Přiznám se bez mučení, že o blanenské partě Sagittari jsem nikdy neslyšel a od VooDoo jsem tedy očekával standardní debut power metalových mláďat plný klišé a ohraných postupů. Byl jsem ale rychle vyveden z omylu.

 

Předně, Sagittari za sebou mají už jedenáct let zkušeností, takže žádní vyjukaní mladíci se nekonají. Voodoo je jejich třetí deska. Debut Zaříkávač hadů vydali na podzim 2008, druhou nahrávku Albert Fish o dva roky později. Zakladatelem a středobodem sestavy je zpěvák Ivoš Mazourek. Dojem profesionální práce vzbuzuje již hodně povedený obal. Jak by ne, má ho na svědomí ostřílený Michal Hladík (Doga, Kabát). Ale pojďme už k samotnému obsahu.

 

V diskografiích spousty kapel je třetí album zpravidla prubířským kamenem. Dětské nemoci jsou ty tam, skupina získává na sebejistotě a definitivně nachází vlastní tvář. Nevím, jak je to v případě Sagittari, první dvě desky jsem neslyšel, ale o té vlastní tváři zde rozhodně není pochyb. Intro Resurrectionem je patřičně pompézní, jak se na správnou power metalovou partu sluší, ale žádný kolovrátek po něm nenásleduje.

 

O veškerou muziku se postaral ústřední tandem Ivoš Mazourek, Michal Janků (kytara). A hlavně skladby, jež má na svědomí druhý jmenovaný, se úspěšně vydávají na neprobádané území mimo bezpečí powermetalového žánru. Což je dobře, album je díky tomu patřičně pestré a dokáže nejednou překvapit využitím samplů nebo nečekaných aranží.

 

 

Celá deska má necelých 50 minut a prosviští hlavou jako kulka. Skladby překypují energií a nechají posluchače vydechnout až někdy ke konci, kdy přeci jenom přichází zvolnění. Vše je přitom na svém místě, takže fanoušek melodií a zpěvných refrénů nezůstává ochuzen a přijde si na své.

 

Také po zvukové stránce není co vyčítat, Zdeněk Ondráček odvedl špičkovou práci na všech písních. Chvilku mi trvalo, než jsem si zvykl na hlas Ivoše Mazourka, občas hnaný hodně do výšek, ale s každým dalším poslechem se to postupně zlepšovalo. Největšími hity se asi stanou pecky Viking a Sudba (s hostujícím Izzym).

 

VooDoo je moderně znějící, profesionálně udělaná, sebevědomá nahrávka a v diskografii Sagittari bude jednou patřit mezi klenoty. Vychází z melodického power metalu, ale nenechá se jím omezovat. S češtinou v textech zachází velmi neotřele, vyhýbá se provařeným slovním spojením a nezní provincionálně. Jedná se bezpochyby o závan čerstvého větru v poměrně zatuchlých vodách českého metalu. Pokud máte rádi precizně zahrané silné melodie, nad touhle plackou neváhejte. Nebudete litovat.