A pomocí knihy I´m the Man: The story of That Guy From Anthrax se nám teď snaží popsat jak se to vlastně všechno seběhlo. To bylo tak. Malý Scott a jeho mladší bráška žili v New Yorku se svými rodiči. Jak už to tak bývá, v manželství to moc neklapalo a než se rodiče konečně rozhodli k rozvodu trávili velkou část společného času hlasitými hádkami. Jelikož Scott nebyl na podobné výlevy moc zvědavý, trávil zase on spoustu času toulkami ve svých fantaskních světech, čtením komiksů a hraním s panáčky G.I. Joe.

Vše změnil hodný strýček, který Scottovi otevřel dveře do světa hudby. Začalo to neustálým omýláním oblíbených nahrávek, pokračovalo návštěvami koncertů Kiss, či Iron Maiden, a netrvalo dlouho a Scott držel v ruce svou první kytaru. Brzy spatřila světlo světa první sestava Anthrax a Scott věděl, že tahle kapela to někam dotáhne. Měl totiž talent, odhodlání a buldočí povahu, jež mu nedovolila ustupovat. Kdyby jenom tušil...

O několik desítek let později zůstává Scott Ian posledním členem zakládající sestavy. Anthrax si prožili své vrcholy i držkopády, za mikrofonem se vystřídali už čtyři zpěváci. A tak si pan principál řekl, že je na čase si trochu zarekapitulovat a oblažit svět knihou memoárů. Nenabízí samozřejmě pouze historii Anthrax, před čtenářem odhaluje i různá zákoutí svého soukromého života a svůj příběh ukotvuje v historii thrash metalu. Velice čtivou formou se tak dozvíme nejen jak to bylo s jednotlivými milníky v historii Anthrax, ale máme tu informace z první ruky o spoustě dalších událostí tvořících historii kapel Metallica, Megadeth nebo třeba Pantera. Scott byl u toho, když Metallica vykopla Davea Mustaina i když tragicky přišla o Cliffa Burtona. Spřízněnost Anthrax a Metallicy konec konců podtrhuje i předmluva napsaná Kirkem Hammetem.

Dozvíme se také, proč Ianovi ztroskotala dvě manželství a jak složité byly chvíle, kdy musel z kapely vykopnout dlouholeté kamarády. To ale není vše - za jakých okolností vznikly vedlejší projekty S.O.D. a The Damn Things a jaké to je být zeťákem Meat Loafa? I na to nalezneme v knize odpověd. Řeč samozřejmě přijde i na různé výtržnosti na turné, i když Ian tvrdí, že toho si mnohem více než členové kapely užívají bedňáci. Zkrátka a dobře Scott Ian má o čem vyprávět a před ničím neuhýbá. Jedinou záhadou zůstává, že v knize jsem nenašel žádnou zmínku o Danu Nelsonovi, který pobýval za mikrofonem v Anthrax dva roky (a vystoupil s ním v roce 2009 i v Praze). Jeho angažmá skončilo žalobou, ale to není v téhle kapele (jak rovněž zjistíte v knize) nic tak mimořádného.

Podtrženo sečteno, Ian se ve svých pamětech nesnaží historii přibarvovat. Jeho příběh je příběhem chlapíka, který svého úspěchu dosáhl pracovitostí a neústupností. Chlapíka, který ještě v době prvních turné bydlel v bytě svojí matky. Dokázal dobýt svět bez výraznějších problémů s drogami, pitím, či zákonem. Jeho příběh by měl v době, kdy je hudební trh přesycen bezpočtem zaměnitelných kapel, sloužit jako inspirace. Pokud chcete dělat muziku od srdce a jste ochotni si za tím jít, není nic na světě, co by vás mohlo zastavit.