Pražský výběr založil v roce 1976 klávesista a zpěvák Michael Kocáb. Zpočátku tvorbu orientoval na jazz rock, který byl v té době velmi populární. Když se v rockové muzice na Západě zvedla tzv. nová vlna, Kocáb se nechal inspirovat a pozměnil styl hudby.Přizval Michala Pavlíčka a spojením těchto dvou hlavních tvůrčích osobností vznikla zcela mimořádná kapela. A to nejen hudebně. Texty, vystupování, extravagantní kostýmy a doplňky dokreslovaly dravou, na svou dobu velmi odvážnou, muziku. Není divu, že se znelíbili tehdejšímu režimu.

V roce 1982 měli natočené album Straka v hrsti z písní, které posluchači znali už z koncertů. Deska však nevyšla (až o šest let později), ale fanoušci si ji načerno nahrávali, tehdy ještě na pásky, jeden od druhého. Ještě týž rok natočil Juraj Herz film Straka v hrsti, ten však putoval rovnou do trezoru. Michal Pavlíček k tomu dodává: "Po tomhle filmu si nás začali fízlové všímat naplno. V komparsu se objevili lidi, který podepsali Chartu 77 a StB začala ten film mapovat. Kdo se na něm podílel a o co tu vlastně jde." Důsledkem byl zákaz Pražského výběru a Jiří Hrubeš v roce 1985 emigroval.

Dohromady se pánové dali až po třech letech s novým názvem Výběr, za bicí usedl Klaudius Kryšpín. Vznikly nové úspěšné desky, odehrála se spousta vyprodaných koncertů. Neshody mezi hlavními protagonisty Michaelem Kocábem a Michalem Pavlíčkem vak yústily v rozpad kapely. Rok 2006 byl posledním, kdy jsme mohli Pražský výběr vidět pohromadě.

A jak se k obnovení společného hraní vyjádřili sami muzikanti?

Michal Pavlíček: „Byla to taková zvláštní souhra okolností. S Michaelem Kocábem jsme si vlastně poprvé po šesti letech stiskli ruku na pohřbu Václava Havla a potom vlastně ve stínu této tragické události došlo k uvolněné atmosféře a symbolickému proboření zdi, což si Václav vždycky přál.

Pak přišla nabídka na koncertní turné a my jsem začali tuto reinkarnaci Výběru seriózně zvažovat. Samozřejmě jsme měli s Vilémem určité podmínky k tomu, abychom se mohli o comebacku Výběru bavit. Nakonec jsme našli společnou řeč a udělali jsme tlustou čáru za tou nešťastnou epizodou Pražského výběru. Pro mne jeden z důvodů je i očištění jména Pražský výběr v očích fanoušků, aby skončila éra rozhádané kapely a vrátil se jí starý lesk."
Michael Kocáb: „Máme za sebou obrovskou část života a ta odluka nebyla zas tak dlouhá. Musím ale říct, že mi spadl obrovský kámen ze srdce. Bylo obtížné chodit kolem sebe a nepovídat si spolu. Tušili jsme, že to není dobře a měli jsme radost z opětovného shledání."

Vilém Čok: „Odmítl jsem se účastnit různých pokusů o navázání pracovních kontaktů s bývalými spoluhráči, protože to bylo zase přes politiku a tím způsobem jsem to nechtěl. Vždy jsem říkal, že Michael Kocáb má na rozpadu vinu největší, a proto by on měl přijít první s podanou rukou. Když se tak letos v lednu stalo, uvědomil jsem si, kolik jsem toho s kapelou prožil, co jsme dokázali a co ještě dokázat můžeme. V této kapele jsem profesně vyzrál a vždycky jsem tvrdil, že Výběr je moje táta i máma. Proto jsem na nabídku obnovit ho kývl."

Jiří Hrubeš: „Pro kluky je to asi trošku jiné, ale já jsem nehrál s Výběrem hodně dlouho. Vlastně od doby nahrání alba Straka v hrsti. Dlouho jsme se neviděli a nehráli spolu, tak si myslím, že to bude navázání opravdového Ducha Pražského výběru se vším všudy, jak to bylo, mělo být i jak to bude."

Klaudius Kryšpín: „Myslím si, že některé chvíle v životě každého z nás mohou zásadně změnit vše. V našem případě k lepšímu, protože jsme si k sobě opět našli cestu. Máme chuť hrát pohromadě, a to je skvělá věc. Za sebe mohu říct, že jsme společně za těch třicet let zažili hodně a většinou to dobré."