Hudební doprovod k filmu neodmyslitelně patří a hraje důležitou roli, o tom není pochyb. Dokresluje milostnou scénu, zvyšuje napětí nebo dotváří komediálnost snímku. Jak ale řešili tvůrci zvukový doprovod za dob němých filmů? Jak dokázali upoutat diváky?

Vůbec první němý „film“ (snímek o pětačtyřiceti vteřinách) byl promítán v Paříži roku 1885, v Čechách až o rok později v Karlových Varech. Jenomže bez zvuku by to byla přeci nuda. Až do třicátých let dvacátého století, kdy ve filmografii panovaly němé filmy, byl snímek během promítání doprovázen buď živou hudbou v podobě klavíru, vzácně i celého orchestru, nebo gramofonovým doprovodem.

V roce 1927 byl natočen první zvukový film (Jazzový zpěvák), a rozjel tak novou éru filmografie, přinesl novou tvůrčí práci pro lidi zabývající se hudbou a založil nový specifický žánr – filmovou hudbu.

Filmová hudba se rozvinula do takových rozměrů, že dnes je mnohdy i klíčová pro celý snímek, je tak typická a oblíbená, že se vydává v podobě soundtracků a prodává jako vedlejší filmový produkt. Nejúspěšnější a nejprodávanější soundtracky za posledních šedesát let byly v rozsahu od tři čtvrtě do dvou hodin a některé slavily nepředstavitelné úspěchy (Dirty Dancing, Matrix, Pulp Fiction apod.).

Hudba ve filmu však musí být užita přiměřeným způsobem. Jen málokterý snímek od konce dob němého filmu nepoužil hudbu vůbec (snad snímek Ptáci Alfreda Hitchcocka nebo film Fritze Langa Vrah mezi námi) a naopak jen velmi málo filmů je hudebně doprovázeno od začátku do konce.

Hudba ve filmu, nebudeme-li brát v potaz muzikály typu Pomada či Rebelové, které by bez ní ztratily smysl),může být dvojího druhu. Zvukový štáb použije buď již existující hudební doprovod, to ovšem musí koupit patřičná autorská práva za její užití, nebo hudbu originální, ušitou na míru daného filmu vybraným skladatelem. Takovou hudbou je například i 007 Theme z roku 1963 od Johna Barryho, která se stala základem pro minimálně sedm bondovek.

Film si při vzniku projde třemi hlavními fázemi: předprodukcí, produkcí a postprodukcí. Zvukový štáb zasahuje do filmu už v produkční části, nicméně spíše z hlediska dialogů a mluveného slova. Doprovodnou hudbu zvukaři řeší až v postprodukční fázi, kdy se vkládá do filmu patřičná zkomponovaná muzika vybraného skladatele. Po této fázi chybí už jen detailní doladění a film může přijít do kin.

Až se tedy jednoho krásného večera uvelebíte se sklenkou vína a talířem dobrot u oblíbeného filmu, zkuste si ho představit bez hudebního doprovodu. Dokážete to vůbec?