Natočil jsi nové album Čarovánky. Proč zrovna tento název?

To ti můžu říct naprosto přesně. Já jsem měl tohle cédéčko dlouho pracovně pojmenované jako 332 a nemohl jsem najít žádný název. Až když jsem dělal písničku s Hankou Blažíkovou, zpěvačkou, která hraje na harfu a zpívá středověké písničky, napadlo mě, že by tam mohl být středověký název. Pátral jsem ve středověkých slovnících, hledal jsem staročeštinu a našel jsem takový staročeský text, kde se objevilo slovo čarovánky, původ slova červánky. Červánky neznělo úplně staročesky, tak jsem nakonec album pojmenoval Čarovánky.

Na obalu desky není žádný obrázek, je pouze v červené barvě. Proč?

To jsouprávě ty červánky. Vždycky si zakládám na tom, abych na cédéčku nebyl vidět, zvlášť když na tomto albu je hodně hostů. Prostě jsem se rozhodl, že obal udělám tak, aby mi zabral deset minut práce. A skutečně jsem ho za deset minut udělal.

Na albu hraješ a zpíváš s mnoha hosty jako je například Radka Fišarová. Jakým způsobem sis hosty vybíral?

Vybíral jsem je spontánně. Měl jsem nějaké nápady a přemýšlel jsem o tom, co by tam mohlo být. Vždycky mi v hlavě začal znít určitý nástroj, tak jsem pátral po tom, kdo by ho mohl zahrát, a vznikly mi úplně neuvěřitelné kombinace. Třeba harfa s elektrickou kytarou, flétny… Těch nástrojů je tam strašně moc. Jak mě to napadalo? Nevím. Člověk si prostě představuje, jak píseň bude znít, a pak jde do studia, nebo natáčí doma s rizikem, že se to nemusí povést. Některé písničky bylo složité zaranžovat. Nakonec jsem si říkal, že kdyby se nepovedly a nepoužil bych je, tak bych žádné album ani nevydal.

Album je převáženě instrumentální…

Ano, je spíš instrumentální. Původně mělo být úplně instrumentální, hodně komorní, akustické, ale potom se v něm objevily nabitější věci. Pak jsem ty instrumentální verze pořád poslouchal a najednou mi v hlavě začly vznikat texty… Takže jsem některé písničky otextoval.

Není to trochu rozdíl od žánru Wohnoutů?

Někdo, kdo tyhle písně slyšel, říkal, že jsou jiné, ale že v nich je cítit náš rukopis. Když skládáme s bráchou pro Wohnouty, musíme počítat s tím, že to budeme hrát na koncertech, že lidi na písně budou nějak reagovat, a proto s nimi trošku zacházíme. Tady jsem se od všeho oprostil a skládal jsem tak, jak mě to bavilo - úplně svobodně.

V jednom vyjádření jsi uvedl, že toto album je určené pro lidi, kteří hledají v hudbě překvapení. Napovíš, jaké překvapení?

Hrozně jsem se snažil vyhnout se zajetým klišé nebo spíš zajetým konstrukcím písniček, na které jsou lidi zvyklí, které lidi budou hledat. Mě právě baví, že třeba člověk chce guláš a pak je mu naservírováno něco jiného. Bavilo mě nastražovat v písničkách nějaké momenty překvapení.

Čtěte také: Wohnout představili svůj nový videoklip ve 3D

Desku jsi údajně nahrával se zraněním, konkrétně se znecitlivělým ukazováčkem…

Měl jsem v průběhu natáčení desky dvě zranění, které mě směrovaly k tomu, abych desku vůbec nedodělal. První bylo, že jsem si málem uřízl prst. Ten prst se doktorům podařilo zachránit, ale necítím ho. Takže ano, album jsem nahrával s necitlivým prstem. Druhé se mi stalo na kole. Poranil jsem si sval nebo jsem přišel k nějaké svalové poruše. Po tom všem jsem nemohl dlouho hrát. Pak jsem vymýšlel, jak písničky nahrávat, abych obešel bolestivé akordy.

Takže je to od té doby velký rozdíl v hraní?

Je to rozdíl. Musel jsem kompletně předělat kytarovou techniku. Někdy jsem zjistil, že k lepšímu, že ten úraz mi dal něco navíc, ale spoustu věcí jsem musel přearanžovat, protože jsem nebyl schopný s tímhle handicapem hrát.

Jak bys zhodnotil uplynulý rok 2012 ohledně svých úspěchů a úspěchů kapely Wohnout?

Hodnotil bych ho dobře, protože jsme vydali skoro před dvěma lety cédéčko, se kterým teď jedeme skoro pořád turné, hrajeme koncerty. Cédéčko se povedlo a když má člověk v zádech cédéčko, které se povede nebo ze kterého má dobrý pocit, tak koncerty jsou logicky dobré taky. Nemáme žádné ponorky a to je důležité.

Za pár dní tu máme rok 2013… Mnozí považují třináctku za nešťastné číslo, co ty? Věříš, že třináctka je nešťastné číslo?

No, to je otázka. Asi jsem s tím naočkovaný a trošku nad tím přemýšlím. Ale říká se, že když překročíš kanál, taky přijde smůla. Takže já si někdy jdu, řeknu si, že ten kanál obejdu, protože mě to nebude stát moc práce, že to jen tak pro jistotu udělám. Zrovna tak na pátek třináctého si říkám: Ty jo, zrovna bych se asi neměl pouštět do žádných riskantnějších věcí.