Hned úvodní skladba oranžovo-červeného alba Fuerte, jehož podobu má na svědomí dnes již bývalá členka BraAgas - Alžběta Josefy, nenechá svého majitele v klidu. Bude mít chuť tančit, nebo si alespoň podupávat do rytmu. Skladba se zvukomalebným názvem Chin Glin Din pochází z portugalské oblasti Tierre del Miranda a je plná temperamentu a žhavého portugalského slunce. V následující písni Jana i Turčin, která pochází z dob osmanské nadvlády, se vypráví o lásce bohatého Turka ke krásné dívce Janě. Turek láká Janu do svého bíleho paláce, ale jestli uspěl, to se nedozvíme. První vteřiny patří táhlému a hlubokému tónu poloakustické basy, k němuž se přidá nádherný dívčí vícehlas, a přestože se postupně přidávají ostatní nástroje, nostalgická nálada, která je balkánským písním tolik vlastní, zůstavá. Refrén, který netypicky zazní hned na úvod, představuje opovržlivé vrkání holubů nad takovou troufalostí.

V hlubších skladbách BraAgas zapomínají na prožitek a emoce

V lichých rytmech je i další bulharská píseň - svižná Gledaj mi Libe, která potvrzuje to, že je třeba užívat si lásky dnes, protože zítra již bude pozdě. Následuje notoricky známá cikánská odrhovačka Čaje šukarije, která je však oproti předchozí bulharské skotačivé skladbě trochu zklamáním. Jako by v ní chyběly emoce, tak zásadní pro romskou hudbu. Podobný pocit bohužel převládá i u krásné a kruté balady Nazad, která je dialogem dívky Kaliny, beznadějně a bláznivě zamilované do muže, který má rodinu a o milou Kalinu nemá zájem. Ona je ovšem schopná všeho, jen aby byla s ním. I přes skvělé aranžmá se však na desce Fuerte dialog nekoná, a Nazad tak zůstává jen pěknou písničkou, která by ale určitě měla na víc.

Balkánskými emocemi dýchá i předposlední kus na desce, srbská Radula. Vícehlasý zpěv, který doprovází jen tleskání a perkuse, se zde střídá s instrumentální částí. Stačí zavřít oči a nechat se v myšlenkách přenést na Balkánský poloostrov, kde se v letní podvečer divoce tančí a pije rakija. Povedený kus.
Dvě sefardské lidovky - La Serena, která vypráví o dívce z věže u moře, která svádí námořníky, a tak trochu škodolibá Yo me levantí (o tom, jak posměváček skončí ve studené vodě), mají krásné melodie, které v aranžmá BraAgas vyniknou snad ještě lépe. Zejména Yo me levantí patří k tomu nejlepšímu, co na albu Fuerte je. Křehký a naléhavý hlas Katky Göttlichové, doplněný o vokály, je podbarvený basovou linkou, zvonečky a perkusemi, které působí jako tep srdce.

Do Španělska, konkrétně do keltské Galície, posluchače zavede Tua Nai e Meiga, ve které pozorný jedinec určitě zaznamená i mužský hlas (stejně jako Nazad ji remixoval manžel Kateřiny - David Göttlich). Celé album uzavírá opravdu zdařilý remix Čaje Šukarije, zahraný na chromatický akordeon skvělého Jaroslava Krosničana, jen s lehkým doprovodem perkusí a šalmaje.

Hudba BraAgas určitě není prvoplánová, a aby člověk docenil její krásu, je třeba opakovaný poslech. I přes počáteční nedůvěru se všech dvanáct skladeb postupně dostává pod kůži a nenechává posluachče lhostejným. Nyní se můžeme opět těšit, kam nás BraAgas vezmou na hudební výlet příště.