Letos bylo Oldřichu Veselému 69 let a psal se rok 1969, když se jako zakládající člen pustil do vln progresivní rockové hudby s brněnskou skupinou Great Music Factory. V letech 1971 a 1973 působil ve skupině Atlantis, která tehdy dlouhodobě hrála v Rakousku a Německu. Již dříve spolupracoval také se kapelou Synkopy 61 a od roku 1974 se k nim připojil a nahráli spolu album Formule 1. O rok později však z Brna odešel do pražského M. efektu, kde zůstal až do roku 1979. Z této spolupráce vznikly desky Svitanie a Svět hledačů a asi nejhranější skladba Ej, padá padá rosenka, kterou dodnes Blue Effect na koncertech hraje s mohutným doprovodným sborem diváků.

V roce 1980 se Oldřich Veselý vrátil do Brna a ujal se vedení skupiny Synkopy. Pod názvem Synkopy & Oldřich Veselý vyšla v osmdesátých letech dvě vynikající art-rocková alba Sluneční hodiny, Křídlení, Zrcadla a Flying Time. Poslední deska Dlouhá noc z roku 1990,která vznikla, než skupina Synkopy ukončila svou činnost, vyšla pod hlavičkou Oldřich Veselý/Pavel Vrba. Poté se Oldřich Veselý věnoval práci ve studiu, působil jako hudební skladatel pro televizi, divadla a jiné příležitosti. Občas hostoval na výročních koncertech skupin, ve kterých dříve působil a od roku 2002 spolupracoval jako hostující zpěvák se skupinou U nás se svítí. Ta se v roce 2005 přejmenovala na E-band a Veselý se stal jejím stálým členem. V roce 2011 vydali album Restart.
S odchodem Oldřicha Veselého a jeho specifického hlasu přicházíme o dalšího z řady hudebníků, kteří stáli u kolébky českého bigbítu. Desky Sluneční hodiny a Křídlení, které jsou nadčasové, si dodnes pouštím s patřičnou dávkou úcty a nostalgie. Nyní k těmto pocitům přibyde ještě smutek nad ztrátou tohoto výrazného muzikanta.