Lucerna Music Bar se návštěvníkům otevřel s dostatečným předstihem před avizovaným začátkem vystoupení, který byl oznámen na 21. hodinu. Dostatek stále neprodaných vstupenek napověděl, že vyprodaného prostoru se nejspíše nedočkáme. Nevadí, alespoň bude více místa na tanec a nebudou fronty u baru, řekl by si možná nejeden znalec lucernovských poměrů.

Podívejte se také na fotogalerii Marie Kozmové

V devět večer nebylo po hudebnících z Six60 ještě ani vidu, ani slechu. Do sálu se stále trousily malé skupinky lidí a dalo se již odhadnout, že alespoň prostor bezprostředně pod pódiem se pozvolna zaplní. Kapela jednoduše doplatila na to, že v naší malé zemi nemá zatím žádnou fanouškovskou základnu. Úplnému fiasku zabránil dostatek cizinců, kteří, ať už Six60 znali, nebo ne, dali nám ostatním pocitit, jako bychom nebyli pár metrů pod Prahou, ale spíše pod Amsterdamem.

Pět minut po deváté se z nenadání za bubny zjevil první člen kapely a bicí nástroj o sobě dal poprvé vědět. Chvíli po něm se na pódium připlížili i ostatní a lehkým zkoušením svých kytar a kláves stupňovali napětí. Skoro to vypadalo, že se jim do toho ani nechce. Před pódiem totiž postávalo sotva třicet zvědavých hlav.

Opak však byl pravdou. Six60 to včera rozjeli neskutečným způsobem. Dvacet minut po deváté ponořili tihle chlápci své prsty do nástrojů, ať už kytar, kláves nebo bubnů, a zatímco se další desítky návštěvníků přemísťovaly ze stínu balkónů, kde seděly u stolků, rozjeli Novozélanďani svůj hudební mišmaš naplno a s vervou jim vlastní. Jejich produkce je do jisté míry vskutku originální. Propojení několika různých hudebních stylů do jednoho melodického víření se uším hudebně ortodoxního našince zdá sice nezvyklé, ale po pár vteřinách zjistí, že je to vážně dobrá míšenka.

Six60 přivedli přítomné publikum do varu

Prvním větším hitem byl Only to Be. Tahle hudba zněla již od začátku jaksi kytarově povědomě. Byla to první z řady skladeb znějících jako klasická a všem dobře známá tvorba. Desítky lidí se již nezadržitelně pohupovaly do rytmu a tanečně hýbací energie se pomalu šířila dál.

Lídr kapely, Matiu Walters, nezapomněl pochválit Prahu jako nádherné město a poděkoval všem odvážným, kteří si je přišli poslechnout. Matiu je mimochodem neuvěřitelně energický člověk, který si pobyt na pódiu užívá s až překvapivou rozkoší. Ať už má v ruce kytaru nebo jen mikrofon, jeho ponoření se do hudby je inspirující. Trhavé pohyby celým tělem střídal se skoky vysoko do vzduchu, do stran, prostě kamkoliv si přítomní vzpomněli. Až měli někdy strach, že porazí ostatní. Ale tihle kluci jsou holt hráči, na kterých je vidět, že dělají to, co je skutečně baví.

Skladba Choice Of The Chosen rozhýbala celý parket. Výrazné basové tóny určovaly rytmus pohybu celé Lucerny a novozélandskému jamu v té chvíli odolávaly již jen výjimky. Rychlejší, tvrdší a živelnější fáze střídaly plíživě baladové songy, takže atmosféra návštěvníkům nedela vydechnout. A protože Six60 pamatují i na pitný režim, mezi jednotlivými hity si s posluchači rádi i imaginárně ťuknuli lahví piva. Celé to pomohlo dotvářet působivou přátelskou atmosféru.

Platinový singl Don't Forget Your Roots přivítali všichni s nadšením. Je jedním z těch známějších počinů, neboť právě s ním Six60 poprvé prorazili do čela hitparád Nového Zélandu. Zajímavé je také to, že někteří členové kapely během vystoupení střídají hudební nástroje, speciálně kytaru za klávesy a naopak. Při jednom z dalších hudebně improvizačních výtvorů slezl zpěvák Matiu mezi lid a společně se všemi na parketě diktoval tempo poskakování, tleskání, a dával tak příjemný punc své sympaticky otevřené povaze.

Po punkovém rytmu přišly reggae tóny a za nimi Someone To Be Around, který si, po krátké instruktáži od Matiua, zazpívali i diváci. Nakonec zazněl i hvězdný singl Forever, po nemž se Matiu hluboce poklonil a znovu poděkoval za přízeň pražského publika. Došlo mimojiné i na upřímně myšlenou radost z toho, že přišlo více než šedesát lidí, takže se naplnila alespoň část názvu kapely, Six60.

Po od publika vyžádaném přídavku ve formě Rise Up a dlouhém potlesku byla sestava Matiu Walters, Marlon Gerbes, Ji Fraser, Chris Mac a Eli Paewai k dispozici všem zájemcům o podpisy, společné fotky a třeba i pár vlídných vět.

Dá se vyjádřit lístost nad tím, že na kapelu mající tak jedinečný hudební styl přijdou v Praze v podstatě jen cizinci. Ale my ostatní, co jsme na místě byli, dnes víme co jsou Six60 zač. Dáváme palec nahoru a doufáme, že to nebyla jejich poslední česká zastávka.