Když Tobias Sammet v roce 1999 přišel se svým průlomovým projektem metalové opery Avantasia, dokázal metalovému světu vrátit Michaela Kiskeho. Ghostlights je od té doby již sedmým studiovým počinem Avantasie a musím konstatovat: spolupracovníky si dokáže stále vybírat obdivuhodně. Jsem si jistý, že není nic jednoduchého ukecat Jona Olivu nebo Alice Coopera, aby vám zazpívali na albu. Navíc Sammet svoje hvězdy nenechává z nahrávek nijak vyčuhovat, všichni se musí podřídit konceptu. A jinak tomu není ani tentokrát ... a že se velkých jmen sešlo požehnaně.

 

Dovolím si říct, že za svoji historii Avantasia nevydala žádné slabé album. Ale jak už to bývá, některá alba jsou lepší než jiná. Osobně za absolutní vrchol považuji dvojalbum The Wicked Symphony/Angel of Babylon z roku 2010, zatímco následující The Mystery of Time mi přišlo slabší.

 

O to víc mě potěšilo, že s Ghostlights se Avantasia vrátila ve skvělé fazóně. Stejně jako v minulosti i tentokrát Sammet myslel na rádiové posluchače a před vydáním samotného alba do světa vypustil singl. Tentokrát padla volba na Mystery of the Blood Red Rose. Píseň je o dost méně popová, než byly singly minulé, a víc než cokoliv jiného připomíná zlatá léta spolupráce Jima Steinmana s Meat Loafem, což rozhodně není výčitka. Dokonce se rozhodl s ní zkusit štěstí v soutěži Eurovize.

  

Na albu je píseň hned na prvním místě, takže pokud by vám přišla otravná, máte ji hned za sebou. Po ní následuje dvanáctiminutový epos Let the Storm Descend Upon You a ten už vám spíš ukáže, na co se můžete těšit. Vzletné melodie, dokonalé splynutí orchestru s kapelou, jaké u jiných kolaborací symfoniků s metalovými tělesy najdete jenom těžko. A suverénní výkony všech zůčastněných vokalistů, jež kromě pěveckých výkonů do písní vnášejí i výkon herecký. Co předvádí Dee Snider v The Haunting, Geoff Tate v Seduction of Decay a Marco Hietala v Master of the Pendulum je pro mě neskutečný balzám na uši. Skvěle se předvedl také pro mě neznámý zpěvák Seventh Avenue Herbie Langhans v Draconian Love.

 

Sharon den Adel v Isle of Evermore asi nebude mít takovou pecku jako byla Farewell, ale svoje místo na albu si bez problému obhájí. Hudební stránku tu moc rozebírat asi nemá smysl, kdo zná Tobiasovu tvorbu, ví, co očekávat. Melodie musí být opuletní až nabubřelé, refrény zpěvné a sóla vypilovaná. Pokud je Sammet ve formě, dokáže přicházet s nekonečnou zásobou nápadů, vyhrávek a vychytávek, takže na celém albu není žádná vata.

 

Z Ghostlights můžete oddělit jakoukoliv písničku a pustit si ji bez kontextu, aniž byste měli pocit, že vám něco uniká. Společně ale tvoří pevný celek. Další kapitola v téhle sáze se zkrátka hodně povedla a já už se nemůžu dočkat, kterou z mých nově oblíbených pecek uslyším v březnu naživo.