I po patnácti letech své existence je kapela Cinematic Orchestra stále čímsi jako žijící hudební legendou. Jejich mnohovrstevnatý styl, nesoucí se na vlnách smyčců, nepřekonatelně invenčních saxofonových sólech Toma Chanta, procítěném zpěvu Heidi Vogel a hostů Patricka Watsona a Gray Reverenda, i důmyslných samplech a elektronice Jasona Swinscoea, oplývá dramatičností a atmosférou, která je stejně opojná a emotivně sugestivní jako dobře natočený film.

Z Manchesterské klubové scény se vyšvihli hned na vrchol britské hudební scény, když záhy po vydání svého nadšeně přijatého debutového alba Motion zahráli na udílení cen Cechu britských režisérů, na němž byla Stanleymu Kubrickovi udělena cena za celoživotní přínos kinematografii. Svému názvu však plně dostáli až s albem Man with the Movie Camera, které vydali jako soundtrack k slavnému němému filmu ruského režiséra Dziga Vertova z roku 1929.

Není divu, že se zvuk Cinematic Orchestra stal vzorem, určitým idiomem a ovlivnil celou generaci nu-jazzových kapel. Už samotné pronikání „orchestrů“ do názvů kapel jako jsou Submotion Orchestra či Hidden Orchestra, které vykročily ve šlépějích „Cinematiků“, jakožto i inspirace filmem a rostoucí popularita hraní k němým filmům, dokládají silný otisk, který za sebou Cinematici v hudebním světě zanechali.

Přestože od roku 2009 tvorba kapely mírně stagnovala a opírala se více o konzervativní, tonální a opulentní motivy, koncert na letošním festivalu Colours of Ostrava předvedl, že naživo stále nemají o energii nouzi a dokáží mnohem více než ukolíbat posluchače do patetické a chlácholivé nálady.

Cinematic Orchestra v Lucerně vystoupí se speciálním hostem Dorian Concept, který se podílel i na dvou skladbách z posledního alba s názvem In Motion#1. Nicméně turné, v rámci něhož zavítají i do Prahy, představí album zbrusu nové, o němž frontman Jason Swinscoe prohlásil, že bude o poznání více elektronické. Kdo se o tom chce přesvědčit, nechť dorazí 15. listopadu do Lucerna Music Baru.