A tak když se Epitaf rozpadl, pochopil, že přišla jeho chvíle a pustil se do díla. Nedal se zastavit zdánlivou bláznivostí svého počínání a dobře udělal. Obklopil se partou podobně smýšlejících muzikantů, částečně z Epitafu. Nové uskupení dostalo název Salieri a první část příběhu zvaného Zajatci času vychází v červenci 2014. To ale nestačí. Pan skladatel se rozhodl své dílo přeměnit v divadelní představení.
Nebudu vás zbytečně napínat, i tenhle plán nakonec dokázal uskutečnit. A tak mohl být ve dnech 26. a 28. února Klicperův dům v Chlumci nad Cidlinou svědkem jedinečného zhmotnění jednoho snu. Během dvou hodin nám účinkující předvedli strhující představení provázené zaslouženými ovacemi vestoje. K vyprávění v podstatě banálního příběhu tragické lásky autor využil všech prostředků, které mu divadlo nabízí, včetně mlhoviny, zadní projekce a líčení herců i vystupujících hudebníků. Dovolím si tvrdit, že všichni vystupující podali kvalitní herecké výkony, včetně dvou osmiletých holčiček.
Nemohlo by to samozřejmě fungovat bez dvou nejdůležitějších ingrediencí - hudby a zpěváků. Ani v jednom Treichel nezklamal. Ansámbl poskládal ze jmen v podstatě neznámých, největšími hvězdami je nejspíš zpěvák Komunálu Luboš Suchánek a pěvec Roxoru Ondra Marek v rolích Času a Osudu. Všichni se ale svých úloh zhostili na jedničku. Co se týče hudby, Treichel rozhodně nic neošidil. Napsal album plné skvělých písní. Je požitek sledovat ho, jak se na pódiu mazlí s každou melodií.
Pokud jste fanoušky melodického metalu a naskytne se vám v budoucnu možnost tohle představení shlédnout, neváhejte. A jelikož, jak jste asi pochopili, mě představení hodně zajalo, rozhodl jsem se vyzpovídat samotného autora, Toma "Hansena" Treichela.
Co tě poprvé přivedlo k nápadu napsat rockovou operu?
Tom: Prvotní nápad budu dneska asi jen stěží hledat! Sám vlastně pořádně nevím, kdy jsem si s tímto nápadem začal pohrávat! Možná to byla touha dokázat něco víc než jiné kapely, možná to bylo jakési sobecké seberealizování, těžko říct! První pokusy o něco “jiného” jsem zkoušel v kapele Epitaf, ve které jsem 15 let fungoval a kde jsem hledal způsob, jak rockovou hudbu ozvláštnit a nedržet se zajetých vzorců, které přímo bytostně nesnáším a které jenom autory brzdí od vlastních tvůrčích invencí!
Některé skladby z té doby jsou toho ostatně důkazem! To je ale jiná kapitola, kterou se už dál raději nebudu zabývat. A jakousi souhrou šťastných náhod, to se nedá jinak napsat, se vykrystalizovalo to, co zřejmě mělo, proto jsou Zajatci na světě a s nimi to, co k tomu patří!
Jak dlouho jsi vymýšlel příběh a skládal písně?
Tom: Ani toto není jednoduchá otázka! Zase jsou v tom okolnosti, které zapříčinily, že se to všechno dostalo až do této fáze! Inspirací mi byly sci-fi filmy a fantasy příběhy s tématem stroje času! Ten nápad - a vůbec samotný vynález stroje času - mi nedá spát už dlouho! Něco tak úžasného mít, tak každý z nás může změnit svůj život, případně věci kolem nás, aby byl svět jiný, lepší než dosud! Ta moc by byla úžasná!
Nesměl by ji ovšem člověk zneužít ve svůj prospěch jako prozatím všechno! Protože jen a jen člověk je za vším, co se tady děje! Nikdo jiný! To člověk je zkázou pro tento svět! Škoda, že si to většina z nás vůbec neuvědomuje! Mohlo by nám tady být líp…no nic! To jsem ale odbočil od tématu, omlouvám se! Tak a na otázku jak dlouho jsem skládal písně, mohu odpovědět pouze takto: Ještě je skládám, protože nechci toto téma opustit, aniž bych neobsáhl všechno, co chci říct a co mne trápí! První díl je samozřejmě kompletní, k tomu není co dodat, ale s pokračováním si hodlám ještě pohrát!
