Napsat o něčem, že povstalo z popela jako bájný Fénix je samozřejmě strašné klišé. Jenže The Agony jeho použití ospravedlňují názvem i obalem své nejnovější nahrávky. A konečně i svým příběhem. Zní to až jako finále nějakého hollywoodského slaďáku, kapela se téměř rozpadne, ale na poslední chvíli ji zachrání nové členky a vše končí vystoupením před zaplněnou O2 Arenou. Ve skutečném světě pochopitelně nic nekončí ani náhodou. Přichází nové album a další kapitola najednou zdánlivě nekonečného příběhu.
The Agony si vysnila zpěvačka a kytaristka Nikola Kandoussi. Před deseti lety už nebyla žádnou začátečnicí, ale po několika štacích v různých formacích (mimojiné i u Aleše Brichty) došla k závěru, že nejlíp ji bude ve vlastním. Plán na čistě dívčí kapelu se asi ze začátku zdál dost ambiciózní, ale nakonec se po několika pokusech podařilo sestavu ustálit. Do noty si padla především s bubenicí Martinou Kajdou Balcarovou, profesionální muzikantkou, jež její sen pojala za svůj. Spolu s kytaristkou Terezou Pšenčíkovou a basačkou Katie Skatie vzápětí vypustily do světa debut Dirty and Dangerous a jaly se dobývat svět.
Protože na to šly poctivě a nechyběla jim pracovitost, začaly se záhy objevovat na větších festivalech a občas dostaly i příležitost vyjet na klubové šňůry za hranice. Nasbírané zkušenosti zúročily v roce 2017 na druhé desce s názvem 689. To už patřily na scéně mezi zavedené značky, což jim mimo jiné umožnilo účast na festivalech Hrady.cz.
Ještě než na celou hudební scénu padla nepropustná deka globální pandemie, stihly jako příslib třetího alba vydat EP Eclectic. Pak ovšem pódia na dlouhé měsíce osiřela a The Agony se z nekončící izolace vynořily jen ve dvou - Tereza a Katie se rozhodly jít si svou cestou. Niky s Kajdou stály před složitým úkolem. Doplňovat sestavu rozjeté kapely je něco jiného, než nabírat talenty do nového tělesa. Zásobárna rockových hudebnic v naší malé zemi také není neomezená, takže to chvíli opravdu vypadalo, že pohádce je konec.
Z bryndy jim nakonec pomohly basačka Dominika Mrázková a písničkářka a kytaristka Petra Pohanková. Obnovená čtveřice takřka v zápětí vyhrála soutěž o pozici předskokana při pražském koncertu Scorpions. Zkoušet novou sestavu v O2 Aréně určitě není lehké, ale kapela se s tím vypořádala skvěle a nabídnutou příležitost beze zbytku využila. A protože s novou krví přišla i koňská dávka tvůrčího přetlaku, netrvalo dlouho a na světlo světa se prodralo třetí album Rising. Ještě předtím si ale Niky stihla jako host odjet britské turné v sestavě nefalšovaných legend ženského rocku Girlschool.
Vyšlo to tak parádně, že první desítka let existence The Agony se uzavřela právě jeho vydáním. A tak byl také křest v pražském klubu Rock Café spojen oslavou tohoto výročí. Kapela přípravě na večer věnovala velké úsilí, ale pokud holky pociťovaly nějakou nervozitu, ta z nich rychle spadla a co večer tratil na kvalitě zvuku, to získal na atmosféře. Niki jím provázela jako zkušená matadorka a sebeironické průpovídky, jimiž publikum častovala, byly opravdu neotřelé. Stejně jako album, i koncert otevřela vypalovačka House of Mirrors. Tato průrazná riffovačka je výborným pokračovatelem podobně energické Annie z Eclectic a důkazem, že The Agony se nebojí vydat až někam k hranicím metalu, když se jim zachce. Zásluhou skvělé práce producenta Martina Hollyho Hollandera je nahrávka zvukově opravdu nabušená a od prvních tónů nekompromisní. I když následující You ubere na zběsilosti, drajv zůstává a to platí u všech devíti songů. Na jevišti se ovšem také bilancuje a tak nesmí chybět ani hitovky staršího data, jež tuhle partu kdysi formovaly. Jednou z těch nejzásadnějších je T.W.S. z debutu. Přímočará vypalovačka zní v porovnání s komplexní strukturou novinky skoro až archaicky a krásně ukazuje vývoj, jímž si Niky jako skladatelka prošla. A nejen jako skladatelka, pokrokem si prošel také její zpěv. Na Rising ji můžeme slyšet v různých polohách od naštvané agrese po hladivý polozpěv třeba i v rámci jedné skladby.
Než dojde na samotný křest, na scéně se objeví ve skladbě Give It To Me bývalá basačka Katie Skatie. Na programu najdeme také povedený cover Where Have You Been od Rihanny. Mám rád, když rockové kapely pro předělávky sahají do jiných žánrů a mají tak lepší možnost do písně vložit vlastní osobitost, což je přesně tento případ. Potom už dojde na samotný křest. Láhev křestního moku berou do ruky producent Holly, zpěvák Krucipüsk Tomáš Hájíček a bubeník Visacího zámku Jirka Pátek. A protože jde také o oslavu narozenín, nesměl chybět dort.
Také v druhé polovině koncertu zněly především věci z novinkového alba, včetně asi nejhitovější She Said s refrénem stvořeným pro stadiony. Publikum již má naposloucháno, takže je slyšet přesně v těch správných místech. Úplný závěr obstará klasika z největších - Lemmyho Ace of Spades.
The Agony vykročily do druhé dekády s nadějí. Mají spoustu energie, kupu zkušeností a jsou dostatečně sebevědomé. Při vystoupení tvoří organické těleso a chemie mezi nimi je zjevná na první pohled. Že u toho dobře vypadají také není ku škodě. A teď jim navíc do arzenálu přibyla nahrávka, které je už naše země trochu těsná.
Setlist: House of Mirrors, You, Shoot, T.W.S., Say Hey, Give It To Me, Wine, Lies, Lust, Where Have You Been, PRG4ever, History, No Future, Annie, Nothing in the World, She Said, Let's Get Wasted, Ace of Spades
