Festival se koná ve vesnici Nerje, čtrnáct kilometrů od města Sölvesborg v provincii Blekinge County na jihu Švédska. Nejrychlejší cestou z České republiky je let do Kodaně a následně vlakem z letiště do Sölvesborgu, kde přímo před nádražím stojí festivalové autobusy. Organizátoři také nabízejí kyvadlovou dopravu z okolních měst pro ty, kteří se ubytují v hotelích. Pro fanoušky, kteří si chtějí naplno užít festivalovou atmosféru, jsou k dispozici kempy v blízkosti areálu. 

Festivalová plocha je rozdělena do dvou částí s pěti pódií. V přední části se nacházejí menší pódia Sweden Stage a Bläkläder Stage, zatímco v v zadní části jsou umístěna hlavní pódia Festival Stage a Rock Stage. Uprostřed zadní části je stan s pódiem Pistonhead Stage. Festival tradičně probíhá první červnový týden, letos od 4. do 7. června. 

Záměrem pořadatele není pouze nabídnout fanouškům to nejlepší ze světové scény. I přes neustále rostoucí počet zájemců neupouští od původní vize -  poskytnout perfektní servis ve všech ohledech a vycházet vstříc jak fanouškům, tak médiím. Program je koncipován tak, aby každý interpret měl dostatek času na svou šou, a nejsou preferovaná jen notoricky známá jména. Všichni účinkující vystupují za velmi solidních podmínek. 

Ročník 2024 festivalu přinesl několik změn, které festival odlišují od předchozích edic. Například přidání nové scény věnované začínajícím umělcům poskytuje nováčkům prostor pro předvedení jejich talentu. K dispozici jsou také tradiční interaktivní workshopy, setkání s umělci a široká nabídka merchandise, jídla, nápojů a stánků, které uspokojí všechny chutě a preference.

Malebná poloha v blízkosti moře dodává festivalu zvláštní kouzlo a umožňuje fanouškům užít si akci v nádherném přírodním prostředí. Pro mnohé je Sweden Rock více než jen hudební festival; je to každoroční pouť, kde se milovníci rocku setkávají, aby oslavili hudbu, která přesahuje generace. Pokud jste fanouškem rocku, metalu a dalších spřízněných žánrů, Sweden Rock je událostí, kterou byste si neměli nechat ujít. 

VÝBĚR TOHO NEJLEPŠÍHO, CO NABÍDL SWEDEN ROCK 2024

Prohlédněte si také fotoreport všech níže recenzovaných kapel, které vystopily na festivalu Sweden Rock 2024

Rival Sons

Tento kalifornský kvartet patří mezi jednu z největších a nejopěvovanějších neo-tradičních hard rockových kapel současnosti. Rival Sons odstartovali svou kariéru debutovým albem Before the Fire (2009) a od té doby se jejich fanouškovská základna rozrůstá s vydáním každého nového alba. Svým druhým studiovým počinem Pressure & Time (2011) se kapela, pohybující se žánrově na pomezí classic rocku, rock’n’rollu, blues a soulu, stala absolutní senzací rockové hudební scény. Třešničkou na dortu jsou poetické texty a oduševnělý zpěv zpěváka, textaře a skladatele Jaye Buchanana.

Sweden Rock festival byl pro Rival Sons první zastávkou krátkého letního evropského turné. V roce 2023 skupina vydala dvě studiové novinky: Darkfighter a Lightbringer, na jejichž podporu proběhlo rozsáhlé světové turné. Setlist toho letošního ale totožný nebyl, protože jak uvedli samotní členové kapely, po osmi vydaných albech mají z čeho vybírat a skladby volí především podle momentálního rozpoložení. Přání fanoušků berou v potaz, ale netvoří set tak, aby se posluchačům vyloženě zavděčili. Hlavní slovo má v tomto ohledu kytarista Scott Holiday, který často střídá kytary s různým typem ladění. Proto volí pořadí písní tak, aby na pódiu vše perfektně fungovalo bez zbytečně dlouhých pauz. Ve švédském setu nechyběly pecky jako Mirrors, Nobody Wants to Die, Electric Man, Do Your Worst nebo Pressure & Time. Rival Sons vás dostanou nejen díky unikátnímu soundu, ale především svou autenticitou a přirozenou schopností přenést posluchače prostřednictvím své tvorby do éry počátku sedmdesátých let minulého století a vyvolat v nich pocit, že se právě ocitli u zrodu něčeho nového a fenomenálního.

