Reportáže

Praha dostala 17. listopadu krásný „sametový“ dárek v podobě koncertu legendární britské rockové kapely Jethro Tull. Její duší i tělem je zpívající flétnista a kytarista Ian Anderson, který po třech letech opět přivedl posluchače v Kongresovém centru do skutečného varu.

“Tady to má ale mnohem větší grády!” Druhému konci mobilního spojení takhle oznamuje své nadšení z Blues Alive někdo, koho právě vcuclo šumperské dvanáctkové voodoo. Dobíhám letos na neděli posunutý festivalový závěr a směju se. Byla jsem totiž zhruba v podobném věku, když jsem Blues Alive stejně jako neznámý telefonující objevila. Stejné vzrušení, které teď na cestě do kulturáku bezděčně v mladším echu zaslechnu, se pak přetavilo v mou každoroční osobní tradici. Abych byla upřímná, spíš v něco víc - díky Blues Alive jsem Šumperkem vlastně tak trochu posedlá. A čím blíž se listopadový vrchol bluesového dění blíží, tím častěji se do severomoravského města, které si svou kulturní scénu nadprůměrně hýčká, vracím. 

“Co spojuje chicagské a texaské blues? Češi!” Charismaticky chaotická přednáška Matthewa Sweneyho o lokálních podobách žánru, kvůli kterému se jeho elita každoročně sjíždí do Šumperka, svou geniální roztěkaností nechává prostor zamyslet se tam, kde by to strukturovanější vyprávění nedovolilo. Sál šumperské knihovny se směje, doprovodný festivalový program jeho druhého dne ale nekončí - přednáška o současné situaci v USA je beznadějně vyprodaná, stejně jako masterclass bluesové kytary s Joannou Connor. 

“Když jsem tohle dostal tady, co pak na mě musí čekat v Šumperku?” vypráví mi při seznámení jeden z členů šumperského kotle. Ten má za dvanáct let, co Blues Alive navštěvuju, prakticky něco jako stálý stojací pořádek. Bylo to asi osobní, a pro blues pravda symbolické výročí, které mě po letech aspoň na chvíli donutilo opustit vyšlapaný důlek v rohu a přesunout se v kulturáku tzv. “na střed”. Při čekání na vycházející bluesovou hvězdu tak s jádrem směňujeme historky o tom, jak jsme se k Blues Alive počas jeho téměř třicetiletého fungování vlastně dostali. Jasně, je to láska k dvanáctce, kvůli které se na tři listopadové dny necháváme každoročně obalit zdejší mlhou. Jenže vášeň pro blues se rodí různě a hlavně nečekaně. Nevadí přitom, že oproti prvnímu bluesovému rande v útrobách jesenické kaple zní moje googlení “co to slyším v hudbě Led Zeppelin” o dost méně poeticky. Stačí, že nehledě na formát si každá osobní historika pravidelně odbývá své vrcholné dějství právě na Blues Alive.

Italské trio Il Volo vystoupilo ve čtvrtek 13. listopadu večer v pražské O2 areně. Během více než dvou hodin mladí italští zpěváci za doprovodu třicetičlenného orchestru dokázali, že operní crossover je živý organismus, který dýchá emocemi, dramatem a až překvapivou lehkostí.

Metaloví fanoušci již jistě zaznamenali nový projekt bývalého basáka Arakainu Zdeňka Kuba, nesoucí jméno Niakara. Věhlasný muzikant a skladatel si po odchodu ze sestavy české metalové legendy dopřál několikaletý odpočinek, ale vábení pódií bylo nakonec silnější.

Texaská blues-rocková kytaristka a zpěvačka Ally Venable vystoupila ve středu 22. října v dejvickém klubu Zasekávák. Koncert byl už několik týdnu dopředu vyprodaný, což není divu – o mladou (teprve 26letou) hudebnici, která si svou energickou hrou a výrazným hlasem získala pozornost bluesové scény, je v Praze velký zájem.

Britská blues-rocková kapela Wille and the Bandits se už potřetí 14. října vrátila do pražského Zasekáváku. Ačkoliv tentokrát nebylo zcela vyprodáno, prostor útulného dejvického klubu znovu zaplnila syrová energie, instrumentální mistrovství i radost z hudby, kterou tahle parta rozdává s naprostou upřímností. Jejich koncert byl důkazem, že opravdová svoboda se dá slyšet – i v malém sále.

Poprvé v Praze, v Česku, si premiéru Tommy Castro & the Painkillers odbyli předloni na šumperském Blues Alive - tedy v pořadí, které se pro žánrové interprety stává v tuzemsku stále běžnějším. Komu ale podzimní bluesová přehlídka v kulisách zamlžených Jeseníků nestačí, může se spolehnout na koncertní pásmo Prague International Bluenight. To fanouškům již po několik let setrvale naděluje návštěvy interpretů, kteří se v rámci stylu těší palcovým titulkům.

Když se na jednom pódiu setkají mistři svého řemesla, jakými bezesporu jsou Joe Satriani a Steve Vai, nejde jen o obyčejný koncert — vzniká strhující dialog dvou kytar, který se posluchačům překládá přímo prostřednictvím emocí. Večer 20. července 2025 se Fórum Karlín proměnilo v svatyni hudebního umění, kde toto jedinečné duo spolu se svým živým bandem Satchvai Band rozehrálo scénu plnou technické preciznosti, melodické svobody a muzikantské telepatie. Každý tón, každé gesto znělo jako odpověď druhému, a publikum se stalo svědkem nejen samotného koncertu, ale i hlubokého hudebního rozhovoru, na který se nezapomíná.