Chris Holmes je jednou z nejvýraznějších postav rockové losangeleské scény osmdesátých a devadesátých let a pravým představitelem nezkrotného divokého života rockové hvězdy. Narodil se 23. června 1958 v kalifornském Glensdale, ale mládí prožil v Kanadě. Hudební kariéru začal na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let v Los Angeles v kapelách Buster Savage, LAX a Slave. Opravdový zlom v jeho kariéře znamenalo seznámení s dalším podobným rockerem, křiklounem s indiánskými kořeny Blackie Lawlessem. Spolu s ním a dalším kamarádem z mokré čtvrti, Randy Piperem, založili kultovní formaci W.A.S.P., později známou po celém světě.
V kapele působil v letech 1983 až 1990, kdy vyvrcholily spory způsobené částečně ponorkovou nemocí, setkání několika eg a v neposlední řadě závislostmi všeho druhu. Před tím však stihli vydat čtyři zásadní alba: eponymní debut, The Last Command, Inside The Electric Circus a The Headless Children. Hodně fanoušků potěšilo, když v roce 1996 utichly spory a Chris Holmes se do W.A.S.P. vrátil, aby setrval až do roku 2001.
Poté spolupracoval na mnoha projektech. V roce 2010 se spojil s bývalým kytaristou W.A.S.P. Randy Piperem, zpěvákem Rickem Lewisem (Animal), Stevem Ungerem z Metal Church a Stetem Howlandem (Blackfoot, Lita Ford, W.A.S.P.) v supergroup Where Angels Suffer.
Když se v roce 2012 potřetí oženil s Kathy Sarah Holmes, rozhodl se vydat své první sólové album. To vyšlo v listopadu téhož roku pod názvem Nothing To Lose vlastním nákladem a ve vlastní distribuci. Po nečekaném úspěchu alba Holmes nelenil a vrhl se do skládání a nahrávání nového materiálu na druhou desku, kterou pojmenoval Shitting Bricks. V rámci následného turné se poprvé představil i v České republice a poskytl nám exkluzivní rozhovor. V prosinci loňského roku vydal EP Under the Influence, předzvěst třetího alba, které vyjde koncem tohoto roku. Při vystoupení kromě vlastní sólové tvorby musí zaznít i songy W.A.S.P., které fanoušci na všech jeho koncertech vyžadují.
Formálně byla kapela MetalCraft založena sice již na sklonku léta 2014, ale od slov k činům bylo ještě daleko. Stylově stojí pevně na základech NWOBHM s trochou glamového větru v zádech. Premiéru si odbyli v pražském klubu Fatal jako hosté kapely Faidon. Koncem roku 2015 vyšlo EP Feel The Fire. Kapela koncertuje po boku ostřílených borců, jako jsou Doga, Törr nebo Miloš Dodo Doležal.
V 2017 došlo k vážným názorovým neshodám nejen ohledně hudebního směřování kapely do budoucna. Vše vyvrcholilo odchodem kytaristy Tomáše Pavelky. Po krátké epizodě s Martinem Ježkem v pozici záskoku kapela své řady rozšířila o Karla Eremiase, ale ani tato sestava neměla dlouhého trvání. MetalCraft tak prožil své znovuzrození až na začátku roku 2018, kdy se opět vrátil do plné práce omlazený, posílený, s hutnějším a ostřejším zvukem. S novou krví na palubě v podobě talentovaných kytaristů Tomáše a Štěpána.
Formování Roxoru začalo už poněkud dřív, ale oficiálně se vystupování původně hodně speedově zaměřené party počítá od roku 1988. Kapela v té době hrála ve složení Radek Vaníček - zpěv, Dan Reissaus - kytara, Michal Žáža - kytara, Roman Matěj Veselý - baskytara a Jan Severa - bicí. Out Of Periphery je jediným a posledním studiovým záznamem kapely s hlasem Radka Vaníčka, protože ten záhy skupinu opustil. Několik pokusů najít nového zpěváka ztroskotalo, a tak kapela ukončila činnost.
Jenže Reissausovi i Severovi myšlenka na znovuobnovení dobré party nedala spát, a tak se v roce 1996 po koncertě rockové party Telegraf rozhodli oslovit Ondru Marka, jestli by ve volných chvílích neobsadil post zpěváka v Roxoru. Po nadšeném souhlasu se vybudoval repertoár spíš hard and heavy zaměření a začala poměrně krátká série koncertů. Nešťastný úraz Dana Reissause však za zhruba ročním působením nového seskupení udělal tečku. Z tohoto období se zachovalo demo s názvem Born to Ride.
Léta běžela, ruka Danova se opět mohla chopit kytary a hrábnout do strun a zbytek týmu, mezitím už sice usazený v různých jiných seskupeních, neodolal lákání zúčastnit se jako hosté výročního koncertu ke třicetinám Telegrafu. V něm v té době hrál na basu i Roman Matěj Veselý, a tak spřízněnost kapel dala naději k novému začátku. Co mělo původně být jen jednorázovým koncertem, nakonec trvá dodnes. Jen místo hodně zaneprázdněného Honzy Severy usedl po výročním koncertu za bicí soupravu Julda Botoš z poděbradské kapely Sibet.