Five Finger Death Punch

5FDP se stali hvězdami ihned po vydání svého debutového alba The Way of the Fist (2007). Popularita této svérázné metalové partičky z Las Vegas stále stoupá, důkazem tohoto tvrzení budiž i vyprodaný stadion Wembley v Londýně v květnu loňského roku. Vystoupení 5FDP patřilo mezi ta nejočekávanější i v rámci loňského Sweden Rocku. V anketě pořadatelů, se tato formace, známá svými chytlavými melodiemi a tvrdými kytarovými riffy, pravidelně umísťuje mezi pěticí těch, jež si fanoušci nejvíce žádají ve festivalovém line-upu. 

V úvodu setu promluvil frontman Ivan Moody promluvil k nám fotografům a omluvil se za to, jak před několika lety naše kolegy pod pódiem zlil vodou. Poděkoval za naši práci a symbolicky chrstl vodu jen k okraji stage. Zpěvák si přítomnosti na pódiu nesmírně užíval a slovy vděčnosti nešetřil ani na adresu fanoušků, jejichž přízně si vzhledem k nedávným zdravotním problémům dost možná váží ještě více. V roce 2023 musel podstoupit operaci kýly a následně zrušit větší část prestižního evropského turné, na kterém se měli 5FDP objevit jako předskokani veleslavné Metalliky.

Emocemi nabitá, strhující šou nenechala v poklidu nikoho z přítomných, souznění mezi publikem a muzikanty bylo chvílemi až dojemné. Přítomní fanoušci znali tvorbu kapely dokonale a bez většího pobízení odzpívali všechny skladby včetně těch méně známých. Pokud někdo texty hitů jako Wash It All Away, Jekyll and Hyde, Lift Me Up nebo Wrong Side of Heaven přece jen neznal, mohl si zanotovat alespoň známý tradicionál The House of the Rising Sun.

Extreme

Dlouho očekávané šesté studiové album, jednoduše nazvané Six, vyšlo kapele v červnu 2023, takže na důkladné seznámení se s novým, mimořádně vydařeným materiálem jsem měla dostatek času. Aktuální novinka byla zastoupena dvěma skladbami, jmenovitě Rebel a Rise (se skvělým kytarovým sólem Nuna Bettencourta), jinak set pochopitelně stál převážně na nejznámějších peckách jako Decadence Dance, Get the Funk Out, Hole Hearted nebo Play with Me (které předcházel úryvek z klasiky We Will Rock You od Queen). Vlivy Queen jsou v tvorbě Extreme stejně patrné jako vlivy Van Halen či Aerosmith. 

Sednout si na chvíli uprostřed koncertu je v 58 letech stejně skvělý pocit, jako prožívat orgasmus, vtipkoval Nuno, aby se následně pustil do populární akustické balady More Than Words, v jejímž úvodu pro změnu zabrnkal intro ze Stairway to Heaven od Led Zeppelin. Kapela působila skvěle sehraně a při živém vystoupení ze sebe tito famózní muzikanti vydali maximum. Chemie mezi hudebníky, obzvláště mezi Nunem Bettencourtem a frontmanem Garym Cheronem, funguje naprosto přirozeně a bez přetvářky. Kromě hlavního dua zůstává v sestavě další původní člen, baskytarista  Pat Badger. Nejnovějším členem je bubeník Kevin Figueiredo, který s kapelou hraje od roku 2007. Pro Extreme typická živelnost a divoká energie neslábne ani po téměř čtyřiceti letech od vzniku této osobité hardrockové skupiny. Dle reakcí publika a médií zanechal koncert bostonského kvarteta nesmazatelný dojem jako jeden z nejsilnějších zážitků loňského  Sweden Rocku.

Kerry King

Thrash metaloví veteráni Slayer sice odchod do důchodu oznámili v roce 2019, jeden z jejich zakládajících členů, kytarista Kerry King, ale tehdy poslal do světu jasný vzkaz: Já rozhodně nekončím! Své slovo dodržel, sólová prvotina From Hell I Rase spatřila světlo světa tři týdny před Kerryho koncertní premiérou na Sweden Rocku. Už začátkem roku vypustil do éteru první ochutnávku ve formě singlu Idle Hands a potvrdil, že zůstává nadále věrný poctivému thrash metalu osmdesátých let. 

