Pro mnohé diváky v sále nebyla tato show jen dalším koncertem, ale vzpomínkou na rok 1979. Tehdy Suzi Quatro poprvé vtrhla do tehdejšího Československa a v pražské Sportovní hale odpálila show, která v dobách tuhé normalizace působila jako zjevení z jiného světa. Tehdy byla symbolem nespoutanosti v kožené kombinéze a i po neuvěřitelných 46 letech je fascinující sledovat, jak si tuto energii dokázala uchovat. I když se kulisy změnily a Sportovní halu vystřídal o něco upjatější „Kongresák“, chemie mezi Suzi a českým publikem zůstala nezlomená.
Ačkoliv by se od interpretky jejího kalibru dal čekat čistě retrospektivní setlist, Suzi zvolila odvážnější cestu. Samozřejmě nechyběly pilíře jako The Wild One nebo 48 Crash, ale prostor dostaly i kousky z posledních let. Zazněla syrová I Sold My Soul Today, na které spolupracovala se svým synem Richardem Tuckeym, nebo pecka Slow Down. Ta pochází z výtečného alba Quatro, Scott & Powell (2017), což je projekt superskupiny, kterou Suzi založila s kytaristou Andym Scottem (The Sweet) a bubeníkem Donem Powellem (Slade). Právě tyto momenty ukázaly, že Suzi ke své nové hudbě přistupuje s nefalšovanou hrdostí a publikum ji přijímá se stejným nadšením jako staré fláky.
Pokud něco dodávalo vystoupení tu správnou šťávu a moderní dynamiku, byli to nejmladší členové sestavy. Hromové bicí, za kterými exceloval skvělý Johnny Salerno, byly doslova motorem celého večera. Spolu se dvěma energickými tanečnicemi a vokalistkami (Dionne Moss a Louise Hartley) tvořili vizuální i zvukový protipól k usedlejšímu publiku v sále. Právě jejich nasazení a viditelná radost z hraní dodávaly show moderní šmrnc, díky kterému celek nepůsobil ani na vteřinu nepatřičně.
Před duetem Stumblin’ In si Suzi neodpustila drobný žert na účet moderních trendů. Nešlo o žádný náhodný experiment, ale o vtipnou narážku na aktuální vlnu: pustila kousek techno verze své nejslavnější balady (aktuální remix od DJ Cyrila). S humorem tak glosovala fakt, že právě tato verze po několika dekádách vrátila píseň nečekaně zpět na vrchol světových hitparád.
Kontrastem k rockovému hřmění byla balada Can I Be Your Girl?. Suzi se u piana projevila jako mistryně sebereflexe a humoru. Místo aby sklouzla k patosu, glosovala svou kariéru s takovým nadhledem, že si okamžitě získala i ty nejvzdálenější řady sedícího sálu.
Definitivní „vstávačka“ nastala u hymny Can the Can. Lidé konečně opustili pohodlí sedadel a od té chvíle až do konce (Devil Gate Drive, If You Can't Give Me Love) už se jen tančilo. Při závěrečné Sweet Little Rock & Roller si Suzi ještě stihla plácnout s fanoušky v první řadě, čímž stvrdila, že i po padesáti letech na pódiu je to stále ta stejná „holka z Detroitu“, která prostě miluje rock’n’roll.
Setlist: The Wild One, I May Be Too Young, Daytona Demon, Tear Me Apart, I've Never Been in Love, Mama's Boy, I Bit Off More Than I Could Chew, Stumblin' In, 48 Crash, I Sold My Soul Today, Slow Down, Rockin' in the Free World, Can I Be Your Girl? Motor City Riders, Bad Moon Rising, She's in Love With You, Shine a Light, Too Big, Can the Can, Devil Gate Drive, If You Can't Give Me Love, Sweet Little Rock & Roller, Singing With Angels
