Již před začátkem koncertu se na parketu a kolem něj pohybovalo kolem čtyř desítek přítomných. Těsně před půl jedenáctou vyrazili na pódium pražští The Prostitutes. Za všebarevného osvětlení pódia začali hrát první písničku, při které zpěvák Adrian kombinoval hru na kytaru a tamburínu. Po ní následovalo velmi příjemné přivítání děčínského publika. Následoval song, který v mnohém připomínal baskytarovou vybrnkávačkou. Poté přišly další dva kousky, které byly znatelně podkreslené zvuky z kláves. Zatímco první z nich začala ostřejšími kytarami, ta druhá se soustředila spíše na jakýsi vyprávěcí zpěv z úst frontmana.

Jako pátou skladbu kluci zvolili tu, jež se objeví na budoucím albu. Dala by se charakterizovat jako svižná rockenrollová parádička v krapet veselejším duchu. Klidnější zpěv a pohupování fanoušků, i taková byla šestka. Naopak zrychlení nastalo o něco později - v sedmém songu. Hlavní roli zde hrála energie. Začátek osmé písničky trochu připomínal Every Breath You Take od slavných The Police. Dále se The Prostitutes představili ve své elektronické podobě. Desátá i jedenáctá skladba byly čerstvými novinkami. Nebylo tedy divu, že je Adrian odzpíval z notýsku.

Následovalo podání několika informací a nové desce, která byla dokončena před třemi týdny. Post poslední skladby si získal pomalejší počin. Nastalo rozloučení, jež se za pár vteřin proměnilo v přídavek, který zněl jako pravý americký rock´n´roll. Poslední píseň, která postupně z klidného začátku vygradovala v rychlejší věc s údernou silou bicích, se proměnila ve velký potlesk. Spolu s rozloučením a poděkováním kapela ještě informovala o tom, že nová deska vyjde v dubnu.

Po více než půlhodinové pauze začali hrát Nauzea Orchestra. Ti již ze začátku dali Děčínu vědět, že v jejich muzice dominuje electronická složka. S pobízivým come on, come on odzpívali první písničku, jež se zprvu tvářila jemně, ovšem v průběhu nabrala rychlejší spád. Druhá skladba se nesla spíše v rytmu disca, což přimělo několik přítomných k tanci. Třetí se rozezněla jako starší 8bitová počítačová hra, ovšem poté s hromovým soundem a tvrdým hlasem připomínala spíše undergroundovou skladbu ze sedmdesátých let.

Čtvrtá příjemně překvapila temnější melodií, do které se zpěvem zapojil i kytarista. Po páté písni zpěvačka opustila pozici za klávesami a poté vyrazila více do popředí pódia, kde svými gesty laškovala s publikem. Šestá skladba patřila syntetizátoru, jehož samply se výrazně dostávaly do popředí. V té sedmé se naopak projevil zpěvákův tvrdší hlas. Osmá patřila nezvykle anglickému textu (kapela zpívá v němčině) s příchutí electra. Po vypískávání k přidavku se fanoušci dočkali melancholické melodie. Po ní nastal velký potlesk.

Přibližně deset minut před půl druhou ráno koncert skončil. Nutno poznamenat, že Garage připravila svým návštěvníků vskutku pěkný večer. Obě kapely dokázaly, že mají co říct nejen mladší generaci, ale i té o něco starší. Všichni odcházeli v dobré náladě a spokojení.