Používáme cookies
Soubory cookie používáme k analýze údajů o našich návštěvnících, ke zlepšení našich webových stránek, zobrazení personalizovaného obsahu a k tomu, abychom od vás měli zpětnou vazbu.
“Když jsem tohle dostal tady, co pak na mě musí čekat v Šumperku?” vypráví mi při seznámení jeden z členů šumperského kotle. Ten má za dvanáct let, co Blues Alive navštěvuju, prakticky něco jako stálý stojací pořádek. Bylo to asi osobní, a pro blues pravda symbolické výročí, které mě po letech aspoň na chvíli donutilo opustit vyšlapaný důlek v rohu a přesunout se v kulturáku tzv. “na střed”. Při čekání na vycházející bluesovou hvězdu tak s jádrem směňujeme historky o tom, jak jsme se k Blues Alive počas jeho téměř třicetiletého fungování vlastně dostali. Jasně, je to láska k dvanáctce, kvůli které se na tři listopadové dny necháváme každoročně obalit zdejší mlhou. Jenže vášeň pro blues se rodí různě a hlavně nečekaně. Nevadí přitom, že oproti prvnímu bluesovému rande v útrobách jesenické kaple zní moje googlení “co to slyším v hudbě Led Zeppelin” o dost méně poeticky. Stačí, že nehledě na formát si každá osobní historika pravidelně odbývá své vrcholné dějství právě na Blues Alive.
Používáme cookies
Soubory cookie používáme k analýze údajů o našich návštěvnících, ke zlepšení našich webových stránek, zobrazení personalizovaného obsahu a k tomu, abychom od vás měli zpětnou vazbu.