bude profesionální muzikant?

Nepamatuju si okamžik, kdy jsem s muzikou začal, protože jsem se narodil do hudební rodiny. Můj otec Raful Neal vždycky zkoušel s muzikanty doma.

Sám hrajete od 13 let... Co vlastně pro vás znamená slovo dětství?

Dětství jsem trávil vždycky o víkendech s tátou, se kterým jsem hrál. Nikdy jsem nehrál fotbal, baseball nebo basketbal jako mí vrstevníci, ale vždycky jsem měl pocit, že hudba je mnohem větší zábava než se věnovat těmto sportovním hrám.

Váš otec Raful Neal byl známý bluesový muzikant. Jak vás jeho hudební výchova ovlivnila?

Naučil mě, že se mám chovat k lidem tak, jak chci, aby se chovali ke mně. Naučil mě, že každý je Někdo. Naučil jsem se od něho respektovat ostatní. Naučil mě pomáhat lidem. A takhle bych mohl pokračovat, je takových věcí, co mě naučil, a díky nim jsem se stal mužem, kterým dneska jsem.
Když budu mluvit o blues a muzice, díky němu jsem se dostal k těm nejlepším hudebníkům, jako jsou Muddy Waters, Jimmy Read, Little Walter, Howlin' Wolf. On byl tím, kdo domů nosil jejich desky a hrál jejich skladby, a to bylo pro mě mnohem lepší, než kdyby mi přinesl jakoukoli hračku. Mohl jsem jít do svého pokoje a hrát spolu s nahrávkami a učit se tak ty skladby sám. Myslím, že to pro mě bylo, jako kdybych dostal tu nejlepší hračku. (smích)

Jak jste sám již řekl, jste z hudební rodiny. Máte několik sourozenců, kteří se hudbě také věnují profesionálně...

Jsem nejstarší z deseti sourozenců a všichni se hudbě věnovali. Během uplynulých 12 let mi zemřeli můj táta a tři sourozenci. V mé kapele nyní hrají dva mí mladší bratři, se kterými jezdím na turné. A čas od času nabízíme takový balíček „The Neal Family", všichni se sejdeme a hrajeme společně včetně našich dětí. Více se o naší rodině dočtete na stránkách kennyneal.net, je tam ke zhlédnutí i hudební video Bloodline.

 

 

Neale, ve vaší kapele kromě vašich bratrů působí i váš synovec. Je to pro vás složité říkat příbuzným, co mají hrát, kdy a jak? Jak spolu třeba na turné vycházíte?

Ne, není to vůbec složité. Vědí, kdo kapele velí, když to tak řeknu, ale zároveň je nechávám dělat to, co chtějí, což je i pro ně jednodušší.

Hrajete také doma, když se sejdete?

Ano. Máme klub, který se jmenuje Neal's Juke Joint a zde pravidelně vystupujeme, místní se tam často zastaví a připojí se k nám. Vždycky se tam skvěle bavíme. Jestli někdy navštívíte Baton Rouge v Louisianě, určitě si předem naplánujte zastávku i tady.

Jaký je váš názor na současnou bluesovou scénu, Neale?

Vidím to tak, že blues tu je a přijdou léta, kdy o něm bude slyšet ještě více. Mnoho různých kultur dneska hraje blues. Dříve to byl žánr z dalekého jihu Spojených států, prostě odtamtud blues původně pochází, ale nyní se rozšířilo opravdu po celém světě. Je to ale hezké, že se to stalo.

Sledujte Musicweb na Facebooku:
 

Kdo je pro vás kytaristou „číslo 1"?

Albert Collins, protože je to hudební samouk. A když ho slyšíte hrát, má jedinečný rukopis, poznáte jeho kytaru ihned a nikdo jiný to nedokáže zahrát stejně.

Neale, můžete našim čtenářům představit vaše zatím poslední album Bloodline?

Tentokrát jsem se soustředil na různé vlivy v blues. Hodně textů na albu vychází z reality, řekněme život jako takový, jaký známe všichni. Vždycky píšu o každodennosti, o životě, jakým si prochází každý.

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Chick Corea s ČNSO a jeho návod na štěstí

    Ve středu 11. července se s úderem sedmé hodiny ve Smetanově síni rozezvučely struny piána. Klavírním intrem k živé jazzové skladbě Morning Sprite otevíral očekávaný koncert nikdo menší než Armando Anthony "Chick" Corea v mikině, poté, co pořídil hojné množství fotek publika na instagram.

  • Festival Beseda u Bigbítu zveřejňuje další program, nabídne i Slam Poetry

    Multižánrový festival Beseda u Bigbítu uzavřel mimohudební část letošního ročníku, jenž se uskuteční v Tasově u Veselí nad Moravou 3. a 4. srpna. Mezi ohlášenými jmény je například dvojnásobný mistr republiky ve Slam poetry Jiří Charvát, literáti Jiří Borkovec či Emma Kausc. Tito se představí v rámci Apollónovy návštěvy, speciální scény, kde si na své přijdou především literární fanoušci. Chybět nebude ani tradiční Soutěž písničkářů, která letos slaví kulatých deset let. Do finální podoby se dostal také hudební program letošní Besedy – dramaturgie byla rozšířena o dalších 8 jmen, mezi kterými ční například polský projekt Syny nebo Market, tuzemské zjevení domácí scény posledních měsíců.

  • Foto: Festival Boskovice, 7. 7. 2018

    Krásné počasí, pohoda, přátelská rodinná atmosféra a kulturní vyžití, ze kterého si každý vybere to své. Malebné městečko severně od Brna žilo posledních několik dní multižánrovým festivalem Boskovice 2018, které se letos konalo již po šestadvacaté.

    Sobota nabídla odpolední program na hradě, který se návštěvníkům festivalu pro tento den volně otevřel a kde si mohli třeba zalyžovat s Bratry v Tricku. Večer pak znovu patřil hudbě. V komorním prostředí Synagogy sklidili potlesk ve stoje brněnští Urband, kteří museli dávat přídavky ještě v ulicích Boskovic. V letním kině pak vystoupili Jan P. Muchow & The Antagonists, Fernando Saunders nebo Circus Brothers.

  • Foto: Festival Boskovice, 6. 7. 2018

    Krásné počasí, pohoda, přátelská rodinná atmosféra a kulturní vyžití, ze kterého si každý vybere to své. Malebné městečko severně od Brna žilo posledních několik dní multižánrovým festivalem Boskovice 2018, které se letos konalo již po 26.

    Menší scény doplnila v pátek hlavní stage, která se nacházela v areálu letního kina. Uvězněni v klecích tam zahájili páteční večer Nylon Jail. Dále se představili Houpací Koně, nebo Prago Union. Kdo vydržel do pozdní noci, mohl se dočkat hlavní hvězdy festivalu. Hodinu po půlnoci vystoupili američtí Dälek. Kromě hudební produkce byly k vidění různé výstavy, divadla, besedy, workshopy pro děti i jejich rodiče, nebo promítání filmů a dokumentů v tamním kině.