Už je to více než třicet let, co německá parta s legračním názvem Helloween vydala dvoudílný epos Keeper of the Seven Keys, čímž způsobila malou hudební revoluci a položila základní kámen k tomu, čemu se dnes říká power metal. Nečekaný úspěch mladičké hudebníky zaskočil a nelítostná mašinerie hudebního byznysu rychle naleptala pohodu v sestavě. Těsně po evropském turné se odporoučel znechucený kytarista Kai Hansen, aby hledal tvůrčí svobodu a našel ji ve vlastním projektu Gamma Ray. Jeho bývalí kumpáni se mezitím snažili zuby nehty vymanit ze škatulky, do níž se svým veledílem sami zavřeli, což po vydání takřka popové desky Chameleon vedlo teméř ke konci jejich kariéry. Rozbroje nakonec vedly k vyhazovu zpěváka Kiskeho. Napsat, že se jednalo o rozchod plný hořkosti by bylo asi velkým podceněním situace, oběma směry od té doby létaly hektolitry jedovatých slin.
Kiskeho flek v sestavě obsadil Andi Deris, Helloween se deskou Master of the Rings vrátili do starých kolejí a z těch již neodbočili. Přesto velká část fanoušků hlavně Kiskeho odchod (a kvality jeho nástupce) nikdy nepřekousla. Bývalý frontman se na čas vypařil ze scény, aby se vrátil holohlavý v projektech jako Supared, či Place Vendome. Kudy chodil, tudy se zapřísahal, že s metalovou hudbou už nechce mít nic společného. Teda aspoň do té doby, než přišel Tobias Sammet a účastí na metalové opeře Avantasia vrátil svůj idol zpět na výsluní.
Čas opět ukázal, jak spolehlivě dokáže obrousit jakoukoliv hranu a slovíčko nikdy ho dokáže obzvláště pobavit. A tak si oba ztracení synové nakonec přece jen našli cestu zpět do náručí svého mateřského souboru. Úspěch eponymního dvojalba potvrdil správnost tohoto kroku. Tak jako všichni ostatní, i Helloween museli turné na jeho podporu několikrát odkládat. Jako náhradu za nekonečné čekání teď svým fanouškům nabízejí nejen nový klip, v němž si zahostovala zpěvačka Arch Enemy Alissa White-Gluz , ale také spoluheadlinera turné United Forces.
Hammerfall jsou již od dob legendárního debutu Glory to the Brave jednou z největších hvězd současného metalu. Nejspíš ty časy taky pamatujete. Iron Maiden i Judas Priest se trápili po odchodu zpěváků, nosily se flanelové košile, videoklipy byly zbarveny do všech odstínů bláta a kytarové sólo bylo považováno za přežitek. Někdy v té době kytarista Oscar Dronjak opustil řady seskupení Ceremonial Oath a vyzval bubeníka neznámé začínající kapely In Flames Jespera Strömblada, aby se k němu připojil v novém projektu. Měl pro něj zatím pouze jednu píseň, Steel Meets Steel, ale i z ní bylo jasné, odkud vítr vane.
Na soupisce brzy přibyla další jména, kytarista Niklas Sundin, basák Johan Larsson a pěvec Joachim Cans. Debut Glory to the Brave (1997) vyšel nejprve v Holandsku, kde se dočkal pozitivního ohlasu. Ale teprve když byli HammerFall osloveni německým vydavatelstvím Nuclear Blast s nabídkou jeho distribuce v Evropě, začaly se dít věci.
O více než dvacet let později se Hammerfall stále řadí mezi evropskou metalovou smetánku s legiemi věrných fanoušků v zádech. I do České republiky se vracejí rádi a často, takže když v únoru vydali již svou dvanáctou studiovku Hammer of Dawn, nebylo pochyb, že jejich cesta znovu zamíří i sem.
