Naposledy u nás byli Amorphis před dvěma lety. Tehdy to byl v Retro Music Hall skvělý koncert. I když trochu nezvládnutý propagačně, lidé si ke kapele nakonec cestu našli. O chystaném koncertě se sice přehnaně nemluví, ale skalní fanoušci o něm již jistě vědí.
Historie skupiny začala roku 1990, kdy se kytarista Esa Holopainen spolu s bubeníkem Janem Rechbergerem dali dohromady s kytaristou Tomim Koivusaarim a basákem Oli Pekkou–Lainem a své formaci dali jméno Amorphis (beztvarý). Později se ukázalo, že název je výstižnější, než nejspíše sami zamýšleli. V té době byl na vzestupu death metal, takže i nová skupina se zařadila do tohoto proudu. Nicméně od samého počátku jeli po své vlastní linii, nikoho nekopírovali, vytvářeli svůj styl.
Už po prvním demosnímku v nich vycítila potenciál firma Relapse Records a nabídla jim smlouvu. Nahráli asi 6 písní, ale pouze dvě z nich vyšly na singlu, teprve později z nich vzešlo mini album Privilege of Evil. Skupina mezitím pilně koncertovala a tak roku 1993 už bylo připraveno podhoubí pro první desku: Karelian Isthmus. Název alba i mnoho textů vychází z finské historie a je to také jeden z prvků ukazující budoucí směřování kapely. O rok později vyšlo album Tales From the Thousand Lakes, které už vychází z finského národního eposu Kalevala. Také hudebně už začíná vypadat, že jim je deathový kabátek krapet těsný. kromě občasného čistého zpěvu zapojili i klávesáka na plný úvazek: Kaspera Matensona. To vše ohromně zvedlo popularitu skupiny a ta ochutnala i její temnou stranu: Kasper a Jan neunesli ohromnou zátěž mnoha koncertů a odešli. Naštěstí se našly náhady: Kim Rantala za klávesy a k bicím Pekka Kasari. Nabrali také zpěváka, který neměl na starosti žádný další nástroj: Pasiho Koskinena. Tato sestava vydala roku 1996 nové a pokrokové album Elegy. Výrazně omezila deathový zpěv a celkově zamířila až k progresivním vodám.
Po úspěchu alba skupina vehementně koncertuje a pak logicky je třeba dobít baterky. Navíc odešel klávesák Kim Rantal, který měl i jiné projekty a nedokázal se skupině věnovat naplno. Nového, Santeriho Kaliloa, sehnali až před nahráním alba Tuonela, takže jsou tam klávesy trochu na ústupu, proti minulosti. Pak ještě nastupuje basák Niclas Etelävuori za Oliho, který už také neunesl zápřah. Tato upravená sestava pak vydává album Am Universum (2001). na něm se opět objevuje více kláves, ale také saxofonu. Roku 2004 vydala skupina vlastním nákladem album Far From the Sun. Jeho písně jsou přímočařejěí, folkovější a pro ně nezvykle jde na albu slyšet řada orientálních motivů.
Pak přichází pro fanoušky šok - zpěvák Pasi oznámil, že odchází. On sám říkal, že to pro něj bylo nejtěžší rozhodnutí v životě, ale nebyl schopen skloubit čas pro Amorphis a rodinu. Po náročném výběru padla volba na Tomiho Joutsena. Skupina s ním hned objela turné po Finsku a pak se podívala i na měsíc do USA. Toto zkoušku ohněm Tomi ustál, jeho hlas se ukázal jako skvělý a také fanoušci ho ocenili. Hned roku 2006 vyšla deska „Eclipse“, která se tematicky vrací do vod Kalevaly a hudebně se jedná o velmi silné album.
Čtěte také: Nocturnal Breed představují první materiál z alba Napalm Nights
Tomi jako frontman posílil výraz skupiny, jeho zpěv obsahuje čisté i hrubé rejstříky a je skvělou oporou kapele. Další deska vyšla už v roce 2007 a jmenovala se Silent Water. Pecka mezi oči přišla ale o 2 roky později - naprosto nepřekonatelná vyzrálá Skyforge. Pak si dala skupina malou pauzičku. Aby to fanouškům nebylo moc líto, roku 2010 vydali živák na DVD a kompilační desku ze svých ranných dob: Magic & Mayhem – Tales From The Early Years. Roku 2011 opět přišli s řadovkou The Beginning Of Times. A letos (resp. na sklonku loňského roku) vydali album Circle, které přijedou představit právě do Rock Café. Myslím, že se nemusíte bát, že nezazní i starší pecky. S nimi přijede i smečka z Faerských ostrovů – doom-death metalová šestice Hamferd, která vloni vydala svůj debut Evst.