Do nové kapely přizval (v rámci žánru) ty nejlepší z nejlepších: zpěváka Marka Oseguedu (Death Angel), kytaristu Phila Demmela (Vio-Lence, Machine Head), basistu Kyla Senderse (Hellyeah) a bubeníka Paula Bostapha (Slayer, Testament, Forbidden, Exodus). Na tvorbu své životní kapely King pochopitelně nezanevřel. S výjimkou tří skladeb sice přehrál celé sólové album, set ale doplnil třemi skladbami z katalogu Slayer. Zazněly tak klasiky Disciples, Black Magic a Raining Blood, jejíž úvodní motiv je pro thrash metal stejně významný jako riff ze Smoke on the Water pro hard rockery nebo riff z The Pursuit of Vikings pro příznivce melodického death metalu. 

Početný dav oddaných thrasherů dával po celý set náležitě najevo, že Kerry - ať už se Slayer, nebo bez nich - zůstává i nadále na špici thrashmetalové scény. 

The Black Crowes

Mezi velké rockové hvězdy se zařadili krátce po vydání debutu Shake Your Money Maker (1990), v březnu loňského roku pak vydali po patnácti letech solidní, v pořadí deváté album Happiness Bastards. Vlivem dlouhotrvajících bratrských sporů mezi zpěvákem Chrisem a kytaristou Richem Robinsonovými přerušila kapela v průběhu let dvakrát činnost: v roce 2002 pauza trvala tři roky, v roce 2015 formace dokonce oznámila definitivní konec, což pánové přehodnotili o čtyři roky později. 

Z původních členů zbyli jen zmínění bratři Robinsonové, k nimž se přidal baskytarista Sven Pipien, který se v sestavě poprvé objevil v roce 1997. V průběhu debutového vystoupení kapely na Sweden Rocku to působilo, že se bráchové po letech konečně naučili na pódiu fungovat společně. V soukromí to vzhledem ke zvěstem, že na turné cestuje každý zvlášť ve svém tour busu, asi nebude zas tak růžové, to hlavní se ale děje na pódiu. Tam temperamentnímu frontmanu Chrisovi hlas slouží velice dobře a výborně zvládá i vysoké tóny - třeba ty ve skladbě She Talks to Angels. 

Novou tvorbu nám kapela představila kousky jako Bedside Manners, Rats and Clowns a Wanting and Waiting. Vedle toho ale zpěvák fanouškům avizoval, že pro ně mají připravených pár starých fláků jako Twice as Hard, Jealous Again nebo Thick N’ Thin. Skladbu Thorn in My Pride pak Chris představil jako "sen o založení kapely", jejž společně sdílel se svým bratrem v jejich rodné Atlantě. Naštěstí tento sen stále pokračuje a doufejme, že tomu tak bude ještě mnoho dalších let.

Evanescence

Pro kapelu, která v roce 2024 oslavila třicet let od svého založení, rozhodně nebyla cesta na vrchol snadná. Evanescence po devět let fungovali jako nezávislá formace vydávající EP a singly u malých labelů. Situace se rapidně změnila v roce 2003 po vydání debutu Fallen, se kterým skupina sklidila velký úspěch a prorazila na mezinárodní scéně. Od té doby si Evanescence drží status jedné z nejúspěšnějších amerických heavyrockových kapel. 

V roce 2022 přizvala spoluzakladatelka, zpěvačka, textařka a skladatelka Amy Lee poprvé do sestavy další ženu, australskou muzikantku, zakladatelku rockové kapely Sick Puppies a baskytaristku Emmu Anzai. Jméno nové členky bylo oznámeno poté, co se kapela rozloučila s kytaristou Jenem Majurou a bývalý basista Tim McCord přešel na post kytaristy. Největším šoumanem doprovodné kapely byl zkušený a temperamentní bubeník Will Hunt, který v sestavě vynikal, zatímco ostatní hudebníci působili dojmem, že se více soustředí na své nástroje než na šou jako takovou. 

V hodinu a čtvrt trvajícím setu Evanescence potěšili davy svých fanoušků výběrem megahitů jako Bring Me to Life, Going Under, My Immortal, Sweet Sacrifice, Imaginary nebo Broken Pieces Shine, která dle slov Amy patří mezi její koncertní favority. Tato krásná žena a multi-talentovaná umělkyně předvedla výkon, který ji pasoval na absolutní ženskou hvězdu Sweden Rocku 2024.

