Rozhovor s Adamem Raffertym: Tady jsou mé rady začínajícím hudebníkům Doporučený

Adam Rafferty je kytarista, který se proslavil především vlastními aranžemi písní Michaela Jacksona nebo The Beatles. V rámci festivalu Kytara napříč žánry se do Prahy 9. dubna vrátí kytarový virtuos Tommy Emmanuel a jako hosta si přizval právě Adama. Ten se redakci musicweb.cz rozpovídal o tom, jak musí více skládat, jak velký vliv má na hudebníky Youtube a co mají dělat začínající kytaristé.

Adam Rafferty vystoupil také na festivalu Kytaroví velikáni 18. 9. 2015 Adam Rafferty vystoupil také na festivalu Kytaroví velikáni 18. 9. 2015 Foto: Tomáš Feuerstein/musicweb.cz

Pane Rafferty, jakou hudbu teď posloucháte?

Po pravdě, nikdy jsem doma například CDčka příliš neposlouchal. Na druhou stranu velmi často poslouchám hudbu online na internetu – sleduji, na čem pracují mí oblíbení muzikanti na Youtube nebo na Facebooku. Také poslouchám hodně muziky, když koncertuji s ostatními muzikanty – často posloucháme muziku třeba v autě.
Rád bych byl aktivnější právě v domácím poslechu hudby – vybral bych si vždy nějaké CD a celé si ho poslechl. Rozvíjí to mé hudební schopnosti a rozšiřuje rozhled. Když už si něco přece jen poslechnu, pak Raye Charlese, Stevieho Wondera, Gregoryho Portera, Raula Midona a Bacha.

Začal jste se učit na kytaru ve velmi útlém věku, myslíte si, že je důležité začít co možná nejdříve? Mimochodem vaše první kytara, Martin D-28, to muselo být něco pro tak mladého začínajícího muzikanta!

Nevím, jestli by měl člověk začít hrát mladý, ale myslím si, že je důležitá inspirace. Já osobně jsem vždycky chtěl hrát a nikdo mě k tomu nemusel nutit. Otcův Martin D-28, to byl velmi inspirující nástroj, skvěle vypadal a skvěle voněl. Byla to zkušenost, která můj pozdější život hodně ovlivnila.

Studoval jste klasickou kytaru, což je především sólový nástroj. Nyní hrajete také sólově, ale na akustickou kytaru. Jaký vidíte nejpodstatnější rozdíl mezi těmito dvěma přístupy?

S klasickou kytarou – to byl především důraz na detail a techniku, ne tolik na rytmus. Pořád pracuji a zlepšuji techniku a preciznost, ale rytmus hraje pro mě mnohem větší roli. Když muzika „šlape", je to pro mě důležitější než správná technika.

Jaké máte vzpomínky na hraní s Dr. Lonnie Smithem? Nechybí vám někdy hraní s ním a s jeho kapelou?

Nedávno se mi po nich zastesklo. Hraní s nimi, a pochopitelně i s Dr. Lonniem, mi poskytlo skvělou příležitost zaměřit se na nové myšlenky a nápady. Možná někdy v budoucnu si s nimi zas zajamuji, ale v současné době jsem příliš vytížen koncertováním.

 

 

Jste obecně znám jako skvělý akustický hráč, ale ovládáte i elektrickou kytaru. Hrajete na ni pořád?

Velmi málo. Minulý rok jsem něco nahrával pro mého kamaráda, ale jinak nehraji vůbec. Tu a tam si jen zacvičím.

Mám pocit, že když hrajete, občas si zpíváte společně s hraním melodii nebo pobroukáváte rytmus. Pomáhá vám to při hraní a improvizaci?

Ano, to máte pravdu. Když jsem hrál jazz, rozhodl jsem se, že chci vždy zpívat to, co budu hrát, takže to nebude jen o tom, kam mě vedou moje prsty. Teď musím být ale opatrný. Když jsem hrál s kapelou, bylo to v pořádku, protože přes ostatní nástroje moje broukání slyšet nebylo. Jiné je to ale teď, když hraji sám. Občas je moje zpívání příliš hlasité a to zejména když nahrávám ve studiu.

