Je jasné, že spousta lidí byla ve čtvrtek zvědavá na vystoupení Turilli/Lione Rhapsody. Když se tohle duo rozhádalo a každý se vydali svou cestou, jejich následující tvorba za moc nestála. Znovu se tedy spojili, ale původně pouze pro to, aby rozlučkovým turné dali vale značce Rhapsody a znovu si šli každý po svém. Zdá se ovšem, že někde na téhle šňůře chytla stará chemie novou jiskru a výsledkem je nové album Zero Gravity (Rebirth and Evolution), vydané před několika dny. Z této placky zazněly během hodinového setu celkem tři kousky, jinak Italové nadělovali samé prověřené fláky. A posluchači, kteří se sešli v hojném počtu, museli odcházet spokojeni. Čas sice na vizáži obou hudebníků viditelně zapracoval, jinak se ale předvedli ve skvělé formě a nenechali nikoho na pochybách, že tohle spojení stále má budoucnost.

Prohlédněte si také fotky z prvního dne festivalu

Další velkou událost znamenal návrat Gamma Ray. Kai Hansen se na Ronnie James Dio předvedl loni s Helloween a protože s touto legendou pracuje na nové muzice, zdála se budoucnost Gamma Ray nejistá. Kai také na tiskové konferenci potvrdil, že nové muziky od paprsků se hned tak nedočkáme (a jeho další projet k Michaelem Kiskem za mikrofonem, Unisonic, je v podstatě mrtvý). Přesto Gamma Ray žijí a ve Vizovicích dokázali, že se mají stále k světu. Jelikož nepropagují žádné nové skladby, set byl poskládaný ze samých prověřených hitů, z nichž největším překvapením byl asi méně hraný kvapík Dethrone Tyranny (i s intrem Induction).

To již doba povážlivě pokročila a na scénu vlétli Eluveitie. Tento švýcarský fenomén, patřící ke stálicím na poli folk metalu i na Masters of Rock, má za sebou také čerstvě vydané osmé album Ategnatos. Z hudebního hlediska deska znamená výrazné přitvrzení, ale Eluveitie jsou na svého nejnovějšího potomka patřičně pyšní, takže jeho obsah tvoří většinu setlistu. Publikum nemá vážnějších námitek, takže atmosféra je patřičně živá. Přesto by asi kapele neprošlo, kdyby vynechala ty nejzásadnější fláky ze své bohaté klenotnice. Nevynechala, takže Thousandfold, nebo Havoc zazněly a vše skončilo ke vzájemné spokojenosti.

Uriah Heep prokázali proč jsou po právu headlinerem prvního dne. Letos slaví padesát let existence. To znamená, že byli u toho, když tenhle žánr vznikal a pomáhali ho formovat. Z původní sestavy už dnes v kapele najdeme jenom kytaristu Micka Boxe, ale do Vizovic s sebou vzali i dva bývalé členy - basáka a jednoho ze zakladatelů Paula Newtona a zpěváka Johna Lawtona. Nemoc bohužel zabránila v účasti bubeníkovi Leemu Kerslakovi. Uriah Heep zcela zaplněné hlediště festivalového areálu překvapili nespoutanou Grazed by Heaven z novinkového alba Living the Dream a pokračovali ještě několika novějšími písněmi, než se pustili do všeobecně očekávaných klasik, ale i tyto songy před svými mnohem staršími bratry obstály se ctí.

V hudebním ranku těchto veteránů už dávno není co objevovat, Uriah Heep přesto stále dokáží přicházet se skvělým materiálem, který nesmrdí recyklací. Zkrátka praví Masters of Rock. Až jako pátá přišla na řadu píseň ze sedmdesátých let - Rainbow Demon. Od té chvíle už zněly jenom samé nefalšované klasiky a bylo vidět, jak moc si to pánové na pódiu i po těch padesáti letech užívají. Taková July Morning je naživo opravdový klenot. Ohromný ohlas dle očekávání sklidila Lady in Black a také přídavková Easy Livin'. Tahle hodinka a půl byla balzám na duši nejen pro staromilce, ale pro všechny milovníky čirého muzikanství obecně. A já doufám, že pořadatelé budou v dovozu podobných nefalšovaných klasiků na festival pokračovat. Tento koncert prokázal, že sem patří.