Judas Priest

Podle mnohých, včetně členů kapely samotných, jsou Judas Priest považováni za první skutečnou heavy metalovou kapelu na světě. Kritici často připisují zásluhy Led Zeppelin nebo Black Sabbath, někteří dokonce sdílí prvenství mezi těmito dvěma kapelami rovným dílem. Bez ohledu na to, kdo má právo na prvenství, Judas Priest po všech stránkách ztělesňují ducha metalového žánru. Tuto formaci bychom jen těžko spojovali s čímkoli jiným než s ryzím hlavy metalem. 

Debut Rocka Rolla kapela vydala před padesáti lety a alba jako British Steel (1980), Screaming for Vengeance (1982) a Painkiller (1990) patří mezi největší klasiky na scéně. S vydáním devatenáctého studiového alba Invincible Shield v březnu 2024 dokazují, že zůstávají věrní žánru, ale stále jsou otevřeni experimentům a hledání nových zvuků. Kapela se krátce po vydání svého posledního studiového počinu vydala na rozsáhlé světové turné, což nám umožnilo užít si jak headlinové koncerty v arénách, tak open-air vystoupení, přičemž setlisty nebyly úplně totožné. 

Fanoušci na Sweden Rocku nebyli o nic ochuzeni, protože headlinerům tam věnují hodinu a půl na jejich vystoupení, což odpovídá délce standardního koncertního setu. Judas Priest se stále řídí mottem: V jednoduchosti je krása. Pódium nebylo nijak přeplácané, spíše naopak. Minimalistická scéna sestávala pouze z typického svícnu vznášejícího se nad kapelou a log s motivem štítu neporazitelnosti umístěných po stranách pódia. 

Charismatický frontman Rob Halford se po pódiu nepohybuje s takovou vitalitou jako dříve, ale zjevně ho to vůbec neznepokojuje. Mnozí, a nejen rockové hvězdy, by si mohli vzít příklad z toho, jak elegantně stárne. Co víc, dokázal udělat přednost z něčeho, co tolik ovlivňuje a děsí miliony lidí po celém světě. 

Šou odstartovala skvělým otvírákem, skladbou Panic Attack, která jako by vzešla z éry Painkiller, vyšla ale teprve nedávno na novém albu. Následovala další věc z poslední studiovky: titulní skladba Invincible Shield. Během setu vzdali hudebníci hold svým slavným kolegům z Fleetwood Mac písní The Green Manalishi (With the Two Prong Crown). Samozřejmě, žádný koncert Judas Priest by nebyl kompletní bez klasik jako Painkiller, British Steel, Turbo Lover nebo Living After Midnight. Judas Priest nenechali nikoho na pochybách, že i po více než padesáti letech právem patří mezi absolutní špičku metalové scény, protože to, co dělají, stále dělají zatraceně dobře!

Dimmu Borgir

Nordická, především norská hudební scéna, se pyšní širokým spektrem extrémních hudebních žánrů. Jedním z nejvýznamnějších úspěchů této scény je symfonická black metalová kapela Dimmu Borgir. Od svého debutu v roce 1994 vydali klíčová alba jako Stormblast (1996), Enthrone Darkness Triumphant (1997) a Puritanical Euphoric Misanthropia (2001), která je upevnila jako průkopníky ve sféře orchestrálního black metalu.

S plynoucími léty se Dimmu Borgir ponořili do symfonických a progresivních vod, přičemž jejich hudební cesta se proměnila v symfonii neustálé evoluce. Pravověrní metaloví fanoušci však často mají problém přijmout tento hudební odklon od kořenů kapely. Mnozí proto považují jejich druhé album Stormblast za poslední skutečně autentický počin ve světě ortodoxního black metalu. Nicméně, zatímco někteří fanoušci zůstávají věrni prvotinám z devadesátých let, kapela získala stovky tisíc nových příznivců, kteří oceňují její progresivní vývoj.

Dimmu Borgir prošli mnohými změnami ve své sestavě, takže dnes v kapele setrvávají pouze dva původní členové - impozantní vokalista Shagrath a rytmický kytarista Silenoz. Jejich vystoupení, jako například to, které bylo zlatým hřebem třetího dne festivalu Sweden Rock a začínalo půl hodiny před půlnocí, jsou mistrovsky synchronizována s temnou, dramatickou atmosférou noci. 

