Vlastimil Blažek: Abych začal stylově, tak Karel Gott je prostě persona, ikona tuzemské hudební scény (i když mladší generace bude proti), která se snaží jít s dobou. Podle mne je remix jeho dvou skladeb z alba Sentiment vynikajícím nápadem. Jak jinak mladším posluchačům přiblížit Gotta, jak jinak dostat do lidí blues?
Alena Uhlířová: Souhlasím s tím, že Karel Gott je persona. Ale proč dostávat jeho hudbu do mladých lidí zrovna tímto způsobem? Komu sedne blues, ke Karlovi Gottovi se dostane, ať mu je šedesát či patnáct. Protože ať už se nám to líbí, nebo ne, je to osobnost, která v jazzu a blues udělala své. Jeho skladby mají své kouzlo v originální podobě. Remixy ničí jejich náladu i hudební kvalitu. Nehledě na to, že to působí i poněkud komicky.
Vlasta: Proč komicky? Já teda ve svým okolí nemám nikoho, kdo by poslouchal blues. A když, tak třeba jednu skladbu. Podle mne blues poslouchají spíše intelektuálové než obyčejní lidé. Řekni mi, kolik patnáctiletých znáš, kteří by poslouchali blues? Pokud teda nežiješ v New Orleans, což nežiješ, a i tam už to není, co to bejvalo.
Alča: OK, v New Orleans nežiju, ale dokážu Ti vyjmenovat tolik lidí, kteří mají rádi blues, že by Ti na ně nestačily prsty. Blues není hudba pro intelektuály. Tuhle nesmyslnou hlášku jsi vymyslel sám? Hudba nedělá rozdíl mezi intelektuálem a obyčejným člověkem, jak Ty říkáš. Hudba je prostě hudba. Někdy osloví Tebe, někdy osloví řeckého rybáře, někdy miliardáře z Floridy. Pro mě je v hudbě důležitý nějaký prožitek, když ho nemám, neposlouchám. A remix mi vážně žádný prožitky nepřináší. Naopak pro mě skladbu Blues pro tebe absolutně degradovalo. Vnímám to komicky, stejně jako x dalších remixů, které svým konceptem absolutně zničí všechno kouzlo oné písně. Ukaž mi jediný světlý okamžik v celé předělávce. Potom se budeme moct bavit dál.
Johny Pišto (ZakázanÝ Ovoce) si myslí: „Spíš mi vadí ta estráda, playbacková prezentace remixu, než zpracování jako takový. Možná je to snaha jít s dobou, ale podle mě je doba remixů už mrtvá, takže mi přijde i ten remix jako vykopávka.“
Vlasta: No, než Ti ukážu světlý okamžik, tak se zasměju řeckému rybáři, protože ten asi neposlouchá nic v jejich situaci. Světlým okamžikem je Karel, ale opravdu jiné to je od šestnácté vteřiny. Ty tady meleš o prožitku z hudby... Já poslouchal pořád house a podobný styly a nějak jsem z toho vyrost. Taky neřeším styly nebo zpěváky. Když se mi to líbí, tak se mi to líbí. A tohle je prostě dost dobrý. Až zase po dvou letech vyrazim na diskošku, tak si zapařim na tohle.
Alča: Řeckej rybář je náhodou super příklad (smích). Jo, melu o prožitku, ale nic o stylu. Kdes to zase vzal? Naopak jsem chtěla říct, že prožitek můžeš mít z každýho stylu, ale záleží na tom, jak je ta skladba postavená, jakou má aranž. A Karel pro mě v remixu prostě umřel. V šestnáctý vteřině nevidím žádnej zásadní zlom. Tomu remixu prostě něco chybí. Mám ráda remixy, který jsou nakombinovaný s jemnýma nástrojema. Miluju ten kontrast basů a smyčců, nebo klavíru. Cokoli, jenom ne strohý plynutí v rychlejším tempu. A na diskotéku nechoď, páč tam budeš jako úchylnej strejda odvedle. Na to už jsi moc starej.
Vlasta: Ty prostě slyšíš jenom ty nástroje, který Ti někdo předělal. Ale houby předělal, ty tam zůstaly z originálu, jen se tam něco přidalo. Tohle má aranž prostě cool, a už teď jsem zvědavej, s čím přijde Karel příště.
Alča: Doufám, že Karel už s ničím podobným nepřijde. Právě – jen se tam „něco“ přidalo. A přidalo se tam toho málo. Protože když už předělávám skladbu, musí to mít nějakej nápad, nějakou inovaci, něco, čím mě skladba osloví a dokáže mi, že je důvod poslouchat ji v originále i v remixu. Tohle prostě Karel a DJ Neo nedokázali. Já to balím, šéfe. Máme jinej vkus i názor na hudbu.