Tommy Emmanuel – předpokládám, že asi nejdůležitější muzikant a mentor Vašeho života. Pamatujete si okamžik, kdy jste ho slyšel poprvé? Vzpomínáte si, jak to na vás tehdy zapůsobilo?

Tommy je jeden z mých mentorů, ale není jediný. Všichni mí učitelé jsou důležití – Mike Longo, Dr. Lonnie Smith, Alvin Queen, Jimmi Preacher Robbins a samozřejmě i moji učitelé klasické kytary.
Tommy mi vstoupil do života v okamžiku, kdy jsem byl již plně vyprofilován jako profesionální jazzový kytarista. To on mi ale ukázal, co je možné dokázat jen s kytarou, jak energickou show je možné vytvořit. Právě on je mým nejnovějším mentorem.
Pamatuji si dobře, když jsem ho slyšel poprvé. Někdo mi ukázal jeho DVD „Sheldon Hall" a já jsem ihned věděl, že tohle je přesně to, co chci dělat – sólové hraní plné zábavy a energie. Chtěl jsem ale hrát skladby, které byly důležité pro mě, jako např. skladba Superstition a nebo další funkové a jazzové skladby. Když jsem ho slyšel poprvé, byla to přesně ta vize, kterou jsem o mém hraní měl. Trvalo mi to ale ještě řadu let, než jsem dosáhl potřebné úrovně a mohl jsem můj sen realizovat.

Současná doba by mohla být popsána např. jako ,,doba Youtube". Co si myslíte o tomto relativně novém fenoménu?

Je to úžasné, protože muzikanti se mohou prezentovat do světa přímo z domova. Na druhou stranu co budeme dělat, když budou všichni přemýšlet takto? Bude toho už příliš, bude to něco jako hluk a my se musíme snažit hluku vyhnout.
Nemůžu pochopitelně sledovat na Youtube všechno, protože těch informací je příliš a já se musím koncentrovat na to, co dělám. Ze začátku bylo skvělé vidět, co kdo dělá a na čem pracuje, ale teď se vracím zpátky a snažím se jít opačným směrem.

 

 

Jste známý zejména pro coververze různých skladeb, co však Vaše vlastní hudba? Skládáte?

Ano, skládám a měl bych skládat víc. Tohle je oblast, kde se musím zlepšit. Z nějakého důvodu miluji tu výzvu při předělávání již složených skladeb, částečně je to proto, že chci, aby si posluchači mohli užít koncert stejně jako já a nemuseli příliš přemýšlet. To, že si diváci můj koncert užijí, je pro mě nejpodstatnější.
Strávil jsem mnoho hodin cvičením. Například teď nedávno před mým posledním koncertem jsem si řekl: ,,Wow, musím pocvičit Billie Jean!" Dokážete si to představit? Hraji Billie Jean a Superstition téměř devět let, ale stále je na čem pracovat.

Sledujte Musicweb na Facebooku:
 

Dnes vystupujete jako sólový muzikant, užíváte si to?

Ano užívám. Jsou občas chvíle, kdy se mi stýská po mé staré kapele, ale celkově vzato jsem šťastnější, když hraji sám. Cestování a šňůry s kapelou mohou být značně stresující.

Máte nějakou radu pro začínající muzikanty?

Mám, ve skutečnosti mnoho rad. Tak třeba...