Jak se proudy světla prolínaly s oblaky divadelního kouře, Dimmu Borgir rozprostřeli svou mystickou auru nad vášnivým davem, který se nechal unášet jejich kouzlem. Tato atmosféra, byť náročná pro fotografy, dokonale doplňovala jejich silnou a působivou hudbu. Skupina předvedla deset skladeb ze svého rozsáhlého katalogu, včetně Spellbound (By the Devil), Dodsferd, The Chosen Legacy, Dimmu Borgir, Progenies of the Great Apocalypse a Mourning Palace. Jejich vystoupení bylo ukázkou mistrovství v atmosférickém symfonickém black metalu a na publiku zanechalo nezapomenutelný dojem.

Steel Panther

Sweden Rock byl ještě před několika lety snad jediným festivalem v Evropě, kde bylo možné se symbolicky přenést do éry glam metalu osmdesátých let. Tento žánr nebyl hojně zastoupen pouze v line-upu, ale i mezi samotnými návštěvníky festivalu, kteří se pyšnili účesy, líčením a originálními outfity typickými pro tuto hudební éru. V posledních letech však zájem o glam rock očividně poklesl: letos se v line-upu festivalu objevily jen dvě kapely odkazující na slavné období hair metalu –  švédští Swedish Erotica a američtí Steel Panther, kteří se ve Švédsku těší značné popularitě.

Steel Panther se etablovali jako přední světová party kapela, kombinující kvalitní skladby, precizně provedený hard rock, parodii a skvělý vzhled. Jejich vystoupení se vyznačují zdravou dávkou sebevědomí, vyváženým smyslem pro sebereflexi a charakteristickou směsicí ostrého, často až provokativního humoru. Frontman Michael Starr, známý svým vtipem, mezi skladbami žertoval: Nevěřte všemu, co vám vláda říká o kokainu. Beru ho už od roku 1987 a jak vidíte, jsem naprosto ve skvělé formě! Tento a další vtipy, stejně jako vtipné výstupy jeho neméně zábavných kolegů z kapely, držely publikum ve skvělé náladě.

Od jejich debutového alba Feel the Steel (2009) až po nejnovější On the Prowl (2023) produkují Steel Panther konzistentně moderní party hymny. Jejich set na Sweden Rock obsahoval některé z jejich největších klasik, včetně Eyes of a Panther, Asian Hooker, Community Property, Friends with Benefits a došlo také na cover od Ozzyho Osbournea Crazy Train. Tyto skladby parádně zapadaly do celkové odpolední atmosféry festivalu, takže publikum se skvěle bavilo až do samého konce.

Bruce Dickinson

Není třeba dlouze představovat ikonu jménem Bruce Dickinson. I když nejste fanouškem hard/heavy žánrů, jméno frontmana slavné skupiny Iron Maiden určitě znáte. Po devatenácti letech jsme se v loňském roce konečně dočkali dalšího sólového počinu Bruce, který vyšel pod názvem The Mandrake Project. Bruce opět spojil síly se svým dlouholetým přítelem a hudebním partnerem Royem Z Ramirezem, který kromě The Mandrake Project produkoval další tři jeho sólové nahrávky: Accident of Birth (1997), The Chemical Wedding (1998) a Tyranny of Souls (2005).

Po vydání The Mandrake Project se na sociálních sítích rozhořela vášnivá debata mezi fanoušky, kteří toto album srovnávali s předchozími nahrávkami a také s alby Iron Maiden. Ať už jste jedním z těch, kteří jsou tímto počinem hudebně ohromeni, nebo ne, musíte uznat, že se nejedná o obyčejné album. Bruce celé konceptuální dílo promyslel do posledního detailu. Za tajemným názvem The Mandrake Project se skrývá nejen název alba, ale také kniha – dvanáctidílný komiksový román. Jedná se o temný, dospělý příběh moci, zneužívání a následného boje o identitu, zasazený do prostředí vědeckého a okultního génia. Od roku 2024 každé tři měsíce vychází nová kapitola knihy po dobu tří let. Jak sám Bruce říká: Abyste pochopili desku, musíte si přečíst knihu.

Sólové turné Bruce Dickinsona je zkrátka smysluplné a dechberoucí ve všech ohledech. Podařilo se mu dát dohromady dynamickou doprovodnou kapelu složenou ze skvělých muzikantů, kteří jsou v dokonalé harmonii s jeho výraznou a extrémně energickou osobností. Bruce téměř nikdy nespolupracuje s ženskými hudebnicemi, proto bylo velmi milým gestem z jeho strany, že do své sólové kapely pozval talentovanou basistku Tanyu O’Callaghan, která je také neuvěřitelně inspirativní osobností.

