Rozhovor s Lil Edem: Můj talent je od Boha

Hlavní hvězdou letošního Bluefestu, který se uskuteční 16. října v Lucerna Music Baru, je Lil' Ed & The Blues Imperials. Jedenašedesátiletý Ed Williams je přední osobnost chicagské bluesové scény už od 80. let, kdy zformoval první verzi své kapely The Blues Imperials. Na kytaru se učil pod vlivem svého strýce, jímž nebyl nikdo menší než jeden z nejstylovějších bluesových slidekytaristů J.B. Hutto. Na několik otázek Lil' Ed odpověděl redakci musicweb.cz. 

Lil' Ed na Blue Festu 16. října 2016 Lil' Ed na Blue Festu 16. října 2016 Foto: Eva Makovská/musicweb.cz

The Blues Imperials hrají přibližně od roku 1970. Když se do těchto let ohlédnete, jak se blues jako žánr změnil od té doby?
Začal jsem hrát se svou kapelou kolem roku 1983 a moje chápaní blues se od té doby nezměnilo. Jen si myslím, že je nyní hlubší a o něco propracovanější. Blues 21. století pro mě znamená lásku, smutek i štěstí. Ve své hudbě propojuji blues a boogie a to jsou dva odlišné žánry. Jeden značí smutek, jeden rychlost a štěstí.

Jste synovec legendárního slide kytaristy J. B. Hutta. Jak vás styl vašeho strýce ovlivnil ve vašich začátcích?
Naučil mě opravdu hodně a dodnes z toho čerpám. Vložil jsem ale vlastní rukopis do slidového stylu, ale vždycky, když hraji a pořádně se do hraní dostanu, ostatní členové kapely mi říkají, že slyší právě J. B.ho. Měl své vlastní spoluhráče, ale zahrál jsem si s ním opravdu hodněkrát, stejně tak můj bratr Pookie.

A jak vás učil?
Naučil mě krátkou skladbu a pak odjel na turné. Když se vrátil, zahrál jsem mu ji a on mě zase naučil další riff a řekl mi, abych na něm pracoval. A tak to probíhalo neustále.

Vaše rodina je velmi hudební. The Blues Imperials jste založil se svým bratrem, baskytaristou Jamesem "Pookie" Youngem...
Ano, vždycky nás bavilo hrát a tak to šlapalo dobře.

Kdo je vaším bluesovým vzorem?
J.B. Hutto, z mladší generace poslouchám nejčastěji Selwina Birchwooda, Toronzo Cannona a Marquise Knoxe.

K blues se pojí hodně příběhů o křižovatkách, ďáblu, je to už taková tradice od dob Roberta Johnsona. Jaký je váš názor na tyto histoky?
Nevěřím ani jedné z nich, můj talent je od Boha tam někde shora. Miluji lidi a jsem rád, když mohu hrát pro ně a vidím nějakou odezvu.

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Foto: Al Di Meola, Sono Centrum, Brno, 16. 10. 2017

    Jeden z nejlepších kytarových virtuosů, americký kytarista Al Di Meola, se představil v brněnském SONO centru. Přinášíme vám z tohoto skvělého koncertu fotoreportáž a pro ty, kteří by si jej rádi poslechli, připomínáme, že hraje 1. listopadu v Praze. Podívejte se na fotografie z brněnského koncertu. 

  • Minus123minut míří do brněnské Flédy

    Velký návrat klubové kapely minus123minut pokračuje. 24. října na Flédě uslyší její fanoušci, jak znějí starší skladby ve svěžích aranžích i nové skladby v čele s chystaným singlem Invisible world. Koncert v rámci turné Přijedeme za vámi autem přinese nadčasovou a žánrově nezařaditelnou kombinaci jazzu, rocku, blues a world music spolu s pozitivní koncertní energií.

  • Foto: FORQ, Jazz Dock, Praha, 16. 10. 2017

    Americká kapela FORQ, složená z nejlepších neofunkových hudebníků New Yorku, se představila v pražském klubu Jazz Dock. Podívejte se na fotoreport.

  • Foto: Ennio Morricone, O2 Arena, Praha, 17. 10. 2017

    Legendární Ennio Morricone se naposledy představil v O2 areně na koncertě s podtitulem Goodbye Prague. Po boku s dvěma sty hudebníky včetně jeho oblíbeného Českého národního symfonického orchestru tak zakončil jeho velkolepé světové turné.