Používáme cookies
Soubory cookie používáme k analýze údajů o našich návštěvnících, ke zlepšení našich webových stránek, zobrazení personalizovaného obsahu a k tomu, abychom od vás měli zpětnou vazbu.
Tvorba Autechre nebyla nikdy určena masám. To potvrzuje i jejich poslední dlouhohrající deska, která nese název Oversteps. Jak jsme již u této dvojice zvyklí, v posledních několika letech se kapela ubírá ke složitějším zvukovým strukturám. Proto kdo si chce plně vychutnat jejich tvorbu, měl by poslechu věnovat vyšší pozornost a ne že si pustí desku jako hudební kulisu při vaření. V takovém případě totiž nejde zachytit komplexní zvukovou a technickou propracovanost této nahrávky. Album je navíc tak příjemně ambientní, že přímo vybízí k relaxu. Chápu, že si každý relaxování a odpočinek u hudby může představovat jinak a pro někoho elektronické "experimentování" nemusí navodit pocit uvolnění jako u mě.
S týdenním odstupem sedím u počítače, poslouchám Animals as Leaders a před očima si promítám tento koncert. Konečně mám dost času se zastavit, utřídit myšlenky a něco vám o tomto koncertu napsat.
Vrchol večera pro mě a dost dalších lidí paradoxně nebyli hvězdy BTBAM, ale právě Animals as Leaders, původní projekt kytaristy Tosina Abasiho, který si kolem sebe po vydání desky postavil kapelu. Tohle bylo jejich první tour po Evropě, který jeli společně s BTBAM a Doyle, a koncert si opravdu užívali. Jakmile se kapela objevila na pódiu, tak se začalo tleskat, pískat a vydávat další hlasité skřeky. Pánové spustili matematiku na svoje osmistrunné kytary a začalo metalové nebe, jestli se to tak dá napsat. Každý kroutil krkem, aby se podíval, jak se to, co velmi dobře znají z mptrojek, vlastně hraje. Nechybělo nic z toho, co je na desce, třetí kytaru nahrával Tosin do smyčky a samply pouštěl bicman. Ze začátku měl pan zvukař plný ruce práce, aby si poradil se zvukem osmiček, nějak to dal dohromady, ale ideální to rozhodně nebylo. Ovšem spousta lidí měla songy naposlouchané z domova, tak jim to ani moc nevadilo. Po několika minutách jsem se přistihl, že stojím s otevřenou pusou a nevnímám nic kolem sebe, jen ty zvířata na pódiu. Tak jsem dělal jakoby nic a pusu jsem zavřel, podíval jsem se okolo a zdaleka jsem nebyl jediný. Jak poznamenal kamarád, kapela se řídí heslem „basu a zpěv nebrat“. Taky že jo, kytarista Javier Reyes byl riffař a dlouhoprsťák Tosin zase rozjížděl melodie. Pro zpěv nebylo místo. Dost mě dostal jeho slaping na kytaru, to jsem naživo ještě neviděl. Během setu jsme slyšeli i novou skladbu z připravovaného alba Weightless. Po zhruba čtyřiceti minutách jsem odcházel ze sálu naprosto spokojen. Doufám, že tuhle smečku zase někde potkám.
Používáme cookies
Soubory cookie používáme k analýze údajů o našich návštěvnících, ke zlepšení našich webových stránek, zobrazení personalizovaného obsahu a k tomu, abychom od vás měli zpětnou vazbu.