Stojí za zmínku, že v setu nezazněla ani jedna skladba z repertoáru Iron Maiden, což velmi ocenili všichni příznivci Bruceovy sólové tvorby. Bruce na pódiu vždy září a jeho typická energie neuvadá ani s přibývajícím věkem. Toho večera naplnil svůj zpěv vášní a energií, a přesto si zachoval své hlasivky v perfektním stavu. 

Jediným stínem na celé vystoupení byla chladnější atmosféra publika, které zdánlivě neznalo texty ani těch nejslavnějších skladeb jako Tears of the Dragon, Accident of Birth, Chemical Wedding nebo The Tower. Mohlo to být rovněž vlivem toho, že tyto skladby jsou velmi náročné na zpěv. Nové album The Mandrake Project bylo zastoupeno třemi skladbami, konkrétně Afterglow of Ragnarok, Resurrection Man a Rain on the Grave, při jejichž provedení se k Bruceovi připojil sbor Hardrockskären ze Stockholmu.

Zažít živé sólové vystoupení Bruce Dickinsona, jednoho z největších hlasů metalové scény, bylo splněním snu a jedním z vrcholů loňského festivalu Sweden Rock.

Alice Cooper

Kmotr a nesporný král shock rocku Alice Cooper je známý svou maximální precizností, takže každý jeho pohyb je dokonale sladěn s do nejmenších detailů promyšlenou a propracovanou šou. Alice je mužem mnoha talentů, mezi něž patří pravděpodobně i jeho magická schopnost ovlivňovat počasí – svojí kouzelnou hůlkou a typickým šibalským úsměvem dokáže vyvolat déšť ve chvíli, kdy se to nejméně hodí. Není proto překvapením, že si na začátku kariéry zvolil roli padoucha místo Petra Pana. Možná to byl zcela promyšlený záměr, který podtrhoval dramatickou a divadelní šou, pro niž byla atmosféra soumraku na open-air festivalu ideální. Když se stmívalo a temné, strašidelné mraky se spojily s deštěm, poskytly perfektní kulisu pro jeho teatrální představení. 

Úvod patřil dvěma méně známým skladbám Lock Me Up z alba Raise Your Fist and Yell (1987) a Welcome to the Show z nejnovějšího alba Road (2023). Doprovodná kapela není jen skupinou najatých neznámých muzikantů, kteří skvěle hrají a doprovázejí hvězdnou osobnost Alice Coopera. Všichni její členové jsou zkušení hudebníci s dobrou pověstí a jejich vlastní projekty jsou mezi fanoušky velmi populární.

Alice už před lety pochopil, jakou nezaměnitelnou sílu a osobitost vnáší přítomnost ženské hudebnice do kapely, když se poprvé ve své kariéře rozhodl přizvat do sestavy blues-rockovou kytaristku Orianthi. Po několika letech ji nahradila nepřehlédnutelná metalová diva Nita Strauss, která sdílí kytarové party s dalšími dvěma kytaristy, Ryanem Roxiem a Tommym Henriksenem. Baskytarista Chuck Garric je po boku Alice již řadu let. Rytmickou sekci doplňuje bubeník Glen Sobel, který je také kolegou Alice v hvězdné sestavě superskupiny Hollywood Vampires.

Alice a jeho fantastická kapela nás nadchli nespočtem hitů jako No More Mr. Nice Guy, Under My Wheels, I'm Eighteen, Billion Dollar Babies, School’s Out, Welcome to My Nightmare, Lost in America, Hey Stupid, Feed My Frankenstein nebo Poison, které jsou nedílnou součástí setlistů šou Alice Coopera už desítky let. 

Předtím, než Alice Cooper vstoupil na pódium, se z různých koutů šířily pochybnosti o tom, zda má ještě co nabídnout. Většina těch, kteří se i v lijáku vydali k hlavní stage, aby viděli svého hrdinu možná naposledy, byla jeho šou ten večer zcela uchvácena. Alice Cooper ukázal celému festivalu Sweden Rock, jak se chová skutečný profesionál a potvrdil, že si právem zasloužil své místo headlinera. Je také zřejmé, že se na Alice, ať už sólově nebo s Hollywood Vampires, můžeme těšit i v následujících letech. 

