Parta ve složení Michel Starr (zpěv), Satchel (kytara), Lexxi Foxx (basa) a Stix Zadinia (bicí, klávesy, piano) začala svou pouť na začátku milénia, nejdříve pod názvem Metal Shop. Později jej změnili na Metal Skool a nakonec Steel Panther. Vzešli z mekky všech vyznavačů hair metalu, ze Sunset Stripu, kde každé pondělí vystupovali v legendárním Key Clubu s pásmem parodických cover verzí slavných hitů osmdesátých let. S ním sklízeli natolik velký úspěch, že se v roce 2003 rozhodli vydat debutové album Hole Patrol (tehdy ještě jako Metal Shop, o dva roky později vychází opět pod názvem Metal Skool).

Výraznější úspěch ale přichází až v roce 2009 s druhou deskou Feel the Steel. Kapela svou image vlasatých modelů s neukojitelným sexuálním apetitem boduje především v Británii, které od těch dob pravidelně věnuje celé tour. Ve slavné Brixton Academy vznikl živák British Invasion z roku 2012. Zatím posledním studiovým zářezem je deska All You Can Eat, která vyšla stylově na apríla tohoto roku. V rámci šňůry k němu se Steel Panther v únoru představili také v ČR, konkrétně v pražském Lucerna Music Baru a brněnské Flédě.

Nový videoklip Pussywhipped je po Party Like Tomorrow Is the End of the World, The Burden of Being Wonderful a Gloryhole již čtvrtým singlem z All You Can Eat a za svými předchůdci nezůstává o nic pozadu. Pokud čekáte hudební revoluci, jste u Steel Panher na špatné adrese. Nicméně chytlavé stadionové hymny, tak jak se dělaly v dekádě s osmičkou na začátku, ty tedy umějí. Navíc je koření humorem, který rozhodně není pro každého. Protože k osmdesátým letům patří kromě šminek a natupírovaných vlasů také nezřízené párty s nekonečnými zástupy groupies a vůbec se vše točí kolem sexu, dopřávají nám ho tihle týpkové plné náruče v neskutečně přestřeleném vydání neuznávající žádné hranice. Někoho to může pohoršovat, někomu to může připadat kontroverzní. Většina se ale prostě (tak jako kapela samotná) královsky baví. Záleží jenom na vás, jestli si necháte čas od času naplácat.