Psal jsi Zajatce času s tím, že budeš operu prezentovat i na pódiu?
Tom: No, moje fantazie je docela bujná, takže představa jednotlivých postav v reále na place, se mi líbila. Je fakt, že jsem si to skutečně v duchu představoval! Ale takových nápadů se v hlavě rodí…..To zná asi každý! Každopádně tentokrát se to opravdu dostalo do reality, což je prostě neuvěřitelné! Kdyby mi někdo tak před půl rokem řekl, že se to opravdu povede zrealizovat, tak bych ho asi poslal pro léky na uklidnění a nebo rovnou k docentu Chocholouškovi! Tak nemožné mi to ještě nedávno přišlo!
Podle čeho si vybíráš účinkující?
Tom: Je to jednoduché. Jsou to většinou kamarádi z kapel, které znám, se kterými se setkáváme na našich koncertech anebo jejich kolegové a kolegyně! Koho jiného bych hledal! To jsou vzácní lidičkové, kteří jsou šikovní a hlavně ochotní s náma spolupracovat a nebojí se experimentovat!
Oslovil jsi někoho, kdo účast na projektu odmítl?
Tom: Ano, ale samozřejmě respektuji jejich rozhodnutí, protože do toho přece nemůžu nikoho nutit! Každopádně zaváhali a teď už se na ně obracet nehodlám! Možná je to tak lepší, protože všichni, kteří do toho šli, jsou naprosto úžasní a já si nedovedu představit, že by tam měli chybět. Tak senzační partu lidí byste jenom těžko hledali a já jsem šťastný, že jsem je mohl mít vedle sebe.
Jak dlouho jste na představení cvičili? Bylo obtížné sladit programy všech účinkujících?
Tom: Musím říct, že času na sehrávání bylo opravdu velice málo. Snažili jsme se scházet, jak to jenom šlo, ale nabité programy všech účinkujících neumožňovaly více zkoušek. Prostě přišel, kdo mohl, a jelo se. Respektive zkoušelo, to se ví.
Jaké pocity jsi při představení zažíval?
Tom: Obrovské napětí a nervozitu. Nebudu zapírat! Šli jsme do něčeho pro nás nového a neznámého! Vůbec jsem netušil, jak budou diváci reagovat, jak přijmou původní autorskou hudbu, jestli pochopí texty, jestli je zaujme děj a jak se budou dívat na scénické zpracování.
Kdy se můžeme těšit na slibované pokračování?
Tom: No, jestli vesmír, bůh a zdraví dovolí, jak vždycky říkám, tak vám to stejně nepovím, protože se to jen těžko odhaduje a plánovat nechci. To mi nikdy nevyjde, tak raději řeknu, že bych moc chtěl, aby to bylo co nejdříve! Ale všechno má v moci “Čas”, takže ten rozhodne.
Chystáte další představení Zajatců času?
Tom: Zatím ani toto nemohu říct. Jasně, že bychom moc chtěli, ale nikdo z nás neví, jestli a jak to bude reálné. Kdyby se to podařilo, tak určitě dáme včas vědět na našich stránkách, na Bandzone a Facebooku.
Jsou Salieri standardní kapela nebo vznikli pouze pro potřebu této rockové opery?
Tom: Nejprve byli Salieri opravdu jenom kapelou pro tento projekt, ale po ukončení činnosti kapely Epitaf, ve které většina členů Salieri do té doby hrála a která brázdila " rockové vody" bezmála 15 let, jsme se rozhodli, že by bylo fajn rozjet to naplno nejen se Zajatci, ale právě i jako samotné Salieri. Potenciál jednotlivých členů byl dostatečně silný, zvláště pak hlas zpěváka Jirky Steklého, který předvádí až neuvěřitelné výkony a který mi přibližuje mé oblíbené světové známé kapely.
Nic tedy nebránilo tomu, aby Salieri vyrazili na scénu, na které doufám zaujmou čestné místo, mezi skupinami s podobným hudebním zaměřením! Moc bych si to přál, a to vůbec ne za sebe ale za všechny, kteří jsou nedílnou součástí celých Salieri, díky kterým všechno funguje tak, jak má, a kteří si zaslouží hlubokou poklonu a úctu za to, co pro kapelu udělali!
