Tím ovšem výčet plusů cédéčka BOX končí. Těchto několik desítek magabajtů by se dalo recenzovat i dvakrát. Za prvé hudebně a za druhé z pohledu textů. Obě recenze by si byly podobné asi jako den a noc či pověstné nebe a dudy.

V některých textech se posluchač ztratí

BOX začíná singlem Komedie. Solidní nástup bicích, který podkresluje kytara a sympatický hlas Ondřeje Herolda, slibuje velmi příjemný hudební zážitek. Škoda jen, že už při první skladbě si posluchač všimne neustálého opakování dvou vět, ať už jde o refrén nebo sloku. V tomto případě jde o: „Tahleta komedie, nikdy se nedohrajel“ Toto slovní spojení se z reproduktorů dá zaslechnout celkem sedmkrát (!) a z toho pětkrát v poslední minutě. V tomto případě si leckdo řekne, že matkou moudrosti je spíše onanování než opakování.

Komerční přestávku obstarává druhý kousek nazvaný Reklamy. Co do hudby je dvojka jednou z dalších, které se toho hudebně vytknout moc nedá. Text je ovšem k pláči. Reklamy mají prakticky jen jednu sloku, která se v polovině začne opakovat s malou změnou slov. A refrén, jenž se opakuje vždy dvakrát po sobě. I když se Ready Kirken pokusili část refrénu zakamuflovat tím, že zpívají dvakrát po sobě – jednou hlouběji, podruhé ve vyšší hlasové poloze. Nehledě na to, že text písně nedává zrovna hlubší smysl.

V Uzbekistánu půjde o hitovku

Jako jakási balada se tváří Přání, které dostalo pořadové číslo tři. Tady už učitelé českého jazyka přehrávač vypínají. „Jak krásná a bohatá čeština je, kolik slov, frází a možností nám dává,“ vtloukají češtináři do hlav svých žáků snad už u Slabikáře. Kirken by s Přáním uspěli jistě v Uzbekistánu nebo též při razii celníků na tržnici, kde češtině nikdo nerozumí. Korunu tomu dává spojení: „Mám v podmínce, že utopím se ve sklínce.“ A tradičně je song v polovině rozdělen a zkopírován do poloviny druhé.

Zpěvák je padající hvězda, letadlo, pobuda i majitel metra. A to vše v písničce nazvané Náhodou. Co to vše znamená? To nikdo neví. Refrén, který má asi deset vteřin, může posluchač BOXu zaslechnout během posledních čtyřiceti vteřin hned čtyřikrát. A sloky, které jsou dokonce dvě, zopakuje v ani ne tříminutové stopě dvakrát. V této části CD (a to není ani polovina) by textař zasloužil facku.

Obludně slabé texty pokračují i v Hotelu Dalibor, kde stojí za zmínku snad jen přihlouplý dotaz: „Kde by spali U2, kdyby hráli v Litomyšli?“ Druhým pomalejším počinem v BOXu jsou Dvoudílné vztahy. Pokud doufáte v konec nekonečného opakování, budete zklamáni. A člověka z toho už pomalu začíná bolet hlava a celé digitální album neuvěřitelně nudí. Kdyby se Dvoudílné vztahy na konci postupně neztišovaly, slyšel by majitel desky poslední čtyři věty zřejmě tak dlouho, jak by mu místo na disku dovolilo.

Zlatý rybky, jak zní název další textové hrůzy, prý chutnají dobře, ale jsou údajně bez příchuti. Nedává to smysl? Nikomu to rozmlouvat nehodlám. Štěstí je, že ve zpěvu není znát pravopis, jelikož dle inteligence textů by se asi mnozí nestačili divit.

Zapamatujte si dvě věty a umíte píseň nazpaměť

Polykač hříchů je další v řadě opakovaček. S tím rozdílem, že nemá tři, ale pět minut. Záručák, jak je pojmenována devítka, obsahuje taktéž přiblblé slovní spojení: „Někdo si pouští plyn, jinej vysavač.“ Máte strach, že tato slova budete v písni hledat? Nebojte, opět se to opakuje několikrát. Vtipně tedy vyzní slova v singlu Záručák: „Nechci se opakovat.“

Slovo socka pak od kapely jako jsou Ready Kirken vyzní spíše urážlivě pro ty, kteří jsou nuceni jezdit městskou dopravou například do práce. V treku Linkou skáče zpěvák v textu sem a tam. Kdybyste i přesto chtěli vlastnit doma originál, dá se za necelé dvě stovky pořídit na stránkách kapely i na pultech obchodů. Pokud se chystáte BOX stáhnout, zřejmě vám ho antivir zablokuje. Je totiž lepší si ustájit Trojského koně, než si pustit na disk Ready Kirken.