Narozen v Senegalu, ale odchovaný malijským Bamakem. To je Habib Koité, zpěvák a kytarista, jeden z nejoblíbenějších západoafrických hudebníků současnosti. Lásku k hudbě má zakořeněnou hluboko v sobě a zdědil ji po svých předcích. Ti, stejně jako on, pocházeli z rodu griotů, hudebních bavičů. Není tedy divu, že si mladý Koité poměrně záhy osvojil hru na kytaru - při slavnostních příležitostech totiž doprovázel zpěv své griotské matky. Již během mládí si tak vytvořil charakteristický styl hraní, který je, především v brnkání, velmi podobný hře na kamele n'goni, čtyřstrunný africký nástroj, na který hrával i Habibův děd.

Důležitým milníkem v hudebním životě Habiba Koitého je rok 1978, kdy jako dvacetiletý nastoupil na National Institutes of Arts v malijském Bamaku. Za tento moment mimo jiné můžeme vděčit Habibovu strýci, který jeho muzikantský potenciál vycítil a zasloužil se o to, aby se mladík vzdělával nikoliv jako inženýr, ale jako hudebník. Rozhodnutí to bylo více než správné a po čtyřech letech studia na bamacké škole absolvoval jako jeden z nejlepších. O velkém hudebním nadání hovoří i fakt, že se již po šesti měsících studia stal dirigentem uznávané školní kapely a prakticky okamžitě po absolutoriu dostal nabídku na místo pedagoga.

Studium bylo velmi zásadní pro kytaristovo další působení. Již v jeho průběhu se seznámil s vynikajícími malijskými hudebníky - vystupoval například po boku Kélétigui Diabatého, velmi známého malijského balafonisty, který se pak na několik let stal členem Habibovy kapely Bamada. Tu Koité založil v roce 1988 a jejími členy byli hlavně mladí malijští hudebníci.

Tři roky nato se Habib i s kapelou zúčastnili Voxpole Festivalu ve Francii, ze kterého si odvezli nejen první cenu, ale především dostatečný obnos na natočení několika singlů. Za jeden z nich, píseň Nanalé, pak získali cenu Radia France International, a i ta pak umožnila, aby se v roce 1994 celá kapela vydala na své první turné a ještě toho roku ve spolupráci s belgickým producentem De Bockem vydala své vůbec první album Muso Ko. To sklidilo velký úspěch i v Evropě a Habib Koité i jeho kapela Bamada se velmi rychle dostali do širšího povědomí hudebního světa.

Dodnes natočili celkem šest alb a po posledním albu Afriki z roku 2007, které nabízí tradiční malijské rytmy i klidné melodie, přišla na svět nejnovější deska Soô. V překladu znamená Soô "domov" a o něm také celá deska je. Habib Koité zpívá o utrpení malijských žen, komplikovaném prostředí západní Afriky, ale i tradicích, fotbale a o tom, jak krásné by bylo žít bezproblémově. Ze všech jeho alb by mělo být Soô jedno z nejsmutnějších. I tak se ale nemusíme bát. Koitého pentatonicky laděná kytara a jeho na griotský původ až nezvykle klidný hlasový projev mají nakonec přinést příjemně uklidňující náladu.

Od adventního shonu se tak můžete přijít odreagovat do pražského Divadla U Hasičů hned 1. prosince od půl osmé večer. Habib Koité představí novou desku Soô se svou omlazenou kapelou, ve které rozhodně nebudou chybět hráči na africké etnické nástroje jako je kamele n'goni nebo djembe, ale objeví se i banjo a s ním možná i lehký náznak blues. Vše podtrhne Habibův zpěv nejen v domorodých jazycích.