Večírek rozjíždí parta s názvem Dilated, jíž si Harlej na toto turné vzali jako předkapelu. Nekomplikovaný hard rock, říznutý punkem, je vkusu publika jistě blízký, vychází ze stejných kořenů jako muzika Harleje. Za mikrofonem se navíc sympaticky snaží rusovlasá zpěvačka Lucie Kadeřábková. Ale co naplat, jejich role je jasně daná, a tak je publikum od počátku poněkud netečné. Kapela také působí poněkud staticky a jakékoliv pokusy o vyvolání reakce se míjejí účinkem. Změna nastává asi v půlce setu s písní nazvanou Sexuální manéž, kdy najednou mezi pódiem a prostorem pod ním přeskočí první jiskry a na sále to začne ožívat. Druhá půle vystoupení už se tedy nese v o dost přívětivějším duchu.

Harlej se už za dvaadvacet let existence z party zpovykaných klaunů transformovali na profesionální hudební těleso, na jehož výkon se můžete spolehnout. Sestava je dlouhodobě ustálená a také perfektně sehraná. Před jejich nástupem je sál narvaný k prasknutí a podle nálady je zřejmé, že se získáváním sympatií tu nebude žádný problém. Jakmile zazní dnes již typická fanfára, sál propukne v jásot a nepřestane to v něm vřít až do konce večera. "Tak tady máš, bože, co jsi chtěl," spustí krátce po doznění intra zpěvák Tomáš Hrbáček úvodní verš legendární pecky Zfetovanej a koncert okamžitě nabírá nejvyšší otáčky.

Jak jsem již uváděl, celý Harlej působí skvěle sehraným, harmonickým dojmem. V čele stojí vždy dobře naložený kapelník Tonda Rauer, permanentně rozdávající spokojené škleby na všechny strany a vůbec si viditelně užívá každé vystoupení, na jakém jsem ho kdy viděl. Na Tondovi je vždy znát, že na jevišti je opravdu ve svém živlu a koncert si neskutečně užívá. Tomáš Hrbáček se už také etabloval a dávno už není jenom náhradníkem za Vláďu Šafránka. Ten je mimochodem v sále přítomen a kapela mu věnuje píseň Balada.

Další významnou součástí sestavy je kytarista Milan Hoffmann, jež svého předchůdce Martina Voláka nahradil před šesti lety, ale rychle se zadaptoval a dnes už je neodmyslitelnou součástí tohoto organismu a jeho kytarová sóla je radost poslouchat. Na Kolinssovi je na první pohled poznat jeho metalové kořeny, vždyť kromě Harleje také šéfuje nejznámější české thrashové mlátičce Debustrol. Odkud koneckonců pochází i bubeník Libor Fanta, abychom to tak nějak pěkně uzavřeli.

Setlist je tentokrát složen ze samých sázek na jistotu (možná s výjimkou Jen pár dní), takže publikum si ani chvilku neoddychne a je v neustálé permanenci. Aktuální deska je zastoupena dvěma písněmi, kromě titulní Hodný holky zlý kluky chtěj, zazní ještě klipovka Strážní andělé, z níž se za posledních pár měsíců vyklubal obrovský hit, takže refrén už zná v kotli úplně každý. S písní Proč pocit mám přichází první vyvrcholení večera, zakončené obligátním chórem na konci, obvykle natahovaným donekonečna. 

V tomto případě naštěstí délka byla únosná a kapela se vzápětí vrátila na přídavek s akustickými kytarami, takže bylo jasné, že nemůže následovat nic jiného, než patřičně procítěná Proměna, opět odzpívaná unisono celým sálem. A když už pánové ty španělky vytáhli, přidávají ještě legrácku Hárlej Krišna. Svařák většinou soupis písní uzavírá, dnes večer však po něm překvapivě následuje ještě pecka Optimistická, o tom, že z nás nikdy nebudou Kabáti, ale potom už se sál definitivně rozsvěcí a koncert je u konce.

Harlej v Kolíně opět předvedl, proč patří mezi českou rockovou elitu a všechny účastníky svého vystoupení nabil před koncem roku energií. Koncert se obešel bez nějakých velkých efektů, scéna byla skromná, veškerá pozornost se tak mohla soustředit na samotnou kapelu. V neposlední řadě také díky parádnímu zvuku si tak odnáším skvělý zážitek a příslib, že tahle parta toho má ještě hodně před sebou.