Když v prosinci 2010 kapela ohlásila rozlučkové Epitaph Tour, zdálo se, že její příběh se blíží k vyvrcholení. O to větší překvapení vyvolala novinka o měsíc později, kdy hudebníci potvrdili, že pracují na novém materiálu, a končí pouze se světovými turné. V dubnu téhož roku se opět zdálo, že je po všem, když předposlední zakládající člen, kytarista K.K.Downing, ohlásil svůj odchod. Jeho náhradou, původně pouze na zbytek turné, se stal Richie Faukner z kapely Lauren Harrisové (ano, dcery Steva Harrise).

Jenomže Faukner si se svými novými parťáky náramně porozuměl a navíc se zdá, že tělesu vlil tolik potřebnou čerstvou krev do žil. Kapele to naživo šlapalo skvěle, jak jsme se ostatně mohli přesvědčit v červnu 2011 v Praze a v květnu následujícího roku v Pardubicích. Jen tvorba novinky se táhla donekonečna a její vydání se dlouho zdálo být spíše zbožným přáním než jistotou. Nakonec jsme se ale Redeemer of Souls před rokem dočkali. Metaloví bozi na nic nečekali a vyrazili na cesty ho podpořit. A v našich luzích a hájích si dokonce naplánovali dvě zastávky - 25. června v ostravské ČEZ Areně a o den později v pražské O2 areně.

Richie Faukner se v nedávném interview rozpovídal o svém zapojení do procesu vzniku posledního alba: "Tihle chlapíci byli hodně otevření a ochotní vyslechnout si jaké nápady jsem měl. To pro mě byla ohromná lekce. Nebylo to jako přijít do nějaké diktatury, kdy je jeden nebo dva členové, co o všem rozhodují. Bylo mi řečeno, že takhle to u nich vždycky chodilo, dva kytaristé a zpěvák. A hned se mě ptali na názor. Samozřejmě, že jsme předtím spolu strávili spoustu času na Epitaph Tour, tam se hodně posílilo naše kamarádství a vzájemná důvěra, přesvědčil jsem se, že můj názor, ale i názor všech ostatních v kapele, bude brán v potaz. Jasně, nemůže všechno projít jak si představuješ, ale můžeš počítat s tím, že ti bude nasloucháno. To je při nástupu do studia ideální konstalace pro kreativitu. Věděl jsem, že mohu přijít s vlastními nápady, a pokud budou fungovat, budou použity. A to platilo pro všechny, něco mě napadlo a Glenn hned povídá, že má něco, co by se k tomu hodilo. Nebo Rob přišel s nějakou hlasovou linkou a šel za mnou, jestli k tomu nemám nějakou melodii. Hodně mi to rozvázalo ruce, nebylo to žádné "Tohle nemůžeš, támhleto nemůžeš", nebo "Bude to takhle". Děláme to, co vychází z našeho srdce. Priest byli odjakživa spolkem silných individualit, ale zároveň jednotkou s vlastním charakterem. A když tvoříme od srdce, tak to z té kapely vyzařuje."