Symfonicko-folková lavina zasáhla během poslední únorové soboty brněnskou Melodku. Za touto smrští stál výtvarný projekt Jeden kmen, zabývající se výrobou a uměleckým focením skřetích kostýmů a rekvizit, které jako by vypadly z fantasy knih J. R. R. Tolkiena. Aby však byl výsledný dojem dokonalý, složili skřeti ještě pár ambientních melodií a poté již nic nestálo v cestě velké premiéře. Svou účast odsouhlasily i skupiny Emerald Shine, Falcar, Wolfarian a Alia Tempora a vznikl tak malý jednodenní festiválek jménem One Tribe Night. A opravdu stál za účast!
Jako první se v lebkami a kožešinami vyzdobené Melodce představila folk metalová kapela Emerald Shine. Osm muzikantů se na malé pódium vešlo jen tak tak, výsledný dojem ale nebyl vůbec zlý. Flétny, housle a harfa příjemně doplňovaly burácející kytary a rytmicky kvalitní bicí, a tak si na takový rozjezd nebylo proč stěžovat.
Druhý set patřil kladenské skupině Falcar, která se hned po první písničce stala černou perlou večera. Zkuste dát dohromady veškerá existující power metalová klišé, přidejte texty ve stylu Gloryhammer (ale z temné strany celého fantasy světa), okořeňte vším, co je na heavy metalu špatně a výsledný produkt dejte zahrát skupince nenápadných kluků, kteří ze sebe vydávají naprosté maximum. A hele, ono to funguje! Pod pódiem se rozpoutalo peklo i přes fakt, že se z beden linuly kakofonické tóny postrádající jakýkoliv smysl pro rytmus či sehranost.
Falcar však do svých činů vrhali neuvěřitelné množství energie a zábavy, která se okamžitě přelila i na přihlížející. Na závěr svého bláznivého vystoupení si „hudebníci" dopřáli předem ohlášený a odpočítaný společný skok na poslední notu. Skok, který o čtvrt doby nevyšel a pánové popadali na zem v rytmu po schodech se kutálejícího míče.
Natolik smíšené pocity opravdu mnoho kapel vyvolat neumí. Z nějakého zvráceného důvodu jim ale fandím.
Kdo se pořádně nevyřádil na Falcar, toho smetl naopak výborně zahraný folk metal dalšího bodu programu: Wolfarian. Ti na pódiu vyvolávali veškeré germánské bohy a duchy již dávno zapomenuté historie, zatímco dole pod pódiem se rozpoutalo nefalšované pogo šílenství. Wolfarian předvedli vskutku povedenou metalovou smršť, za kterou by se nemusely stydět ani folk metalové legendy jako například Korpiklaani či Eluveitie.
Jestliže Wolfarian nažhavili přítomné metalisty doběla, další vystupující skupina je pro změnu zasypala ledem a hlavou se házelo leda tak proti zdi. Elektro-symfonic metalová skupina Alia Tempora vystoupila... A to je všechno. Tady nebylo nic dobře ani nic špatně, zkrátka vůbec nic.
Po tomto podivném oddychu však konečně přišel hlavní bod večera - hudební produkce projektu Snaga: Jeden kmen. Světla na pódiu zhasla, a když se opět lehce rozsvítila, byli jste kilometry daleko od Melodky i samotného Brna. Místo toho jste se ocitli v temné sluji obývané obávanými skřety. Dokonalou atmosféru navodilo především plátno, na kterém se promítaly fotky a animace Jednoho kmene. Táborové ohně, noční život krvežíznivých tvorů a neúprosné bitvy, toho všeho byli návštěvníci součástí za doprovodu temné, ambientní hudby.
Tu hrál Jeden kmen přímo před plátnem na bubny, kytaru a brumle. Do toho všeho šeptala a zpívala šamanka uprostřed svá zaklínadla a výsledkem bylo něco, co by dokázalo hypnotizovat celé hodiny. Produkce však bohužel trvala jen pár minut. Publikum si nicméně vyžádalo přídavek poněkud veselého rázu. Takto punkově předvedenou Skákal pes jen tak znovu neuslyšíte.
One Tribe Night tak byla velmi vydařenou akcí a nezbývá než doufat, že se po této premiéře dočkáme i dalších ročníků.