Každý, kdo si včas koupil lístek, rozhodně nemohl počítat s klidným nedělním odpolednem. Skalní fanoušci, kteří chtěli urvat ta nejlepší místa pod podiem, museli vyrazit do Fora Karlín mnohem dříve než na šestou hodinu večerní, kdy se otevíral vstup. Masakr! Ještě v půl osmé, kdy pomalu dohrávala první předkapela Of Mice and Men z Kalifornie se Karlínem vinula fronta čekajícíh návštěvníků od Fora až skoro k metru Křižíkova. A to už bylo slušně plno nejen v sále dole na stání, ale i na všech patrech balkonů. Mazec!

S přibývajícím davem houstla i atmosféra očekávání, jaký večer nás čeká ? Naštěstí Forum Karlín je moderní budova s perfektní klimatizací, takže zvládá na jedničku i vyprodané koncerty nejen akusticky, ale i klimaticky. Horko nám pak z toho hudebního nářezu určitě bylo, v dobrém slova smyslu ovšem.

Čtěte také: Festival Rock Heart pomalu odkrývá jména vystupujících

Přesně úderem osmé zhasla světla v sále, scéna schovaná za průsvitným závěsem s velkým nápisem In Flames se rozsvítila až pekelně červeným světlem. Pomalý začátek skladby Drained vynutil mrazení v zádech, ještě umocnil až hororovou atmosféru a s prvními údery bicích jsme všichni byli rázem pod palbou bubeníkových paliček. Zvukař nás nešetřil a tak s každým úderem kopáku jsme cítili, jako by nás mlátil přímo do hrudníku. Ale u metalu se s tím musí počítat, takže koncert se parádně rozjel. Po první skladbě šla průsvitná opona dolů a po třetí se za pódiem rozjela i úžasná projekce videí, která perfektně doplňovala a umocňovala celkový dojem z písní.

Zpěvák hecoval diváky, mezi skladbami vyprávěl, vytvořila se úžasná atmosféra, dav se vlnil, skákal a zpíval v jednom rytmu. I v jeho tváři byla vidět spokojenost a natáčel si jásající dav na svůj mobilní telefon. Při skladbě Alias z alba A Sense of Purpose se uprostřed podia objevila velká figurína čerta z obalu desky, který nás až do konce koncertu In Flames sledoval červenýma svítícíma očima. Ve čtvrt na deset zpěvák prohlásil: "Je mi to líto, ale je konec!" a zahráli ještě poslední skladbu. In Flames se rozloučili, a kdyby už teď byl opravdu konec, všichni by si řekli, že to byl parádní koncert. Ale večer ještě zdaleka nekončil...

Na scénu se v zákulisí připravovala další hvězda večera Five Finger Death Punch. Opět podle časového plánu, přesně ve třičtvrtě na deset vlítli na podium a úvodní parádní kytarovkou Lift Me Up okamžitě strhli celé publikum od podlahy až po balkony. Během krátké pauzy mezi kapelami atmosféra nestačila vychladnout, takže by se dalo říct, že FFDP naskočili obrazně do rozjetého vlaku. Ostrá světla, stroboskopy  řezající vzduch, barevné lasery jen s obrovským logem kapely v pozadí, bez dalších projekcí. Zvuk už byl v pohodě, bubeník nás pomyslně nemlátil, i když vyvýšený na podiu vévodil scéně jako na trůnu. Zpěvák byl evidentně v dobré náladě a skvělou atmosféru si užíval společně s námi. I on vyprávěl a pobízel publikum ke spolupráci - tleskání, skákání i zpěvu.

S každou další skladbou se večer dostával do větších obrátek. Před skladbou Burn MF zpěvák zaskočil ochranku, když na podium začal z předních řad vyzývat všechny diváky, kteří měli na tváři otisk ruky červenou barvou, stejně jako on. Nemusel je dlouho pobízet, během chvilky na podium naskákalo nejmíň 40 nadšených fanoušků a během svižné písně vyvtořilo živé křoví celé kapele. Na takový zážitek budou určitě do smrti vzpomínat, zpěvák i ostatní členové se s nimi narychlo ochotně fotili, podepisovali, některým i přímo na tělo.

Během písně jsme mohli živě sledovat pořádný mejdan, který se na podiu odehrával. Když dohráli, všechny přítomné odveleli do zákulisí a po chvilce se zpěvák vrátil na scénu hrdě oděn do drezu s českým lvem na prsou, což dav přivítal velkým nadšením. Atmosféra se však rázem sklidnila, neboť na podiu s ním zůstal jen kytarista a akusticky si dali snad nejznámější píseň Wrong Side of Heaven a pro velký úspěch ještě Remember Everything. A pak se koncert opět rozjel na plné obrátky až do samého závěru, který předznamenalo opět zklidnění akusticky hranou notoricky známou písní The House of Rising Sun.

V nejlepším se má přestat, říká se. A toho se drželi i FFDP. Po hodině a čtvrt - konec. Srdečné poděkování a rozloučení se s diváky, žádný přídavek. Bylo to tak jasné, že nikdo neprotestoval.

Diváci odcházeli s dobrým pocitem, že obě hlavní kapely hrály naplno. Atmosféra, která vládla celým večerem se dá těžko popsat, ta se prostě musí zažít. I zpěvák FFDP během koncertu prohlásil: "Fucking amazing Prague!" Tak zase někdy příště.