Posluchači sledující nymburské těleso Roxor již delší dobu budou některé věci na Kazateli asi připadat povědomé. Kapela totiž i tentokrát silně čerpá ze svého, zdá se stále ještě velmi bohatého, archivu. Pojďme se na to hlasité novorozeně podívat pěkně zblízka.

 

Zatímco ostatní kapely dávají bonusové skladby na konec, Roxor tu svoji dal hned na začátek. Skladba Na přivítanou je totiž jasný otvírák a na jakémkoliv místě by působila nepatřičně. A tak hned na přivítanou posluchač dostane nezkrotnou dvoukopákovou nálož přímo mezi uši. Text o "pilách kytar" a "kovovým bálu" sice je trošku archaický a dává vzpomenout na časy arakainovské Metalománie, ale Roxor je zkrátka takový. 

 

S další peckou Virtual už se ale přenášíme zpět do digitální současnosti. Aspoň tedy textově, kytary dávají hned od prvních záseků vzpomenout hlavně na postupy starých dobrých Accept. A není to naposled. Fata Morgana přináší první opravdu zpěvný refrén, tohle bude do budoucna asi další koncertní stálice. Elektrických svršků se dočkala také píseň Na rozcestí, původně ke slyšení pouze v akustické verzi na předchozí stejnojmenné desce. A světe div se, z oříšku se nám vyklubala parádně vygradovaná hymna, které byste její původ asi netipovali. 

 

Ale to už se dostáváme k titulnímu Kazateli té pravé víry. Pokud jste vydrželi až sem, text o chlapíkovi, co "na boha dávno nevěří a s ďáblem osobně se zná" vám nejspíš parádně sedne. Tahle vypalovačka se vám nastěhuje do mozku a bude tvrdošíjně odmítat opustit stanoviště. A to samé udělá v koncertním setlistu Roxoru, kde bude nejspíš od nynějška častým hostem. A pomalu už se dostáváme k poslední části alba a pokud si myslíte, že si Roxor to nejlepší nechali na konec, tak se nemýlíte. 

 

 

Začíná to Hvězdářem, což není nic jiného, než nový duet v podání zpěváka Roxoru Ondry Marka a hostující Lucky Třešňákové. Nevím, jestli bude z Hvězdáře takový hit, jakým je Zastavte čas, ale jsem rád, že odteď budeme moc Lucku na koncertech sledovat v akci při dvou písních místo jedné. Je to totiž balzám nejen pro uši, ale i pro oči. A my po krátkém zklidnění jdeme do finále.

 

Šašek a královna je dalším pokladem, jež Roxor vylovili z hlubin své historie. Teda oni ho vlastně vylovili dnes už neexistující spříznění Straton, ale po jejich rozpadu si ji zase původní papínkové vzali zpátky a já nechápu, proč tenhle klenot strávil v zapomnění tak dlouhou dobu a nebyl resuscitován mnohem dříve. Nadčasový text z pera původního bubeníka Roxoru Honzy Severy je tím nejlepším, co jsem měl od téhle party zatím možnost slyšet. 

 

No a pak je tu klipovka Tvoje tvář. To je zase původně věc Stratonu otextovaná Ondrou Markem. Řízný riff Martina "Hollyho" Hollandra (Backfist) vás ovine jako ostnatý drát a už nepustí. Od Roxoru chvályhodné rozhodnutí tuhle pecku nenechat bídně zhynout se svými rodiči. Doufám, že Holly do budoucna pro Roxor ještě něco složí, protože tahle spolupráce má jiskru, stejně jako závěrečná Než skončí show (Bye Bye II).

 

Koneckonců Holly si vzal na starost i zvukový pultík a deska tak zní pěkně moderně a ostře. Zkrátka a dobře, Kazatel se povedl nadmíru a rozhodně není takovým slepencem, jakým mohl být. No a uznejte, může být špatná deska, kde se zpívá o poslední rundě na Lemmyho?