Úkol připravit fanoušky na hlavní hvězdy večera si vzal na starost Simon McBride. Jméno tohoto irského kytaristy mi znělo povědomě, ale chvíli trvalo, než jsem si ho zařadil jako nového člena věhlasných Deep Purple. Rodák z Belfastu však zároveň vystupuje jako sólový umělec. I přes lehce zastřený zvuk odehrálo trio hudebníků solidní set deseti skladeb. Je snadné pochopit, proč si ho Deep Purple vybrali jako nástupce Steva Morse. Z pódia se linul starosvětský rock plný melodií a blyštivých sól, což publikum čekající na Lynyrd Skynyrd dokázalo ocenit — nejvíce pochopitelně krátké medley z motivů hitů jeho aktuálních zaměstnavatelů: Black Night a Speed King.

Plánovaný koncert v nabité sezoně nezpůsobil příliš velké vzrušení, a i na místě bylo znát, že hlediště rozhodně nebude narvané k prasknutí. Prostor na stání byl zaplněn sotva z poloviny. V Česku zjevně není dost fanoušků jižanského rocku na zaplnění O2 areny. Nicméně i ve skromném počtu dokázali vytvořit pro vystoupení nefalšované legendy výbornou atmosféru. Ostatně, kapela je rozhodně nenechala ve štychu a dodala vystoupení nadstandardní úroveň.

Po krátkém intru, jež vzalo publikum do hlubin bažinatého jihu Spojených států, kde se Lynyrd Skynyrd zrodili, zahájila show energická Workin’ for MCA z průlomového alba Second Helping. Početný ansámbl na scéně nenechal nikoho na pochybách, že věk je jen číslo.

Zatímco Rickey Medlocke se nenuceně mazlí se strunami své retro kytary, zpěvák Johnny Van Zant servíruje tučné porce nefalšovaného amerického šarmu. Část pozornosti si pro sebe krade neúnavně gestikulující klávesák Peter Keys.

Vystoupení je skrz naskrz nasáklé tou autentickou Amerikou — vždyť Lynyrd Skynyrd k téhle zemi patří stejně neodmyslitelně jako hamburger a ohňostroj na Den nezávislosti. Většina programu pochopitelně patří dlouhými lety prověřeným hitům, tady není čas na experimenty.

A čím více se devadesátiminutový program blíží ke svému vrcholu, tím více stoupá povědomost servírovaných pecek. Tklivá Tuesday’s Gone je věnována zakládajícímu kytaristovi Garymu Rossingtonovi, který opustil tento svět před dvěma lety.

Kdo je trochu obeznámen s historií tohoto souboru, dobře ví, že zubatá v jeho řadách řádila více než kdekoliv jinde — před přídavkem se seznam zesnulých členů kapely promítl na obrazovku a z množství těch svíček bez nadsázky mrazilo.

V Simple Man nahradila všudypřítomné hvězdy a pruhy česká vlajka, což bylo samozřejmě kvitováno s nadšením. Ale pochopitelně, to, co všechny nakonec dostalo na nohy, byla ikonická Sweet Home Alabama. Notoricky známá melodie ukázala výhody nižší návštěvnosti — dostatek místa k trsání.

Vrchol si ovšem Lynyrd Skynyrd pošetřili až do opravdového finále, kdy v přídavku zahráli nádherně gradující pecku Free Bird. V jejím rámci dokonce Johnny Van Zant na chvíli přenechal vokály ze záznamu svému zesnulému bratrovi Ronniemu a vyšponoval tak emoce na maximum před vrcholem v podobě nezřízených kytarových orgií, kdy halu osvětlovaly jen odlesky z obří disco koule.

Lynyrd Skynyrd si v Praze na nic nehráli — jejich tvorba má dostatek síly, aby publikum přenesla do jiných časů, a přitom nezněla obstarožně. Prostě old school v nejlepším smyslu slova.

Simon McBride: Don't Dare, The Stealer, High Stakes, Uniform of Youth, Lovesong, King of the Hill, Just Takes Time, Deep Purple medley, Kids Wanna Rock, Show Me How to Love

Lynyrd Skynyrd: Workin' for MCA, What's Your Name, That Smell, I Know a Little, Saturday Night Special, Down South Jukin', Gimme Back My Bullets, Cry for the Bad Man, The Needle and the Spoon, Tuesday's Gone, Simple Man, Gimme Three Steps, Call Me the Breeze, Sweet Home Alabama, Free Bird