Máte chuť na trochu alternativy, která ale není nestravitelná pro běžné smrtelníky? Nudí vás nástroje, na které se hraje v každé garáži? Pak byste v rámci festivalu Spectaculare neměli vynechat úvodní koncert v Jazz Docku, kde 26. ledna vystoupí rakouský perkusista Manu Delago, který je známý zejména hrou na hang drum, tedy na buben, který v podstatě bubnem není. Hang je raritní běžně neprodejný švýcarský nástroj příbuzný činelu nebo steelpanu, který vznikl teprve okolo roku 2000 a připomíná spíše meditační prostředek odněkud z východu díky svému nenapodobitelnému kovovému zvuku. Na hang ve tvaru UFO se hraje prsty nebo dlaněmi a jeho horní strana je rozdělená na centrální část a na sedm plošek určených každá pro jiný tón. Spodní část má rezonanční otvor a generuje basový zvuk. Nástroj vydává velké množství vyšších harmonických tónů, které jsou schopné zklidnit lidskou psychiku a i začátečník na něj nemůže hrát falešně.
Po absolvování salcburského Mozartea Manu Delago přesídlil do Londýna, kde studoval jazzové bicí a skladbu. Jeho služby využila například Björk, Bugge Wesseltoft, Nitin Sawhney, Anoushka Shankar, Joss Stone nebo v roce doprovázel 2015 na evropském turné The Cinematic Orchestra, kde měl na starosti perkuse. Manu vydal několik vlastních alb, poslední je loňská crossoverová nahrávka Silver Kobalt. Jeho hudba kombinuje elektronické beaty s akustickými nástroji jako je již zmíněný Hang, fagot, housle, klavír, harmonika nebo perkuse a přimíchává do ní i popové vokály. Poslední nahrávka je koktejlem všeho, co má Manu rád a evidentně nemá úzký záběr. Zvonivý tón hangu, citlivý ženský vokál, ambientní zvuky, downtempo, jazzové polohy, rockový nářez, drsné beaty, ruchy nebo obyčejný hluk, někdy všechno během jedné skladby. Schválně si porovnejte první křehkou skladbu Disgustingly Beautiful s romantickým zpěvem Isy Kurz, kde má zvuk hangu téměř terapeutické účinky a krásně souzní s žesti a poslední Almost Thirty, kde hang vede bitvu s dance music a nakonec překvapivě vítězí hospodská harmonika.
Dále se představí sice o něco méně osobitý britský muzikant Will Samson se svým indie-folkem s prvky jemné elektroniky, ale věřím, že jeho hudba znějící jako soundtrack k dlouhým zimním nocím přesně zapadne do atmosféry večera. Své loňské album Ground Luminosity totiž dokončoval u studeného a drsného atlantického oceánu, kde měl dostatek inspirace a prostoru k rozjímání, i když podmínky k nahrávání byly méně romantické. „Dům byl v noci tak chladný, že během nahrávání vokálů mi od úst stoupaly obláčky páry.“ Písně ve stylu Bon Iver působí meditativně, klidně, jen poněkud ve své srdceryvnosti splývají dohromady. Jemné sofistikované beaty spolu s jeho procítěným vokálem ve folkových baladách zní, jako by otevíraly cestu ke světlu. Je v nich slyšet vítr, vlny narážející na pobřeží, kapky deště či tlukot srdce. Will je stejně jako Manu velmi všestranný, experimentuje s ambientní, elektronickou, experimentální a akustickou hudbou a soustřeďuje se i na využití starších nahrávacích technik a analogových zařízení.
Vystoupení těchto dvou umělců v rámci jednoho večera je skvělým tahem v promyšlené dramaturgii festivalu Spectaculare, jehož cílem je přestavovat to nejaktuálnější ze současné světové elektronické, ambientní, experimentální, vážné i jazzové hudby. Koncerty doprovázejí i speciální videoprojekce. Takže nezapomeňte, Manu Delago a Will Samson 26. ledna v Jazz Docku.
