Judas Priest otevřeli ve Vizovicích slévárnu pravé britské oceli

Po dvou letech odkladů se konečně fanoušci mohli znovu sjet do Vizovic na osmnáctý Masters of Rock. A protože čekání bylo dlouhé, není divu, že letošní ročník byl krátce před začátkem vyprodán. Ze čtyřdenního programu byla nenadupanější sobota, kdy v rámci oslav padesáti let existence vystoupili legendární Judas Priest.

Judas Priest před čtyřmi lety v Plzni. Judas Priest před čtyřmi lety v Plzni. Foto: Eva Makovská/musicweb.cz

 Den začal pěkně zostra. Ještě před polednem ovládly pódium brazilské thrasherky Nervosa. Čtveřice zástupkyň údajně něžného pohlaví servírovala nadšenému publiku k snídani jednu zběsilou riffovačku za druhou. Princezny v tomhle tělese žádné nenajdete, zato zkušené muzikantky ano. Čistě ženské kapely jsou v metalovém světě bohužel zatím stále ještě velká vzácnost. Není tedy divu, že hlediště je hned zcela zaplněné a atmosféra výborná. Zábavu z jiného soudku nabízejí norové Trollfest. Tihle vtipálci jsou tu s námi také už skoro dvacet let a pro vizovické návštěvníky se již jedná o známé firmy. Nicméně je to letos poprvé, co Trollfest mají v zádech čistě anglicky zpívané album Flamingo Overlord. Tomu je tradičně přizpůsobena nejen scéna, ale i kostýmy vystupujících, vše v nepřehlédnutelné růžové. Trollfest vycházejí hlavně z folk metalu, ale nenechávají se jím nijak omezovat a na koncertech jim jde hlavně o pobavení. A tak, zatímco zpěvák neúnavně hláškuje, basák se vydá do hlediště, vytvořit co nejdelší mašinku.

Večerní trojlístek načali skotští piráti Alestorm. Ani tahle pětka se nebere vůbec vážně a cílem jejich popěvků je hlavně rozesmát. I když jejich kostýmy nejsou tak excentrické, pobavit dokážou. Muzika Alestorm je víc metalová, i když první pohled na zpěváka se závěsnými klávesami alá Michal David tomu nenasvědčuje. Umějí ovšem napsat zapamatovatelnou melodii i refrén a tak už mají v arzenálu několik hitů a vizovické publikum se nenechá dvakrát pobízet, aby si je zazpívalo s nimi. Pokud jste spíš na melodický hard rock, se švýcarskými veterány Gotthard nemůžete šlápnout vedle. Lehkost, s jakou píší své písně a srdce s nímž je potom hrají na pódiu je v téhle branži dost vzácná kombinace. Taky na letošním Masters of Rock předvedli zcela profesionální výkon a již hodně zaplněné hlediště snadno získali na svou stranu.

No a potom už přišlo to, na co se všichni těšili nejvíc. Judas Priest jsou bezpochyby největší kapela v bohaté historii tohoto festivalu a tak není divu, že v narvaném areálu nebylo k hnutí. Naštěstí pořadatelé pro letošní ročník právě kvůli britům zvýšili střechu hlavní stage a hlavně pořídili větší obrazovky po obou jeho stranách, takže bylo mnohem lépe vidět. Devadesátiminutový set začal v půl jedenácté večer krátkým intrem a vypalovačkou One Shot at Glory z přelomového alba Painkiller a sedmdesátiletý Rob Halford nenechal nikoho na pochybách, že i ve značně pokročilém věku zůstává nezpochybnitelným metalovým bohem a mašinou na řev, jež bude těžko hledat konkurenci. A i když si v průběhu setu ledacos odpustil a nechal odmakat ochotné fanoušky, v okamžiku, kdy spustil svou pověstnou cirkulárku, dostával ze sebe potřebné výšky s jistotou a přehledem.

Působivé scéně v podobě obří slévárny vévodil vysoko zavěšený kříž známý z loga Judas Priest. V pozadí nemohla chybět třetí ohromná obrazovka. Jelikož se jedná o výroční turné, dle očekávání se v setlistu daly očekávat hlavně starší skladby a to ne vždy notoricky známé, jak ostatně naznačila již úvodní skladba. Novější tvorbu zastupovala pouze druhá Lightning Strike s posledního alba Firepower a potom už následovaly jen samé tutovky. Je pochopitelně škoda, že v sestavě už není ani jeden člen ikoncického kytarového dua K. K. Downing/Glenn Tipton, ovšem Richie Faulkner s Andym Sneapem odvádějí špičkovou práci a tak kapela stále působí jako skvěle seřízený stroj.

Bývalo ve Vizovicích trochu smutnou tradicí, že zvuk nepatřil k nejkvalitnějším, častokrát spíše naopak. Po těchto problémech letos nebylo ani slechu. Především páteční vystoupení Dead Daisies mělo asi nejlepší nazvučení, co jsem na tomto festivalu kdy slyšel a taky koncert Judas Priest byla radost poslouchat. Jediným zádrhelem tak pro mě bylo, že se nedostalo na některé zásadní skladby, hlavně Touch of Evil a Metal Gods, jež přitom kapela v rámci tohoto turné hraje. Jinak jsem ovšem o půlnoci odcházel do tmy navýsost spokojen. Dlouhé čekání se vyplatilo, Judas Priest jsou stále metaloví bohové.

Setlist Judas Priest: One Shot at Glory, Lightning Strike, You've Got Another Thing Comin', Freewheel Burning, Turbo Lover, Hell Patrol, The Sentinel, Victim of Changes, The Green Manalishi (With the Two Prong Crown), Diamonds & Rust, Painkiller, The Hellion/Electric Eye, Hell Bent for Leather, Breaking the Law, Living After Midnight

Napsal(a):

Zanechat komentář

?>