Charismatický a všestranně talentovaný umělec Filip Topol na sebe začal strhávat pozornost již od svých třinácti let, jeho potřeba svobodného vyjadřování však v komunistickém Československu brzy narazila. Filipovi a jeho mladé kapele tak nezbylo, než se na deset let přesunout do alternativního prostředí undergroundové scény.

Snímek odkrývá, jak se v životním osudu a postojích Filipa Topola odrážela doba před i po sametové revoluci, jeho posedlost hudbou a láska k Mozartovi, ale také jeho závažná nemoc. Celým filmem prostupují písně, které sám Filip Topol označoval za formu svých deníků, a jeho povídky, doplněné postřehy a vzpomínkami jeho životních souputníků a přátel. V neposlední řadě obsahuje záznamy rozhovorů s hlavním protagonistou v unikátních archivech, z nichž mnohé dosud nebyly publikovány. Dokument vznikl v produkci Romka Hanzlíka, Václava Kučery, Petra Kozy a koprodukci České televize, Indies MG a Bio Art Production.

Filip Topol, klavírista, zpěvák, skladatel a textař kapely Psí vojáci, byl všestranně talentovaný, charismatický a uhrančivý umělec, jemuž dopřál osud do vínku mnohá nadání, ale také četná utrpení. Narodil se 12. června 1965 v rodině s dlouhou uměleckou tradicí (otec dramatik Josef Topol, děd spisovatel Karel Schulz, bratr spisovatel Jáchym Topol). Mimo hudby a textů napsal také několik novel s vlastními ilustracemi a uplatnil se taktéž jako herec v divadle či ve filmu Žiletky, kde ztvárnil hlavní roli.

Poprvé zaujal disidentské publikum ve dvanácti letech sólovým vystoupením ve stodole na Hrádečku u Václava Havla, kde předskakoval kapele The Plastic People of the Universe. Krátce na to založil se svými spolužáky ze základní školy Janem Hazukou a Davidem Skálou kapelu Psí vojáci, která se stala na dalších 35 let jeho ústředním tvůrčím prostorem. Po nezapomenutelné premiéře na Jazzových dnech v roce 1979 a po několika letech zákazu se začala od poloviny osmdesátých let objevovat na koncertech v klubech, jako byla žižkovská Chmelnice nebo Delta na Dědině. Vyprodané sály, originální hudba a texty i jeho charisma a schopnost vydat se cele svému publiku všanc, neměly tehdy u nás obdoby. Po listopadu 1989 se kapela dostala do širokého povědomí a profesionalizuje se. Začala vystupovat nejen v klubech, velkých sálech včetně pražské Lucerny, ale i na řadě festivalů. Koncertovali po celé Evropě, v USA i v Japonsku, jejich písně byly použity i ve filmech. Stali se kultem, který k sobě poutal publikum tří generací a má co nabídnout i dnešním posluchačům.

Osmnáct alb a zejména nespočet koncertů jsou natrvalo nepřehlédnutelnou kapitolou historie české moderní hudby. Psí vojáci vystoupili naposledy 25. května 2013 v Amsterodamu. Dne 19. června téhož roku se život Filipa Topola uzavřel.