Avantasia

Začalo to jako jednorázový projekt o dvou albech: The Metal Opera (2001) a The Metal Opera Part II (2002). Od té doby se Avantasia, vedená zpěvákem Edguy Tobiasem Sammetem, stala oblíbeným fenoménem, jak na deskách, tak na jevišti. Dosud vyšlo devět konceptuálních alb, plných velkolepě aranžovaných songů a postav s hlasy slavných zpěváků jako Alice Cooper, Klaus Meine, Dee Snider, Michael Kiske, Bob Catley, Jorn Lande, Ronnie Atkins, Eric Martin a mnoho dalších. Tobias Sammet tak prostřednictvím tohoto ambiciózního a stále populárnějšího rockového operního projektu dokázal zúročit svou obrovskou vášeň pro rockovou hudbu a svět fantazie. A jeho odhodlání a kreativita neustávají – na konci února světlo světa spatří nové album Here Be Dragons. Toto album slibuje nejen další vzrušující kapitolu v historii Avantasie, ale také přináší svěží pohled na svět plný magických melodií a epických příběhů. Avantasia je více než jen hudba, je to cesta do světa fantazie, kde se sny setkávají s realitou a každý tón vypráví příběh. S novým albem Here Be Dragons nás Tobias Sammet znovu zve na dobrodružství, které si nesmíme nechat ujít. 

Tobias předem avizoval monstrózní a nezapomenutelnou podívanou - tu největší, jakou kdy Avantasia světu nabídla, která se vryje do paměti, jak fanouškům, tak účinkujícím. A měl pravdu! Avantasia 2024 nás přenesla do jiného světa díky nové scéně a nové šou. Živé provedení bylo doplněno kulisami, které úspěšně navozovaly divadelní atmosféru viktoriánské éry, dokonale zapadající do konceptu posledního alba A Paranormal Evening with the Moonflower Society (2022).

Doprovodnou kapelu tvořili mimo dalších členů kytarista Sasha Paeth, bez kterého si lze těžko představit živou šou Avantasie, a Tobiasův dlouholetý společník z dob Edguy, bubeník Felix Bohnke. Baskytarista Dirk Schlächter, známý svým dlouholetým působením v oblíbené kapele Gamma Ray, fanoušky příjemně překvapil svou účastí. Ačkoli mezi zpěváky chyběla populární jména jako Jorn Lande, Michael Kiske, Eric Martin nebo Amanda Somerville, Tobias má talent vybrat hostující umělce tak, aby šou neztratila na kvalitě a dokázala s každým novým konceptem překvapit.

Zpěvačka Adrienne Cowan se představila jako první host v úvodní skladbě Reach Out for the Light a svým strhujícím a podmanivým vokálním projevem očarovala publikum. V následující skladbě The Scarecrow zazářil fantastický Ronnie Atkins z Pretty Maids, který bravurně odzpíval party svého kolegy Jorna Landeho. K sestavě se opět připojil skvělý Geoff Tate a předvedl píseň Alchemy, jedinou skladbu v setu z alba Moonglow (2019). Domácí švédskou scénu reprezentoval zpěvák Tommy Karevik z Kamelot, který tento večer nahradil slavného Klause Meineho ze Scorpions v melodické, hymnické písni Dying for an Angel. Mnoho z nás mělo to štěstí vychutnat si tuto vypalovačku ve své původní verzi jako duet mezi Tobiasem Sammetem a Klausem Meinem v rámci vystoupení Avantasie na Sweden Rock 2010.

Je škoda, že jsme neslyšeli The Toy Master s Alice Cooperem, který vystupoval na opačné Festival Stage těsně před Avantasii. Naštěstí jsme ale mohli slyšet jednu z nejlepších písní v historii Avantasie, krásnou The Story Ain’t Over s báječným Bobem Catleym z. Magnum. Když se členové Avantasie ponořili do dojemné kompozice Farewell, člověk měl slzy v očích, protože tato skladba dokonale zachytila atmosféru neúprosně se blížícího konce festivalu.

Avantasia Tobiase Sammeta poskytla mimořádný zážitek a přinesla špičkovou šou, plnou šťavnatých melodií a absolutně ohromujících vokálních a instrumentálních výkonů. Nemohli jsme si přát lepší zakončení úžasného Sweden Rocku 2024.