Vstup byl otevřen již kolem půl sedmé, příchozí fanoušci zvolna zaplňovali hlediště aniž by vznikaly jakékoliv dlouhé fronty. Idylický začátek se ale později proměnil v peklo. Kolem osmé hodiny večer, kdy se bez předkapely očekával začátek hudební produkce finských HIM, však již v sále bylo k padnutí. Kdo se rozhodl přijít zapařit na svou oblíbenou kapelu byl spařený ještě před začátkem koncertu. Říká se, že nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř. A bylo.
Lehce po dvacáté hodině na podium přišli očekávaní HIM, hrábli do strun a navzdory již tak velkému vedru fanoušci v celém sále začali doslova vřít ještě vlivem hitovek (asi nejznámější z nich zazněla i Join Me In Death), které se nesly z podia. Příšerné vedro a hustou atmosféru v sále ještě umocňovalo převážně do tmy zahalené podium, písně dokreslovaly promyšlené světelné efekty krájející postupně tmu a umocňující tak hudební zážitek. Nejen diváci, ale i kapela byla celá promáčená potem, zpěvák nepustil ručník z ruky. Dav šílel, nadšeným potleskem vítal každou další skladbu a po více než 100 minutách trvajícím koncertě, kdy zpěvák ohlásil poslední píseň pro tento večer nechtěl muzikanty jen tak pustit domů. Pískání, tleskání a další projevy nadšení zmáčeného davu vytáhly hudebníky ještě jednou ze zákulisí, aby se definitivně rozloučili coverem od Billyho Idola Rebel Yell.
Navzdory nesnesitelnému vedru nutno dodat, že HIM v Roxy sklidili obrovský úspěch a pokud vím, tak nikdo neomdlel a všichni koncert ve zdraví přežili ...
Pro vás zde máme několik fotografií.