Koncert, který byl původně plánován na 13. listopadu, byl z důvodu zdravotních problémů Lennyho Kravitze posunut na poslední pátek před Vánoci a fanoušci tak měli příležitost se zároveň zúčastnit posledního vystoupení, které uzavíralo evropskou část turné k aktuálnímu desátému albu Strut.
Jako předkapelu si Kravitz vybral amerického hudebníka kolumbijského původu Gabriela Garzón-Montana, který bohužel nebyl až tak šťastnou volbou pro rozehřátí publika. Jeho pětatřicetiminutové vystoupení vzbudilo pouze chladný potlesk u pomalu se plnící O2 Arény.
Po skoro hodinovém čekání se v půl desáté slušně zaplněná hala ponořila do tmy a za zvuku písně Rock it (Prime Jive) od Queen se na pódiu objevil Lenny Kravitz se svou doprovodnou kapelou. Koncert odstartoval novinkou Dirty White Boots a od prvních tónů dokazoval svou pěveckou jistotu i instrumentální preciznost celé kapely. Následovala American Woman, cover od Guess Who, kde se poprvé větší měrou zapojila i trojice sboristek, kterou na druhé straně pódia doplňovalo trio dechových nástrojů. Při třetí písní It Aint Over ´Till It´s Over z alba Mama Said Kravitz odkládá kytaru a chopí se pouze mikrofonu. V tuto chvíli je jasné, že diváci přišli spíše na starší Kravitzovy skladby, které sklízí větší nadšení v publiku. Opět přichází čas na novinku, kterou je titulní skladba Strut z poslední stejnojmenné desky. Při následující písni Dancin´Til Dawn dostává poprvé prostor saxofonista se svým sólem a všem je jasné, že tento večer bude Lenny zastávat roli kapelníka a prostor bude přenechávat svojí skvělé doprovodné kapele. Na řadu přichází téměr dvanáctiminutová skladba Sister, kterou Kravitz doprovází na akustickou kytaru. Ve skladbě dominuje dvojité kytarové sólo Kravitzova dvorního kytaristy Craiga Rosse. Bohužel tyto dlouhosáhlé skladby, kterými je Kravitz známý a při kterých dává prostor své kapele, působily na publikum spíš únavně, což atmosféře koncertu moc nepomohlo.
Koncert se přehoupl přes pomyslnou polovinu základní části, kterou oživila sborová skladba New York City a při které se Kravitz snažil rozhýbat utlumené publikum. Ve zbytku základní části koncertu už zazněly pouze skladby z let devadesátých jako Always On The Run, I Belong to You, rozsáhlá Let Love Rule a celé to uzavřel hit Fly Away, který celé publikum opět probudil, a dokonce i zvedl ze sedadel.
Po bezmála pětiminutovém čekání za neutuchajícího pískotu a skandování se kapela vrací na pódium a rozjíždí dunivou skladbu The Chamber, kterou diváci ocení s nadšením. Dvouhodinový koncert je téměř u konce a zbývá poslední skladba, kterou nemůže být žádná jiná než Kravitzův největší hit Are You Gonna Go My Way. To už je na nohou celá hala. A jsme u překvapení. Kravitz najednou pronese „And what about some Santana?“ a celá hala nevěří svým očím. Ano, na pódiu se objevuje sám velký kytarový mistr Carlos Santana, který pravděpodobně doprovodil svou manželku a Kravitzovu bubenici Cindy Blackman. Lenny Kravitz se loučí a přenechává závěr Santanovi a své kapele. Koncert je u konce.
Čtěte také: Cindy Blackman rozproudila Pražanům krev
Bohužel zaznělo „jen“ 13 skladeb, což je na rozsáhlou tvorbu a počet hitů Lennyho Kravitze poměrně málo. Fanoušci by si asi přáli a i zasloužili více hitů a méně improvizačních sólových vložek. Pěvecky byl Kravitz ale velice jistý bez jakýkoliv intonačních chyb a ve svých 50 letech dokázal, že je právem považován za jeden ze sexy idolů současnosti. Doprovodná kapela včetně sboristek byla skvěle sehraná a instrumentálně naprosto dokonalá. Zvuk na O2 Arénu byl taky dobrý (u zvukaře), jednotlivé nástroje byly slyšet, nic se navzájem nerušilo a nepřebíjelo. Ovšem zklamáním byla projekce, která chvíli fungovala a chvíli nefungovala, což asi většinu publika především v zadních řadách ochudilo o větší zážitek z koncertu, ale i tak se jednalo o jeden z lepších halových koncertů v tomto roce.