Řekl bych, že nejdůležitější je mít učitele, skutečnou osobu, kterou navštěvujete jednou za týden, aby vás učila. Žádného ,,online" učitele na internetu, ale někoho, ke komu fyzicky chodíte a hrajete s ním.
Nechte ho, aby vám řekl, na čem máte pracovat.
Nechte ho, ať vám prozradí silné a slabé stránky vašeho hraní.
Nechte ho, ať vám popíše, jak hudbu poslouchá a přemýšlí o ní.
Nechte ho, ať vám dá nějaké rady ohledně hudebního managementu.
Sledujte ho a poslouchejte ho, když hraje.
Nesnažte se učit sám doma, zejména s pomocí Youtube, myslím si, že nemůžete dosáhnout stejných úspěchů jako s reálným učitelem. Někteří muzikanti se stali slavnými bez učitele, to je mi jasné, ale i tak na to nedbejte. Nestarejte se o to, kolik zhlédnutí mají, v následujících letech to nebude příliš znamenat.
Slavný, a nebo ne... Dokážu rozpoznat silné a slabé hudební stránky kohokoliv a nakonec jde stejně o hudbu a ne o počet zhlédnutí a nebo ,,like" na Facebooku.
Poznatky a vědomosti, které získáte od vašeho učitele, od někoho, kdo toho viděl a slyšel více než vy, jsou k nezaplacení.
Vztah se svým učitelem je nejdůležitější věc.

A nějaké další rady?

Vždy buďte dochvilní, na vaše koncerty, zkoušky, při cestování a podobně. A nejdůležitější rada: Hrajte hezkou hudbu pro lidi, kteří sedí hned před vámi a neřešte, co si myslí ostatní muzikanti.

Děkuji za rozhovor.

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Soutěžte o 3x1 lístek na Respect festival 2018

    Víkend 16. a 17. června na Louce pod Bruselskou cestou na Výstavišti v pražských Holešovicích bude patřit již 21. ročníku festivalu world music Respect festivalu pořádaného agenturou Rachot v čele s Borkem Holečkem. Pojďte s redakcí musicweb.cz soutěžit o vstupenky na tento dvoudenní maraton už nyní!

  • Foto: Blues Alive, Dům kultury, Šumperk, 18. 11. 2017

    Třetí a závěrečný večer hned naplno rozjela polská skupina Cheap Tobacco s úžasnou zpěvačkou Natalií Kwiatkowskou, kteří v Šumperku nejsou žádnými nováčky. Po nich jsme byli naladění do temné, psychedelické hudby Hugo Race & Michelangela Russo a teprve další kapela, „divoké dračice“ z New Yorku Jane Lee Hooker to pořádně rozjely. Nejen že skvěle zahrály, ale předvedly i velice živou show na podiu. Eric Bibb zahrál klasické blues na akustickou kytaru a po něm již následoval hřeb tohoto večera Mr. Sipp. Na závěr pořádný nářez elektrického blues !

  • Bobby McFerrin se vrací do Prahy

    Hvězda, co už několik desetiletí boří všechna hudební pravidla. Desetinásobný držitel Grammy, autor patnácti alb, prodaných ve více než 20 milionech kopiích, který smazává rozdíl mezi pop music a uměním. S bosýma nohama pobíhá po pódiích nejslavnějších světových scén, objevuje nepopsané hlasové rozsahy, inspiruje celou novou generaci a cappella zpěváků, ovlivňuje beatboxery. To je Bobby McFerrin.

  • Foto: Blues Alive, Dům kultury, Šumperk, 17. 11. 2017

    Druhý večer bluesového festivalu byl opět skvělý! Pořadatelé nám i tentokrát nachystali pořádnou porci dobré muziky - zahájení patřilo „starým známým“ Slovak Blues Project a po nich následovala nepřehlédnutelná a zatím jediná bluesmanka Bex Marshall s Blues Bandem. Řádnou porci jazzu nám naservíroval skvělý John Medeski’s Mad Skillet a všechny zde zaujal suzafonista Kirk Joseph. Zac Harmon se svojí kapelou předvedli parádní pódiovou show a poslední vystoupení tohoto večera patřilo foukačkářům – Blues Harp Explosion feat. Billy Branch, James Harman a Magic Dick. Na závěr se všichni vystupující opět sešli na pódiu a zcela netradičně pokračovali v jam session.

Rozhovory z rubriky