Jak to vidí Annie: 

V napůl zaplněných prostorách smíchovské Meetfactory se fanouškům jako první předvedla švédská skupina Civil War. Kluci hráli sice výborně, ozvučení však příliš za mnoho nestálo a v některých chvílích jste neslyšeli kytary přes hlučnější bicí. Fanoušci se však i přes tento nedostatek skvěle bavili a odměňovali Civil War hlučným potleskem, který vygradoval během kousku I Will Rule the Universe.

Po necelých čtyřiceti pěti minutách se však pánové odebrali do zákulisí a na řadu přišli Orden Ogan. Ti svůj set otevřeli úspěšnou peckou Fever, kterou se zpěvákem Levermannem křičel téměř celý dav nyní již zaplněného sálu. Orden Ogan byli velmi příjemnou vsuvkou, musím však podotknout, že jejich hudba je poněkud předvídatelná a nepřináší téměř nic nového. Naživo ale fajn. 

Ani ne půl hodiny po desáté však vypukla hlavní show stále oblíbenějších Powerwolf. Parta posedlých, zmalovaných kněží otevřela novou bombou Blessed & Possessed. Tu tak české publikum slyšelo naživo poprvé, díky nezdaru bubeníka Roela na letošních Masters of Rock. Dalším kouskem byla napůl latinská Coleus Sanctus.

Vlci hráli celou dobu parádně a i zvukaři se již snažili více, než u Civil War, stejně však vycházelo čím dál více najevo, že Meetfactory je kvůli své akustice i architektuře pro koncerty přímo nevhodná. Naštěstí se ale ani Powerwolf, ani fanoušci nedali něčím takovým zastavit a „temná mše“ nelítostně pokračovala. Večerem zazněly všechny stálé kousky z vlčího repertoáru, obohaceny písněmi Army of the Night, Armata Strigoi a Let There Be Night z posledního alba Blessed & Possessed.

Nechybělo ani již tradiční rozdělování publika na dvě části a následné soutěžení zpěváka Attily a klávesáka Falka Marii, čí polovina bude hlasitější. Došlo i na vydařené bubenické sólo a po odchodu kapely po závěrečné Lupus Dei samozřejmě nesměl chybět přídavek ve složení Sanctified With Dynamite, Kreuzfeuer a All We Need Is Blood.

Podívejte se také na fotografie z koncertu: Powerwolf, 27.10., Meetfactory

Jak to vidí Tereza: 

V některých věcech s Annie souhlasím, v některých ne, ale tak už to bývá, nebo ne? Co se týče Civil War, pak kdybych to bývala psala já, nejspíš nenapíšu, že kluci hráli výborně. Nechci tvrdit, že jsem expert na jejich hudbu, to nejsem a určitě se jím nehodlám stát. I tak mám ale pár postřehů k tomu, co včera předvedli a obecně k tomu, jakou hudbu hrají. Během celého vystoupení jsem měla pocit, že neexistuje píseň, která by byla dobrá od začátku až do konce. V každé z nich se najdou části, které jsou výborné, vyšperkované, zkrátka takové, jaké mají být. A najdou se v ní části, které jsou naprosto průměrné, místy až podprůměrné.

Potud by to bylo celkem normální, tohle dělá kde kdo. Někdy je slabý začátek, někdy konec, někdy třeba pár prostředních riffů. Jen v tomto případě je to namixováno tak nešikovně, že když už si užíváte pěknou, zpěvnou a nápaditou část, většinou po ní přijde nějaká hrůza a celou píseň to shodí. Ty nejsilnější části přitom v tomto případě nesou, a možná se mnou nebudete souhlasit, typické rysy muziky od Sabaton. Souhlasím s Annie v tom, že nejsilnější byla píseň I Will Rule the Universe.  

Orden Ogan mají zjevně potíže s tím udělat silný první dojem, neboť jsem si uvědomila, že už jsem je viděla hrát naživo, až v polovině vystoupení. V případě této kapely je nejzajímavější seznam písní, které do Prahy přivezla, a jejich žánrové zařazení. Některé kousky totiž obsahují až thrash nebo death metalové riffy, jiné svým provedením kloužou ke klasickému rocku, další zase zní trochu folkově. Ale aspoň není nuda, protože pokud jednotlivé písně stejně jako já neznáte, nikdy nevíte, do jakého žánru bude asi spadat ta další. Můžete si tak hádáním zpříjemnit celé vystoupení. 

Někdy před desátou na pódium konečně nastoupili Powerwolf a show mohla začít. Od doby, kdy pořadatelé oznámili, že se koncert odehraje ve smíchovském Meetfactory, měla jsem strach ze dvou věcí: zvuk a prostor. Zvuk byl horší už v předchozích dvou případech a nijak lepší mi nepřišel ani u Powerwolf, tak dobře jsem se ale bavila, že mě za dvě písničky zkoumání toho, jak kvalitně nebo nekvalitně to vlastně zní, docela přešlo. Nebo jsem si zvykla, těžko říct. S prostorem se to má tak: klub je prostě na tak velké vystoupení malý. Když je vyprodán, není tu k hnutí a není tu co dýchat. Pokud se rádi tlačíte a potíte se svými přáteli, doporučuji sem skočit, bude se vám to líbit. Pokud jste cíťa, co nesnáší, když na něj někdo sahá, radši sem nechoďte.

Co se týče celého vystoupení, musím říct, že se mi zdálo být velmi podobné tomu, co vlčí smečka předvedla na Masters of Rock, jen s tím rozdílem, že tentokrát se jim na první dobrou podařilo zahrát i píseň Blessed & Possessed. Jinak souhlasím s tím, co napsala Anička. Nechyběly některé tradiční prvky jako rozdělování publika před písní Werewolves of Armenia, nechybělo bubenické sólo (a jakože nemám ráda bubenická sóla, tak tohle se povedlo) a stejně tak nechybělo několik přídavků. Celkový dojem je za mě pozitivní, ale pokud jste čekali něco zcela jiného, než na co jsme u vlků zvyklí, asi jste si na své úplně nepřišli.